DearS

Akční podívaná se zručně napsaným scénářem a excelentními hereckými výkony (je to takové sólo pro dva – S.L. Jacksona a K. Spaceyho). Napínavý souboj dvou vynikajících mozků, rovnocenných soupeřů ve psychicky vypjaté situaci, má šanci zaujmout i ty, kteří jinak tento žánr příliš nevyhledávají.

Velmi názorná ukázka (bohužel) dobře známého faktu, že ani velmi kvalitní herecké obsazení neznamená vždy zajímavou podívanou. Mdlý snímek nám servíruje čtyřlístek tak trochu praštěných (a ne zrovna šťastných) ženštin. Scénárista dotyčné sice pěkně rozškatulkoval, máme tu jednu čerstvou vdovu, jednu svobodnou, jednu vdanou a jednu rozvedenou, ale na drama se jejich problémy neřeší moc do hloubky a na odlehčené žánry to zas není moc vtipné. Hodně filozofování o ničem a jeden ne moc charismatický Jon Bon Jovi. Asi nejlepší je rozevlátá Gwyneth Paltrowová.

Dobře natočené - a člověk se navíc může kochat plejádou hereckých osobností několika generací, co jméno to pojem. Pro mě osobně má (bohužel) film jednu kaňku a to (bohužel) na tom nejdůležitějším postu - Poirot v podání Finneyho mi prostě nesedí (jednoduše se mi nelíbí jeho hřmotné a hlučné pojetí, jemně ješitná distingovanost Davida Sucheta mě baví mnohem víc).

Tři - ale jen kvůli výborné Olympii, která dokáže i z banálního a skrz naskrz slzopudného scénáře vyždímat, co se dá.

Taky si lámu hlavu, jestli měla Kirsten Dunstová něco takového zapotřebí? Na druhou stranu - i hvězdy daleko většího kalibru mívají různé úlety (a někdy i horší než je tahle trapnost nad trapnost)...

Jeden z mnoha francouzských šermířských filmů o lásce, zradě a pomstě ničím neurazí, ale ani nevybočuje z průměru. Zápletka ve stylu hraběte Monte Christa. Bohužel za ním ale silně pokulhává v načasování důležitých a pro soky nečekaných odhalení – všechno vyšumí tak nějak do ztracena. Dvě třetiny filmu se těšíte, jak padouši dostanou efektně a po zásluze na frak a pak je po všem, ani nevíte jak, žádné vzrušující emoce a vášně (v tomto žánru dost stěžejní)se nekonají. Navíc Jean Marais je už poněkud postarší (ale budiž) a herečka v dvojroli matky a dcery je sice nesmírně elegantní a půvabná, ale ve chvílích, kdy hraje matku, by se nějaká ta vráska v rámci zachování alespoň minimální důvěryhodnosti hodila (maskéři asi zaspali)

Jedním slovem – brilantní. To už není rovnocenný boj mezi pohlavími, ale místy spíš bitva. A to bitva na ostří nože, byť od začátku do konce na úrovni dialogů, které jsou ovšem jako břitva. René i Ewan v nejlepší formě. Navíc nádherná stylizace všech složek (herecké, výtvarné, hudební a kdovíjaké ještě) zasazená do 60.let. Velmi důležité doporučení: zkuste originál s titulky. Při vší úctě k dabingu, některé vskutku povedené dialogy a repliky jsou založené na slovních hrátkách v jazyce anglickém. A slovní hříčky, jak známo, mohou být překladatelským oříškem. Prostě takové anglické „kolik třešní, tolik višní“

Pohádkám většinou trochu té didaktičnosti neuškodí, ale čeho je moc, toho je příliš...zvlášť není-li jistě bohulibé poučování o věcech a vlastnostech správných a nesprávných a lidech (či vílách) dobrých a nedobrých zabaleno v zajímavém obalu. Někdy stačí humor, jindy atmosféra a někdy je (bohužel) výsledek neslaný nemastný jako v tomto případě ...

Příběh zmatený a rozvleklý (bylo rozdělení do dvou dílů šťastným nápadem?), než se postavy k něčemu rozhoupou, nebo něčeho dovtípí, trvá věčnost a stejně je to nakonec slepá ulička a musí se začít znovuPohádka mě zkrátka do děje vtáhnout nedokázala, na druhou stranu jsem se tak mohla soustředit na jiné věci jako třeba výpravu a hlavně kostýmy - snad vůbec nejzajímavější věc ze všeho. Nic proti fantazii a osvěžující originálnosti, nicméně rčení, že v jednoduchosti je krása, stojí občas za to si připomenout. Nemohla jsem si pomoct a nelitovat herce, jak jim v tom asi bylo. Draze vydělaný honorář. Navíc např. představitel prince v kostýmu vypadal dost směšně a hodně dřevěně. Pozitivní byla Zuzana Stivínová, která hrála chladně bezcitnou a vypočítavou nevěstu vskutku s vervou, herečce jako ona stačí bohatě výraz obličeje a kostým ji nemůže omezit. Bohužel, pokaždé když zmizela z dohledu, rozplizlý dojem se vrátil.

Je docela zajímavé vidět Veroniku Freimanovou jako pořádného zloducha a Ivana Trojana hodně zamlada, když ho ještě moc lidí neznalo. Taky je škoda, že Kamila Špráchalová zmizela do dabingu (v poslední době třeba princezna Fiona ve Shreckovi 2), stojí za to ji vidět v celé kráse. Zajímavý námět, kdy proti sobě stojí dvě ženské hrdinky, i sympatičtí herci by si ale zasloužili lepší scénář.