Vironey

Nádherná barevná psychedelie, byť na Burtona poněkud krotká a pitomá a příliš digitální. Příště by zasloužil zkrouhnout rozpočet, aby se hezky vrátil k tomu, co mu jde nejlíp - k filmařině.

No jo, tak jsem po několika letech odhodlaného vzdoru taky podlehla. První shlédnutí jsem jen nechápavě rozvlnila obočí, při druhém už jsem se s uznalým pokýváním smála na celé kolo a to třetí jsem strávila v dýchavičných křečích s urputnou snahou udržet moč. Ale na Létající cirkus se zatím stále nechytám, asi to musí ještě uzrát. "How should we fuck off, my Lord?"

Neskutečná nuda, nesympatičtí herci. Proč tam byl proboha ten vypravěč? Že by útok módní vlny "How I Met Your Mother"? Nepodezírám tvůrce z úmyslné parodie, ale ta analogie byla vážně do očí bijící. Nechronologické vyprávění mi tentokrát nepřišlo nijak ozvláštňující, či dokonce odrážející cosi v myslích oných dotyčných, nýbrž otravné a zdlouhavé. Nicméně ano, byla to celkem realistická sonda do života dvou jedinců a jejich "vztahu", budiž tedy uznán slabší průměr, víš ale nepůjdu, anžto ta přemoudřelá holčička mě tam pěkně srala.

Nebylo to tak zlý. Podle zdejšího hodnocení jsem čekala nějakou ultrablbinu, ale musím uznat, že to byla celkem obstojná, ne příliš dementní, chvílemi vtipná a roztomilá romantika. David Tennant je koloušek (byť poněkud kostnatý), Kelly Macdonald působila naprosto bezprostředně a sympaticky a cameo Dylana Morana potěšilo, zvlášť ten kopanec do xichtu. Režie mi ovšem přišla chvílemi taková zmatená, některé scény a dialogy působily dost podivně, logika děje se občas zatoulala na nějaký jiný ostrov... ale když ten skotskej přízvuk je takovej roztomile strašnej... Lepší průměr.

Zbožňuju starou veteš!

Chvílemi zábavné, chvílemi hutné, povětšinu času ale celkem nudné. Nevím, někoho tohle křesťanský blábolení baví, mě teda fakt ne. Pravdou je, že žánr "dospělé fantasy" netrpí příliš vysokou laťkou, konkurence je celkem bídná, ale kupříkladu v lecčems podobný Čarodějův učeň s Cagem byl podstatně lepší - alespoň se nebral tak vážně jako Solomon Kane. Ovšem Jason Flemyng velmi potěšil, škoda jen, že měl tak málo prostoru, kvůli němu bych hodnocení možná i zvýšila. ;)

Pilot: Průměrné, nezajímavé, hlavní hrdinové otravní, dialogy rozvleklé a chvílemi americky hloupoučké. Ally McBeal byla alespoň vtipná, tohle není. Víc vidět nechci.

První polovina filmu vypadala velmi slibně, dychtivě jsem čekala na první sbližování, na emociální hurikán a hlavně na ten následný velký zvrat, kdy dívčina prozře a celá aférka půjde do kytek. Když se tak stalo, bylo to jakoby mimochodem, vše tak nějak divně a sterilně vyšumělo do prázdna a kde nic tu nic. Žádné emoce, žádné jiskření, rozechvělost, obavy, nejistota, erotické dusno, euforie... - prostě absolutně nic z toho, co by člověk čekal od poblázněné středoškolačky a staršího týpka. Carey Mulligan působila sice sympaticky a roztomile, ale je mi záhadou, co ji mohlo přitahovat k tomu slizkému, asexuálnímu úchylovi, z něhož neupřímnost a hlavně nezajímavost čpěly na sto honů.

Odporná hnusárna s dementním scénářem, která útočí jen na primitivní lidský pudy. Trapný lekačky, sestřihy nechutnejch záběrů na znetvořený lidský mrtvoly, všude krev a vnitřnosti. Snad jedinej film, ze kterýho se mi dělalo fyzicky špatně - nevidím důvod, proč s takovým hnusem ztrácet čas, natož jemu podobný vyhledávat. Jedna satanská za depresivní atmosféru, toť vše. I tak jsem dost štědrá. Zlatej Vetřelec!

Řečeno velmi neoriginálně: Lost In Translation je pro mě srdeční záležitost, doslova a do písmene. Mezi všemi romantickými i "romantickými" i pseudoromantickými dramaty je tohle snad jediný film, který ukazuje skutečné lidské emoce, skutečné dialogy i situace bez typického vyumělkovaného filmového klišé. Tenhle příběh se totiž v této podobě mohl klidně někde na světě stát...