hudryhudry

V dětství jsem vždycky miloval filmy z žánru upírské a představoval jsem si, jaké by to bylo úžasné umět létat, být nesmrtelný a mít takové pěkné špičáky místo kývajících se mléčňáků. V posledních letech mě už však kromě netopýra Batmana filmy o těchto létajících myších moc nebaví a myslím si, že i s kvalitou to jde u těchto snímků od deseti k pěti. Tvůrci se do filmů snaží narvat bombastické triky, masky a jiné chytlavé mucholapky, avšak trochu zapomínají na děj a logičnost příběhů. A ta mi právě u Van Helsinga krutě chyběla. Krom tradičního drákulovského příběhu film mrví ještě další známé pohádkovo/hororové příběhy jako Jekyll a Hyde nebo Frankensteina. A právě kupa tématických (příběhových) rovin mísící se na vratkém tupém scénářovém základě vytváří za mnnoho milionů vytvořené pozlátko, ze kterého po rozbalení vyplyne jen břečkovité bahno, které vám proteče mezi prsty. Za zmínku však stojí mini role Dany Morávkové alá štětky z hospody a hrabě Dracula, který jako kdyby z oka vypadl mistru Travoltovi v Pulp Fiction :-)

Tento film na mě velmi emocionálně zapůsobil nejen kvůli silnému příběhu, ale hlavně kvůli jeho zpracování. Nejedná se o typický horor podle mistra Kinga, jaké jsem zatím viděl, ale spíše o mystické tragické drama. Vše ve filmu působí chladně, smutně a beznadějně, kulisy, vybledlé barvy, roční období. Tento snímek vám štěstí nepřinese, naladí vám zamyšenou smutnou náladu, ale přesto z filmového hlediska vás plně uspokojí. Tyto moje pocity, které jsem vám právě popsal totiž nejsou vedlejším účinkem filmu, ale jeho cílem. Děj má tah a velkou vnitřní sílu, herci předvádějí brilantní výkony a kamera střih i režie jsou prostě na jedničku. Film také trošku naráží na téma komunismu, protože si myslím, že šílený kandidát na senátora a později i prezidenta nereprezentoval lídra srany pracujících jen tak náhodou. Vize, jakou škodu by mohl způsobit, se nakonec v praxi málem uskutečnila, takže ještě že se nakonec vyplnil závěr filmu a skoro prezident i skutečný režim v 89 skončili. To mám ale bujnou představivost, co :-)

Laciná americká komedie vás láká především zvučnými jmény, které ji naštěstí udržují nad vodou, ale asi jako ledovec - 90% pod a jen těch 10% ční nad hladinu. Film má slibný rozjezd, stagnující střední část a velmi slabý závěr. Scénář se totiž jaksi nepovedl. Zápletka se svatbou je už ohraná jak stará gramofonová deska a na mě jako na diváka už moc nepůsobí. Je zde sice dost vtipných momentů, která se však většinou drží jen humorem založeným na trapnosti a na nadrženém mopslíkovi. Bohužel ani Dustin Hoffman, můj oblíbený herec, nepředvání žádný zázrak a jen ukazuje trapnou plejádu ruzných paxichtů a gest, které se k herci jeho formátu opravdu nehodí. Na Barbaře jsou už dost vidět stáří a na roli sexuální dračice by měla mít tak o pár let míň. Takže jediný Robert si ode mě zaslouží pochvalu, protože bručoun od CIA, ten mu opravdu jde :-) Tak už se naše sestra Ben Stiller snad usadí a comedymaker Jay Roach už nám dá s jeho dalšími životními příběhy pokoj, protože novou zápletku, třeba o porodu malého Fockera už bych asi nestrávil. Mooožná že část viny leží i na panu režisérovi. Ať každý posoudí sám. 2,5* takže matematicky zaokrouhluji na tři*

