pantokrator

Asi jsem divnej, ale navzdory mé slabosti pro Židy mi to přišlo pitomé, až skoro slaboduché. Hlavní hrdina nepřirozený, prapodivný, nevěrohodný tajtrlíkovský pako.

Z mnoha důvodů by se mi to mělo líbit. Ale je to takové roztomile slaboučké.

V některých případech jsou debilové zábavní, tohle ale nevydržím.

Za tohle zprznění Strugackých začnu sbírat podpisy pod petici, aby NATO Rusku vyhlásilo válku.

Miluju filozofující Sci-Fi. Toto je však do filozofujícího hávu zabalený nesmysl. Nelíbilo se mi to. Vůbec. Kontrolní dotaz: Životu na Zemi hrozí jakási zkáza. Ta zkáza se projevuje tak, že kromě nějaké prachové bouře se nic zvláštního neděje. Jak by asi lidi, bezradní nad jakousi zcela fiktivní hrozbou na své známé, osvědčené a podle všeho stále zcela obyvatelné matičce, chtěli obydlovat neobyvatelné, nehostinné a pusté jinoplanetární světy? Fakt si někdo myslí, že něco tak nákladného jako výroba raket schopných vynést velkou loď na meziplanetární cestu, a tak nápadného jako jejich starty, by se dalo udržet v tajnosti? Kam se poděl zbytek lidstva, že se vše odehrává někde na americkém středozápadě?

Tak já nevim, co jsem to vlastně viděl. Sranda to nebyla. Na psychológii to bylo zoufale povrchní (co taky od Mistra Viewegha čekat, že). Erotický náboj nulový. Jako varování před neuváženým zahráváním je to totálně bezzubé. A jako zkušený elektrikář (poznával jsem řadu let naživo dráteničinu i v dalekém cizozemí) nejsem spokojený ani s profesními výkony filmových kolegů. Jedinou zásadní informací, kterou mi film poskytl, tedy bylo, že v hentom oném Karibiku mají na plážích písek.

Tlupa idiotů neúspěšně předstírá tvůrčí činnost a osobní zápasy. (A to mám rád kérky, motorky i patriotismus.)

Je mi úplně fuk, co všecko je na Westworldu špatně, jako že se toho asi najde dost. Mě ale zasáhnul přesně v době, kdy jsem na něj byl akorát naladěný, o samotě, zahloubaný do sebe. První sérii jsem skouknul celou na jeden zátah, vcuclo mě to, že jsem ani nehlesnul a když mě to zase vyblilo, měl jsem dost velký problém rozkoukat se zpátky ve svém skutečném světě. Stálo to za to. A právě proto nechci hodnotit, nechci rozebírat, vysvětlovat. A nechci ten zážitek ani opakovat a nechci ho ani natahovat pokračováním. To podstatné, co jsem potřeboval, už jsem dostal.

Proboha, to zase byla katastrofická chujovina.

Zrovna dnes jsem takhle přišel z práce, z blbosti zapnul debilizátor - a tam běžel tenhle kus. Vzpomněl jsem si, jak mi to před lety přišlo pitomé. Tedy jsem to nechal běžet a čekal, bude-li se dojem opakovat. A vono jo! To je tak slaboduchý, že to ani snad slabodušejší bejt nemůže. S klidným svědomím tedy vyleju tu Trošku Pomejí do odpadu a jdu zase zapomenout.