joker.george

Poslední představený Defender se nejvíce přiblížil tomu prvnímu, ale kdyby se na něho a představenou mytologii nemohl spolehnout, tak by to tak slavné nebylo. Akce občas nešikovně ustřelí, znělka mi přišla natahovaná a nejméně mi sedl i hlavní hrdina. Kdyby se na jeho nedokonalosti lépe zapracovalo, tak by rázem sbíral plusové body. Kladem jsou naopak minimální výkyvy kvalit jednotlivých dílů, vedlejší postavy (staré i nové) a vzorně umetaná cestička k završení první netflixovské fáze. 3,5* (Netflix)

Ta polozrada před koncem zavinila mé nejvyšší možné ohodnocení, ale pozice My Fair Lady zůstala i nadále neotřesena. A to navzdory písničkám, které budu poslouchat do omrzení, nápaditým muzikálovým vystoupením, které se občas dokonce obešly bez zpěvného doprovodu, a velice sympatické dvojici, které jsem přál splnění jejich snů. Snad bude mít Damien Chazelle i nadále šťastnou ruku ve své filmové tvorbě. (Třebíč, kino Pasáž)

Akce je obstojná i na dnešní poměry, John Travolta si svou zápornou roli vyloženě užívá, a samozřejmě i Hans Zimmer přispívá svou troškou do mlýna. Kvalit ostatních devadesátkových akčních sourozenců ale film přesto nedosahuje. Chybí mu totiž výrazný hrdina, propracovanější zápletka, pořádné tempo a další drobnosti, které by výsledný dojem zlepšovaly.

Měřítko spolu s pár nádherně nasnímanými záběry je zde nejnosnějším pilířem a koho neohromí, tak si cestu k novému Kongovi pravděpodobně nenajde. Dalším důležitým a povedeným aspektem je samotný Kong, který zastiňuje trestuhodně nevyužité lidské osazenstvo. To se občas zmůže na trefný vtip, ale většinou slouží jako potrava větším predátorům. A jsem zvědavý, jak dopadne ne tak vzdálené setkání dvou monster, jelikož by jejich filmy nemohly být odlišnější. 3,5* (Třebíč, kino Pasáž)

Brzy mi došlo, že byla chyba očekávat komedii, i když o vydařený humor taky není nouze. Film se rozjížděl pomalu a závratné tempo vlastně ani nikdy pořádně nenabral, očividně o to ale moc neusiloval, čemuž napovídá třeba i počet minut. Snímek se spíše loudá a stejně jako u hrdinů i v něm se ty nejdůležitější věci dějí pod povrchem, z něhož postupem času vyvěrá stále víc a víc. A mě to takhle bavilo, sice není úplně nutné jeho brzké zopakování, ale doporučovat ho zatím budu. (Třebíč, kino Pasáž)

Úvod, kde jsem se se znepokojivou situací seznamoval pohledem nevinného dítěte a za přítomnosti konejšivé hudby, byl mnohem děsivější a výřečnější, než kdyby se to řešilo způsobem, kterým bych to udělal já. Stejně jako pro hlavní hrdiny bylo i pro mě důležitější a zásadnější, jak se vypořádají s nově nabitou svobodou a narušenými rodinnými vazbami. Prostor, který se tomu věnoval, byl adekvátní a obě oběti ho dokázaly využít natolik, abych na ně ani na samotný film, jehož loučení mě rozechvělo, hned nezapomněl.

Zaujalo mě to stejnou měrou, jakou mě to zasáhlo, ale vtáhnout do dění jsem se schválně nenechal, abych nemusel válce přihlížet z první ruky. Sice se nejedná o něco ojedinělého, ale to stejně nepříjemnost nijak nezmenší. A snížena tím není ani výpověď, kterou se filmu daří podat skrz své nepřipravené postavy, obrazy, příběh a válku samotnou, která pomalu, ale jistě křiví nejeden život.

Nebudu první ani poslední, kdo to napíše. Než se na scéně objeví jedna tajemná pyramida, tak se jedná o typického Tarantina s humorem, dialogy, postavami a bizarnostmi, které mu jsou vlastní. S příchodem upírů vychytávky sice zůstanou, ale jsou přebité prvoplánovou brutalitou a akcí, jejichž kouzlo a účinek postupně zcela vyprchá, až se nakonec není z čeho radovat. A čím více vidím filmů s Danny Trejem, tak tím víc se mi zdá, že v něm nedokáže vydržet déle než pět minut. 3,5* (Netflix)

Nevěřil jsem, že se mi podaří snímek dokoukat na jeden souvislý zátah, protože se mi několikrát chtělo ho přetočit na začátek a užívat si ho znovu a znovu. Zároveň má ještě větší výpovědní hodnotu nejen o své době, než je tomu v případě Amerického graffiti. A pro Američany musí být nemálo důležitý, protože se na něho odkazuje v nejednom pozdějším díle. Ale funguje to i obráceně, jelikož film o Ferrisy Buellerovi také dost referuje, tu nápadněji a nápaditěji, tu zas méně, ale přesto si ponechává dostatek vlastní osobitosti i elegance a klidně si může uprostřed děje dovolit i muzikálové číslo a dále třeba i předpovídající perličku ohledně Charlieho Sheena. A jsem zvědavý, jak budu snímek vnímat za deset, dvacet let... (Netflix)

Místy je to až zbytečně moc dětinské a kadence ukecanosti občas sklouzne za hranu únosnosti a potom chvíli trvá, než se podaří z otravnosti zmátořit. Film ale na svých bedrech drží ústřední energická dvojice, která nedovolí dlouhodobější úpadek z laťky nadprůměrnější zábavy a většinou ji projde i to, co by v každém druhém snímku působilo škodlivě. A kupodivu se ani nenaplnila všechna klišé, která se nabízela. 3,5*