sajagi

Toradora! je patrně další ze seriálů, který bude své publikum polarizovat. Stejně jako v Elfen Lied zde nehraje roli zábavnost čí brilantní animace, ale zda věříte tomu, co se vám předkládá, nebo zda to považujete za samoúčelné a iritující. V případě Elfen Liedu bych patrně měl sympatizovat s roztomilou žvatlající Lucy, nebo alespoň hltat krvavé scény. V mém případě se nekoná ani jedno, jsou mi naprosto lhostejné, a tak Elfen Lied pro mne představuje pouze ztracený čas. Stejný přístup budou mít mnozí k seriálu Toradora!. Pokud Taize uvěří, že se jedná o citlivou dívku vyznávající motto "nejlepší obranou je útok", nikoliv zakomplexovanou "samici na ocet", jak píše Subjektiv, pak si Toradoru nejspíš zamilují. Mimochodem, když už chcete škatulkovat Toradoru jako komedii, přidejte si k tomu aspoň "hořkosladká". Tohle nemá třeba s Love Hinou opravdu nic společného.

Lidé, bděte! Pamatujete na pejska s kočičkou, jak dělali dort? Tak ten dort je právě Elfen Lied - Takawo Yoshioka do něj nasypal všechny přísady, na které si vzpomněl - násilí, erotiku, bibli, žvatlání, legraci, spodní prádlo, Klimta, zbraně, kyborgy, tajné organizace, pejsky, lásku, krev, mutanty, sex, středoškoláky, schizofrenii a kdoví co ještě, a očekával, že mu to diváci sežerou. A ono mu to evidentně vyšlo, s pár výjimkami včetně mě. Pro mne je to celé tak nevěrohodné a hloupě poskládané, že nejsem schopný věřit Lucy ani to nyu!. Lhostejnost je patrně nejvhodnější slovo, které bych pro Elfen Lied mohl použít. Proč ztrácet čas koukáním na seriál, ke kterému jste si nenavázali žádný vztah? S bídou dvě hvězdičky, a to jen za pěknou animaci.

Dobře, je to pro děti. Ano, staví to na pitvořících se kočkách. Ale i tak jsem se bavil skvěle, já se za těch pět hvězdiček nestydím!

Dostali jste někdy chuť vypadnout ze zářivých světel velkoměsta, zapomenout na každodenní rutinu? Pak si dejte doušek Miyazakiho, nejlépe pak Totora. Jsou filmy, které vás vtáhnou do děje, Miyazaki vás ale dokáže vtáhnout do své čarokrásné atmosféry, která většině jeho filmů vládne. O příběh zde vůbec nejde - jak asi voní noční vzduch, když sedíte s Totorem vysoko ve koruně stromu a sledujete hvězdy; jak měkké asi můžou být sedačky v kočičím autobuse; jak moc dobrá jsou ta čerstvě utržená rajčata... jen takové otázky se vám budou honit hlavou. Jasných pět hvězdiček.

Nejhorší noční můrou recenzenta je nemít co kritizovat, a nezklouznout to výkřiků typu "Bez chyby!". Ale budiž - pokud existuje protipól trapně moralizujících, směšných (ne vtipných) a nelogických pohádek, kde jen dobro bojuje proti zlu, jak je typické pro západní produkci, pak k němu má Kiki sakra blízko. Jako by Miyazaki dokázal vydestilovat čistotu a něžnost, zabalil je do krásného vizuálního provedení s výbornou zvukovou kulisou (co ostatně od Hisaishiho čekat) a předhodil to všem, kdo to dokáží ocenit. Kdybych mohl dát hvězdiček šest, tak ani chvíli neváhám.