Morloth

První půlka je natáhlá až běda, navíc tematizace let devadesátých se nám stálě ňáko nedaří. Možná je to dáno, tím, že ty roky byly tak šíleně kýčovitý, odporný, nevkusný a veskrze úsměvný, že se jakákoli filmová či knižní stylizace nemůže tomuto paskvilu přiblížit, a tak působí jako kýč a paskvil sám o sobě. Ale to jen možná... Štvali mě kašírované dialogy, štvala mne nedostatečně vysvětlená motivace postav, nelogičnost (Jak ksakru Polívka všechno věděl?). Ale bavil jsem se, o tom žádná. Hřebejk ani nenadchnul, ani nezklamal. Příjemný byl pro mne návrat Vladyky na plátno, stejně jako přítomnost řady neokoukaných herců. Je fajn, když film není tvořen známými a provařenými xichty.

Minimálně dva gagy jsou v tomto snímku jedinečné a pro mne poněkud nepochopitelné. Prvním z nich je úžasná ekvilibristika na žebříku a následný odlet, druhým ještě neuvěřitelnějším je chycení auta za jízdy. Jinak vynikající groteska, ve které Keaton uplatňuje své osvědčené postupy, a tak si divák nikdy nemůže být jistý tím, zda to co se nakupuje je kůň či sako.

Keatonova práce s předměty zde nabývá nebývalé obrátky, vždyť první polovina snímku je odvyprávěna za pomoci všemožných hejblátek a vymožeností a lidé, i samotný Keaton, jsou naprosto upozaděni. I zbytek filmu je vlastně příběhem domu, nikoli lidí.

Zajímavá sonda do duše českého národa. Skrz nesympatické typy je zde předestřen problém malosti, rasismu, křiváctví, lží,... Každý hrdina snímku si nese nějaký ten hříšek a jen těm nejméně proviněným bude, snad, odpuštěno. Filmu se dá vytýkat ledasco, od schematičnosti po až divadelní skromnost. Přesto dokázal říci poměrně dost. Jen promítat ve světě asi nepůjde. Kdopak by jej pochopil?

Inu, autoři jsou jistě poučeni z řady hororů. Dokonce je bez jakýchkoli skrupulí citují a pracují s jejich nápady. Bohužel jen poučenost dobrý film nedělá. Filmu chybí ucelená koncepce, logika a především úvod. Prvních pár desítek minut je jen nudným pozorováním něčeho, co tu již bylo a co se nakonec změní v něco, co tu sice taky bylo, ale je to narozdíl od prvního zábavné. Ježiš, to jsem se zamotal. Prostě, Dead Snow je ku konci zábavná hříčka, která místy nabourává a zábavně upravuje zaběhnutá pravidla žánru, ale po většinu času je to nespočetněkrát viděná nuda, které chybí režisérská a snad i dramaturgická zdatnost.

Je s obdivem, že staří pánové se pokusili... Ovšem to co s mladým elánem, posléze s vypracovanou a léty ověřenou brilancí, rozesmávalo, je pojednou trapné, smutné a dá se říci i dojemné. V závěru filmu tradičně kňučící Stan není ani vtipný, ani politování hodný, nýbrž jeho chování vzbuzuje výsměch a otázku, má to ten děda zapotřebí? Inu, tento film je šlápnutím vedle, i velcí komici mohou dělat velké chyby. Přesto se domnívám, že potenciál zde byl, jen by jej museli zužitkovat Stan a Olie o dvacet let a více mladší.

Fulci překvapil. Práce s kamerou mne zaujala. Střih místy též. Využití lidských a kočičích očí v některých situacích nahánělo hrůzu, jen všeho s mírou. I dík tomu byla atmosféra semo tamo velmi hustá a přiznám se, že jsem se i bál. Tzn. snímek splnil, co si předsevzal. Horší už byly další typické Fulciho neduhy. Scénář vskutku jak z partesu, odvolávat se na Poa je poněkud diletantské. Haprující logika, co naplat, mistr Fulci je v tomto kabrňák. Herci jak prkna, ale ne všichni, překvapivě. Nahotinka tu byla jen jedna a její nahota se dala i odůvodnit. Lacinost triků a hudby se dala čekat, tudíž, dobré. Plác, plác.

Vemte špetku atmosféry z Amélie, stříkněte k ní značné množství nevkusu a grotesky z Delikates, promíchejte Dannyho parťáky a vařte neurčitou dobu. Inu, vznikne Galimatyáš, který rozhodně nebude chutnat každému. Já si pochutnal, ač sem tam sousto nelahodilo tak, jak by se slušelo...

Tisíckrát vařená omáčka podaná tak, že i na po tisící prvé chutná. Pro mne osobně překvapení. To, že se stanu součástí kupících se klišé, jsem očekával, to, že je budu papkat spořádaně, jak kdybych nejedl nejméně tři dny, mne překvapilo. Hledat ve scénáři nějaký originální nápad je beznadějné, přesto jsem byl stržen a držen až dokonce. A s hrdostí se přiznám, že bych si to dal celé ještě jednou. Nadchnul mne živý a živoucí svět, nadchnula mne opusní a megalomanská epičnost, která je obroušená a nikde neskřípne. Ano, nadchnul mne prachobyčejný, prvoplánový boj bílého s černým, dobrého se zlým. Přesto mne překvapilo, že se Cameron vcelku drží a netlačí s vizuální onanií na pilu, téměř vše co se ve snímku odehrává má své opodstatnění, téměř vše má svou logiku, příčinu a téměř nic není užito jen tak pro efekt. Přesto se najde řada chyb a chybek. Stopáž je přetažená, občas se dočkáme zbytečného opájení se obrazem na úkor délky scén (viz zasvěcování hl. hrdiny). 3D efekty jsou fajn, ale nevím, zda je to mnou, promítací technikou či chybou tvůrců... Prostě, sem tam je práce s hloubkou obrazu nepříjemná (viz zaostření na postavu v pozadí a rozmazaný 3D obraz v popředí). Dabing je děs běs. První třetinu jsem se modlil, ať si povídají tou svou hatmatilkou. A pak hudba, zejména závěrečný song mi zrušil celé kouzlo. Na závěr jen dodám, že hollywoodský mainstream jako ekologická agitka je příjemný, když z něj čiší přesvědčení. Na rozdíl od některých jedinců jsem tak poselství spolknul jako malinu a bylo mi šumák, že mi ji podali předžvejkánu a navoněnu tak, jak má chutnat nejlépe.

Špendlíková technika v praxi. Nedokáži si představit, jakou dalo práci tento film vyrobit.