Lyncha

V katalogu stálo v popisu tohoto filmu: "...Na odpudivém sídlišti ze sovětské éry..." Řekla bych, že u nás se taky pár těch odpudivých sídlišť najde, ale ztracenci na nich žijící zpravidla nejsou vykořenění, nešťastní a osamělí, a už vůbec kvůli tomu bezdůvodně nevraždí. Že by byl film "vizuálně úchvatný", jsem si taky nevšimla. Režisér řekl, že když se všechno hatí a už není žádná naděje na zlepšení, nezbývá, než začít věřit na zázraky. Zázraky se ale nedostavily, a tak jsou celé dvě hodiny naplněny čirou depresí, která se mě však vůbec nedotkla a necítila jsem ani náznak soucítění s jakoukoli z hlavních postav. Naštěstí se ve filmu mihne pár opravdu povedených scén, kdy se člověk musí smát. Kvůli nim stojí za to, se na film jednou podívat.

Umím si představit, že podobný film natočí studenti (ne filmoví), kteří si večer v hospodě řeknou: "Tak o čem by to mohlo být?" Napíšou si tři, maximálně čtyři, klíčové poznámky a druhý den jdou na věc, s malou kamerou do ruky. Po 85 minutách zjistí, že děj se pořád ještě nepohnul dál, a tak kameru vypnou, rychle se domluví, jak by to všechno mohlo dopadnout, a pak 4 minuty opět filmují. Musím na sebe prásknout, že v těch závěrečných 4 minutách jsem se totálně ztratila, protože jsem měla zmatek v tom, kdo je kdo. Náhlá změna oblečení, prostředí a image, na kterou jsem během předchozích 85 minut nebyla připravená, udělala své. Jediné, co jsem si z toho odnesla, je představa, jak to v takových chudinských čtvrtích vypadá a chodí.

Příjemný film, sice s morálním podtextem, ale nikomu nic nevnucuje. Kromě dojetí se také dostavilo napětí a hlavně velká úleva a radost, že přeslazený happyend se nekoná... nebo koná? To záleží na tom, jak to kdo bere :-)

Věrohodně vykreslená doba komunizmu i života romské komunity. Úplně jsem si uměla představit, že by se něco takového mohlo stát u nás. Několik drobností s diskuze s režisérem: V Albánii prý opravdu existovalo v té době dítě, jemuž rodiče dali jméno Mao Ce-tung. Film se natáčel na místě, kde v 70. letech stával tábor jednoho romského kmene a vedle několika málo profesionálních herců si ve filmu zahráli skuteční Romové neherci, kteří po dobu natáčení tábořiště přijali za svůj domov. Kromě hudby složené přímo k filmu zazní několikrát i v Albánii velice známá revoluční píseň.

Kdo půjde na horor, bude zklamaný. Pár překvapení, trocha té krve, to ano, záběry jsou ale spíš nechutné než děsivé. A pak taky směšné, ale záměrně - závěr v bazénu se opravdu povedl! Na mě film působil hlavně romanticky.

Chtěla bych ve svých 60 letech skákat a tancovat jako (šílená) Meryl Streepová! Od začátku do konce jsem si zpívala, tímto se omlouvám všem, keří seděli vedle mě, přede mnou i za mnou ve zde již jinými zmíněném Velkém sále v Karlových Varech za narušení filmového zážitku. Po týdnu "umělecky hodnotných" filmů byl tento jako balzám na duši. Filmy o válečných konfliktech, přistěhovalcích a psychologická dramata jsou nesmírně zajímavá věc, ale někdy si člověk taky musí u něčeho od toho všeho odpočinout a u Mamma Mia! se odpočívalo setsakramentsky dobře.

Proč se rodiče tváří šťastně, když jim v poradně oznámí, že dítě, které čekají, není vpořádku? Proč pak tohle dítě zběsile běhá po městě? Dozvíte se proč. Výborný střih, vtipné momenty, hra se zvuky. Škoda, že to všechno vyzní tak naprázdno.

Možná je to chlápek, co mu vyhasl vnitřní plamen, upocený úředníček, který se marně snaží sehnat ženu přes internet, aby mu jí nakonec stejně někdo přebral, možná je to úplně jinak! Přesně takové konce mám ráda. A než jsem se k tomu konci propracovala, dost jsem se u toho i nasmála.

Ano, je to legrace, dokud někdo nepřijde o oko, a ještě bych dodala: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Když jsem si myslela, že se něco stane, nestalo, když jsem to už nečekala, stalo, a pak, když už si člověk myslí, že je konec, stane se ještě víc. Titulky jsem sledovala mírně rozklepaná a držela si obě oči. Jesti chcete vědět proč, podívejte se na Spider!

Zajímavá animace, velmi slibný námět, na začátku jsem si říkala: No to je něco! Ale konec mě dost zklamal, je to takové ekologické (a to proti ekologii nic nemám). Bylo mi upřímně líto nevyužitého námětu se skříňkou-světem, jako by někdo vymyslel geniální věc a pak ji zmuchlala a vyhodil do koše.