Cyklistka

Dost napínavá revenge road trip story. Člověk drží palce outsiderovi a málem mu nahlas napovídá, co dělat, protože 1) hlavní hrdina občas působí trochu jako ťulpas, 2) divák má z tepla obýváku dokonalý přehled o půdorysu baráků a potenciálních zbraních vevnitř.

Konečně se zase nějakému seriálu podařilo přikovat mě před počítač! Netflix boduje, zaregistrovala jsem se prakticky jen kvůli Kevinu Spaceymu a nelituju. První série: Antihrdina Francis Underwood a jeho žena rozehrávajií vysokou hru, kde jde doslova o všechno, včetně životů. Série je vyrovnaná, i když se sem tam objeví pár hrbolů a slabších momentů. Oblíbila jsem si promluvy Francise k divákům a pořádnou dávku sarkasmu až cynismu. Druhá série: Perfektní nástup ("Vy jste si mysleli, že jsem na vás zapomněl?") a výborná gradace jednotlivých dílů. Už při sledování nedělám stejnou chybu, že chci všechno zkouknout hned. Kdepak. Pěkně si díly dávkuju a zažívám je. Zbývá mi jich šest, konečné hodnocení přibude za nějaký ten čas.

Napálím sem pět hvězd, čerstvě po asi desátém zhlédnutí. Prostředí Adršpašských skal Moskalyk vyždímal maximálně, v kombinaci s klaustrofobickou hudbou mám i v dospělosti husí kůži. Ještě mám doma schované barevné sklíčko, které jsem kdysi jako děcko na dovolené ve skalním městě našla. Žluté. Koukala jsem skrz něj tehdy na slunko stejně jako princ Jaromír... Čím jen to je, že Třetího prince, Zlatovlásku, Pindruše, Prince a Večernici a nakonec i tu Popelku hltám i ve značně postpubertálním věku? Sentimentalita? Nebo nadčasovost a poctivá práce všech zúčastněných?

Kdyby nebylo Giny Carano, jejích bitek s kýmkoli a čímkoli, a Fassbendera, na jehož entré jsem čekala, tak snad film vypnu po prvních dvaceti minutách. Ale Gina, to je kost a taky velice dobře hraje!

Nelíbilo. To Bethany Hamilton po útoku žraloka ani na chvíli nepropadla krizi a malomyslnosti?

Harvey Keitel jako zemitý samec, který ví, co chce, a jde si za tím. Holly Hunter jako křehká Ada čekající na "vysvobození" z míň a míň pohodlné ulity mlčenlivé rezignace. A Sam Neill jako pragmatická duše, který to míní dobře, ale...

Minimálně stejně dobré jako jednička, ne-li ještě o chlup lepší. Atmosféra v obří voliéře nezapomenutelná.

Everegreen na páteční televizní noc, kdy se člověku ještě nechce spát a při "šukání" po kuchyni a obýváku za účelem jakékoli oddechové tvorby se nemusí moc soustředit. A líbí se mi to i po těch x pátcích a letech pořád stejně hodně.

Tak trochu tragikomická komedie o relativitě všeho - štěstí, lásky, práce, iluzí...

Pokud mě film nezaujme do prvních deseti minut, nedokážu se na zbytek pořádně soustředit. Na pohádky se dokážu soustředit skoro vždy. Na Polární expres jsem koukala dnes ráno, za oknem padal sníh a mrzlo, a tak se to nemohlo sejít líp. Moc se mi líbilo to promyšlené balení a rozdělování dárků (Santa ne). Nad tím jsem jako malá nikdy nepřemýšlela :-) Hlavní hrdina i ten typicky obrýlený besserwisser byli někdy na hranici koukatelnosti, ale celkově hezké.