Lyncha

"Yesterday is history, tomorrow is mystery, but present is a gift, that`s why it`s called present."

Sama bych si to nevybrala, film mi byl pusten v autobuse. Jde o desny sladak typu: charakterni dospelak nauci male gangstery, jak byt spravnymi hochy (aneb Panu uciteli s laskou po stopadesate). Ale dalo se na to divat, misty jsem se zasmala, prestoze jsem film videla v portugalstine se svou slovni zasobou citajici cca 50 nejbeznejsich slov a frazi (pri sledovani jsem se naucila 51. - do prdele) a postupne vic a vic mekla. Roneni slz zabranil az kycovity konec, nastesti odlehceny opet trochou humoru.

Opravdu dobrý film, jen už trochu ohraný. Silně mi připomínal Kolju v brazilském podání. Shlédla jsem ho při letu z Lisabonu do Salvádoru, takže mě příjemně připravil na brazilská města.

I já se jednou budu obracet v hrobě, až si vzpomenu na jakýkoli film, kde se objevuje zvracení a podobné nechutnosti jako rádoby humorný prvek! Moje nejmilejší zobmie komedie pořád zůstává Fido. Ačkoli zombie, kultivovaností by překonal leckterého živoucího. Naštěstí pan Dellamorte nezvracel, zato se mu z úst hrnula jedna cynická hláška za druhou, a tak přeci jen bylo čemu se zasmát. V druhé půlce už začaly být i ty cynické hlášky trochu stereotypní. Překvapivě se konec filmu dostává do úplně jiné roviny než komedie a zdá se, že stojí za to, se zamyslet, jestli pod tím morbidním humorem není skryté ještě něco jiného.

Nečekejte souvislý děj, jde spíš o poskládané scénky, které ale spolu souvisejí a navazují. Občas je mezi nimi jen pár minut, občas pár hodin. Vyplatí se počkat na konec, protože tak se znovu dostanete na začátek a konečně se dozvíte, proč ten zatracenej chlap musel umřít, i když se mu tak nechtělo. Půlka filmu se bude líbit mužům, protože uslyší, co chtějí slyšet - že totiž ženy můžou za všechno a jsou příčinou jejich zkázy, půlka se bude líbit ženám, protože uslyší, co si samy často myslí - že muži jsou zatracená cházka, na kterou není spolehnutí. Vše samozřejmě s nadsázkou, ocitli jsme se přeci jen v Mexiku, kde mají lidé horké hlavy.

Jistě, z našeho pohledu dnes už nejde o horor, děj je průhledný, konec předvídatelný a aktéři velmi, ale opravdu velmi naivní. Jenže pořád nelze upřít kvality, zejména vynikající námět a morální podtext, které jsou aktuální i v dnešní době, možná ještě víc než ve 30. letech minulého století. Bát se sice člověk nebude, ale pořád jde o napínavý film, který má hlavu a patu a na tehdejší dobu je zpracovaný, jak nejlépe bylo možné.

Zatím jsem na toto téma viděla vždy filmy jen z pohledu Jindřicha VIII., nebo z neutrálního pohledu, ale opět jako přehled neobvyklé plejády manželek Jindřicha VIII. A tak mě mile překvapil snímek, který se zaměřil jen na určité obdbí - představil možné důvody chování krále, Marie i Anny Boleynových a jejich příbuzných. I když samozřejmě po těch letech se musí nutně jednat o čiré spekulace. Ani chvilku jsem se nenudila, hudba a vizuální stránka filmu byly vvynikající. A pořád mě napadalo: Co si asi o svém otci myslela královna Alžběta?

Poopravila bych úvodní popis k filmu z "detailní popis života v ženské věznici" na "detailní popis života ve věznici pro matky s dětmi". Jedna z postav (Marta) trefně Julii řekla:" Buď ráda, že jsi těhotná, tohle není vězení." Kromě toho, že ženy a jejich děti nemohou opustit prostor věznice, vedou celkem normální život, mohou se navštěvovat ve svých vyzdobených celách, děti chodí do školky, hrají si. I když je pravda, že jsem na konci skoro nedýchala a držela všechny čtyři palce, které mám, pořád jsem čekala víc.

Postavy, které rozhodně nejsou černobílé, překvapovaly neustále sebe navzájem i mně. Do poslední chvíle jsem nevěděla, co si o nich mám myslet a čemu věřit. Konec tohohle dramatu nasáklého černým humorem byl vše, jen ne předvídatelný. Zkrátka film, který stojí za to vidět, a na který čověk hned nezapomene, i když chvilkami děj maličko ztrácí na tempu.

Pro mě nejlepší film MFF KV 2008. Je v něm všechno - humor, lidskost, přátelství, sebereflexe, zodpovědnost, kritika, dojetí, výborná hudba. Naopak není v tom to, co tam být nemá - přeslazený happyend, ačkoli jsem se toho u amerického filmu bála. I když tento konkrétní příběh je fikce, režisér sám před natočením filmu navštívil řadu záchytných center pro imigranty, aby zjistil, jak to tu chodí a vyslechl si některé z příběhů lidí, kteří v nich přežívají.