Morloth

Naprostá smršť gagů, přesto to jako celek nebaví tolik jako předchozí filmy. Na druhou stranu asi nejstarší film, kde jsem zahlédl náznak tzv. bullet time efektu.

Výtrysk imaginace v zajímavém kabátě a s přitažlivým poselstvím. Co více si přát.

Neuvěřitelná, a poměrně nudná - ze začátku, hovadina, při jejímž sledování se člověk nemůže ubránit myšlence, že natočit to s vysokým rozpočtem a současnými triky, byla by to velmi zajímavá podívaná. Přes neuvěřitelně zdlouhavý rozjezd, jenž měl asi zachycovat psychologickou proměnu, se dostáváme k hlavní části filmu, ve které se objeví pár mrtvolek a kopa virtuální reality. V tu chvíli snímek celkem baví. Navíc Brosnan a Fathey film vcelku táhnou. Tak proč ne? Vždyť jako bonus vám film nabídne naprosto pošahaný nápad, který se v něm propírá naprosto vážně.

Velmi zábavná hororová retro-jednohubka. Ve svém žánru jednoznačně výborné. Potěšilo mne herectví, pro mne povětšinou naprosto neznámých protagonistů. Potěšil mne styl. Scénář. Osmdesátkové triky. Prostě vše.

Vynikající animovaný dokument, který je ve své syrovosti až nepříjemný. Závěrečný prostřih "do reality" už je jen třešničkou na dortu. Lidská zrůdnost je bezmezná!

Film, který přes celou stopáž řeší problematiku umírání a ani jednou nedojme? Ano, to je Můj život beze mne. Sterilní příběh hlavní hrdinky, která se s velkým nadhledem vypořádává se svým umíráním, je nesympatická, chladná a lidsky nepochopitelná. Ostatní charaktery jsou zredukovány na typy, které jen podtrhují tu 106 minutovou nudu. U tohoto filmu si člověk uvědomí, jak je těžké natočit film o lidském zoufalství zasazený do amerického zapadákova, nezabřednout však při tom do kýče a citového vydírání a zároveň se dotknout něčeho v nás. Příkladem může být skvělý Wrestler, nepříjemný Sling Blade či téměř nekoukatelný snímek Kluci nepláčou. Isabela Coixet se snažila být k problému natolik odtažitá, až stvořila nudnou a neuvěřitelnou báchorku, jež je po formální stránce leckdy zajímavá, ale není schopná říci zhola nic.

District 9 je do značné míry unikátní - což mu rozhodně neupírám. Po technické stránce je dokonalý, z počátku přesvědčivý až dokumentární a nechutně syrový. Jako metafora o lidském chování a mentalitě úchvatný. Bohužel jen do té doby, než se do propracovaného záznamu "reality" začne vkrádat příběh, který, ač poutavý a veskrze zábavný, naprosto naruší předchozí snahy a z Districtu se stává obyčejný akční spektákl, jenž se nevyvaruje řadě oblíbených hollywoodských klišé, jako dva samostatné filmy by District určitě obstál přinejmenším na chvalitebnou, v "dokumentární" části na výbornou. Ovšem jako celek je jedna část nabourávána druhou.

Konzervační onanie Quentina Tarantina je nejen skvěle zrežírována, nasnímána, hudebně a obrazově dokreslena/vykreslena, ale je zároveň i skvěle a funkčně obsazena a zahrána. Komika zde fungující si nezahrává s předvídatelností a podbízivostí, akce je skoupě troušena po celých 153 minut, tělní tekutiny jsou spíše nedostatkovým zbožím, a tak je důraz kladen na výraz, režijní i herecký kumšt a sílu okamžiku - na který se setsakramentsky dlouho čeká. Nedivím se, že může někdo z kina odcházet zklamán, vždyť tento film je vlastně jen zkouškou divákovi trpělivosti a ukázkou toho, že i nekritická sebeláska k vlastnímu umění a vypravěčským postupům může být ve své podstatě produktivní. Proto se klaním Vaší nabubřelosti, pane Tarantino.

Nemohu říci, že by se jednalo o snímek vyloženě špatný. Vždyť atmosféra byla velmi příjemná a v některých místech se dala téměř krájet. Ale proč proboha musí být žánrové snímky plné logiky, jež si vyšla na vandr, plné zbytečné hysterie, nesympatických a pitomoučkých hrdinů a rozhovorů, které kdyby byly nevyřčeny, člověk by jen zajásal. Nemám chuť odpouštět filmům jejich nedostatky a s přimhouřenýma očima přikyvovat, vždyť to k žánru patří. To je ubohost. Pokud se snažím o krimi, tak musím mít nějakou věcnou soudržnost příběhu, musí být propracované do všech detailů. Pokud se snažím o atmosféru, nezabiju ji přece pitomými žvásty. Odpouštět netřeba. Takže: Alejandro Amenábar natočil pěknou atmosféru, bohužel spousta věcí okolo stála za starou, a nebo ještě starší, bačkoru.

Frost/Nixon je skvělým politickým dramatem, které však ztrácí ve chvílích pseudodokumentárních, neboť ty následně rozbíjí hollywoodskou konformností. Proč se tvářit jako vykladač a zachycovatel reality, když si tuto pozici sám rozbořím patosem, stylizací a zploštěním postav? Škoda. Však ne příliš velká, neboť film táhnou herci a to přímo na branku. Vše je odpuštěno.