Vězení je vlastně hrozné místo. Jo to doslova semeniště těch nejhorších kriminálních živlů – vrahů, vyděračů, pedofilů, zlodějů a jiných lidských oblud, na které Bůh zanevřel. Nechápu tedy, jakou magickou mocí a proč mám filmy s tématem „vězeňské“ tak rád… Možná je to tou atmosférou neustálého napětí, adrenalinu, jestli vás někdo nepodřízne nebo vám ve sprše neshodí mýdlo na zem… Ve většině filmů o vězení jsou též obráceny role dobra a zla… Bachaři bývají ti obávaní, ti zlí, ti, kteří se všemožně snaží těm „chudáčkům“ vězňům pobyt v base znepříjemnit a naopak trestancům fandíme, aby se jim podařilo z vězení uprchnout a znovu tak začít škodit lidem. Přesto však bývá většinou hlavní hrdina nevinný a to je ten důvod, proč si nás získá na svou stranu. – nespravedlnost nemá nikdo rád. Proto se jistě nebudete divit, že mezi moje nejoblíbenější filmy patří např. Darabontovy Vykoupení z věznice Shawshank a Zelená míle. No a nyní k nim přibyl další, tentokrát seriál s poměrně výstižným názvem Prison Break. Vzhledem k tomu, že už nyní má seriál 3 série, tak se myslím radši ke každé vyslovím jednotlivě. _______ 1 řada: Po prvním díle vás děj vcucne jak hovnocuc a už vás nepustí. Prison Break je prokletí, které vám visí na noze a taháte ho za sebou jak vězeňskou kouli. Je to dáno hlavně perfektně promakaným příběhem, který nenechává žádné skulinky k otázkám a žene díl po díle děj dál a dál takovou rychlostí, jako Esmeralda za 200 epizod. Wentwortha Millera si hned oblíbíme (dámy si ho zamilují a lepí si ho i do šatních skříněk) a fandíme mu, v jeho snaze o osvobození bratra, na kterého strýček Sam zanevřel a vystrčil svou hvězdičkovanou rudo-modro-bílou řiť. Postupně se objevují noví a noví trestanci a pavučina plánu útěku z vězení se začne rozmotávat. Jednotliví trestanci vzbuzují emoce (ať již v dobrém či zlém) a jsou z hereckého hlediska perfektně obsazeni (rád bych například zmínil Roberta Kneepera, kterému bych se na ulici vyhnul velkým obloukem, i když vím, že seriál je jen fikce – pro mě však navždy zůstane úchylem T-Bagem) V ději nechybí zvraty a napínavé situace, při kterým vám tuhne krev v žilách, ale i komornější výjevy z předchozího života vězňů a důvody, co je do Fox River přivedlo. Přesto však platí, a to může i někomu vadit, moje životní motto: „Co se může posrat, posere se.“, a proto se nedivte tomu, že se Michaelovi na poprvé podaří jen málo co. Závěrečné vyústění vám pak na pár dní zvedne adrenalin v žilách a u mě minimálně způsobilo otupělost a únavu ve škole, protože jsem předchozí den čuměl až do nočních hodin. Přesto, genialita plánu útoku z vězení, jeho provedení a celkové zpracování je podle mě výjimečné a nemá konkurenci. Možná proto se Prison Break stal hned po první řadě mým nejoblíbenějším seriálem. ______ 2 řada: Druhá řada by se v klidu mohla přejmenovat na: „Na útěku z vězení“ Dramaticky se změní prostředí, ve kterém se děj odehrává (Fox River vidíme už jen v úvodní znělce) a také se maličko mění téma příběhu: útěk z vězení už není hlavní pointou filmu. Svou roli získávají peníze, velké intriky vlády, ale také nová postava, psychicky labilní agent FBI William Fichtner a jeho nezákonné praktiky při vyšetřování. Co se však nemění je spád příběhu a jeho přitažlivost, která je stejná, né-li větší než v první sérii. Moje životní motto stále platí v plné míře, přesto se však do příběhu hodí a vytváří velkou dramatičnost. Nyní se blížím ke konci druhé série, za pár dní ji budu mít dokoukanou. A co potom? Pak přijde třetí a krátké hodnocení prvních pár dílů tu bude co nevidět.. Na závěr bych ještě rád shrnul klady a zápory tohoto seriálu: + atmosféra, + děj, + promyšlenost, + herecké obsazení, + divácká atraktivita, + originalita, + spád, + kamera, střih a zápory? – napadá mě snad jen slabší hudba. => 99,9 %

Stardust je typická novodobá pohádková fantazy, ve které jsou klasická pohádková klišé dosti zlehčována a proto se v průběhu filmu dost zasmějeme. Ze začátku jsem sice upřímně litoval utracených peněz za kino, ale po několika minutách se film rozjel, děj začal mít spád a koncentreace vtipných momentů se začala zvyšovat. Pohádkových prvků je v tomto snímku vskutku požehnaně, přesto je film všechny zajímavě využije a vyčerpá. Fantazie Neila Gaimana je vskutku nezměrná. Létající kocábka loví blesky, z nebe padají hezké slečny a bratrovražda je ve filmu stejná samozdřejmost jako znalost anatomie zvířecích orgánů vrásčitými čarodějkami. Jedinou slabou stránkou filmu, ale zároveň i tou nejdůležitější, je nevýrazná hlavní dvojice Charlieho Coxa a hvězdičky Claire Danes. Cox mě moc nepřesvědčil a jeho výkon byl skutečně průměrný a Danes je spíše herecká supernova a její krása je pro mě velmi sporná. Proto se jistě nebudete divit, že si film sám pro sebe utrhl Robert de Niro. Ač ve filmu hrál jen slabou půlhodinku, omotal si mě svojí perfektně zvládnutou postavou bukvice kolem prstu. Při jedné scéně jsem hýkal smíchy, až mi začaly téci slzy, Robertík ten kankán umí božínku... "Pozor, držte se, řídí kapitán :-D" Jinak kamera, hudba i efekty jsou skvělé. Tenhle film stojí za to vidět, ale možná, že na druhé, třetí zhlédnutí u mě jeho kvalita ještě více vzroste, zatím je to 3,5 *

Od Gymplu jsem moc neočekával, o to větší byl můj údiv, když jsem odcházel z kina, neboť se mi tento film překvapivě líbil a dokázal mě pobavit. Možná je to tím, že také 5 dní v týdnu navštěvuji náš gymnaziální ústav a lá 10 měsíců nepodmíněně, takže se mě téma filmu dosti dotýkalo a mnoho scén jako by z oka vypadlo zážitkům a zkušenostem z naší školy. Gympl má sice možná trochu omezenou cílovou skupinu diváků, ale o to víc je podle mě pro tuto skupinu propracován a vtipně napsán. Vzhledem k tomu, že se jedná o tragikomedii, tak jsou samozdřejmě některé scény dotaženy až do extrémů, které vás však kromě několika větších přešlapů neurazí. Film táhne především dvojice Vorel ml. a Mádl a povedená "sebranka" učitelského sboru, ostatní žáci a jiné postavy jsou ve filmu spíše do počtu a zahušťují prázdná místa. Absence dobrého scénáře je docela markantní a jedná se spíše o takový výčet komických i každodenních epizod studentů flákačů a jejich života (antivšecko a hlavně antiškola, jak říká můj spolužák). Kromě již zmíněných protagonistů byli spolužáci a spolužačky vybírani hlavně podle vzhledu (u dívek se spíše než na herecké schopnosti hledělo na prsa a postavu) a v rolích rodičů (někdy bláznivějších než jejich ratolesti) se překvapivě objevovali velmi známí a dobří herci, kteří snímku dodali šmrnc. Co mě však trochu zklamalo byla jednak filmové hudba - český hip-hop opravdu není moje parketa, a také Tomáš Matonoha, který mi celkově svou postavou do filmu nepasoval, protože představoval velmi nerealistickou osobnost - takový učitel "hloupý dobráček" asi opravdu neexistuje. A nevíc klučiny, kteří zámerně svými čmáranicemi ničí cizý majetek, opravdu nemám rád. Necelé 4*

Wolfgang Peterson byl asi v dětství vášnivým modelářem, ale co na plat, z krásných lepených děl tohoto tvůrčího koníčku se brzy stanou lapače prachu a Wolfiho manželku už asi začaly štvát. A tak vzala krabici, všechny jeho ponorky, letadýlka a válečné křižníky do ní naházela a dala mu jednoduchý výběr - buď půjde ona nebo modýlky. Wolfgang si zprvu chtěl nechat modýlky, ale pak si uvědomil, že s kyselým ksichtem jeho ženy by mu odešly i každodenní teplé večeře a tak se slzou v oku čapnul krabici a vyběhl z domu ke kontejneru. Přesto mu to však jeho city nedovolily a krabici si ulil do garáže s myšlenkou úžasného válečného filmu, do kterého by je mohl použít. Scénář vymyslel po cestě domů a zanedlouho se mohlo začít točit. A teď vážně - Das Boot je na jednu stranu dost krutě realistický film o věci, ze které bychom si neměli dělat legraci. Vypráví příběh o odhodlání, víře, naději a smrti, mezi nimiž je skutečně jen velmi vratká a nestálá hranice. Filmu dominuje skvělá kamera, z níž máte opravdu realistický pocit, že se spolu s námořníky skutečně ocitáte v ponorce U-96. Interiérové záběry jsou tudíž perfektní, co se týče těch exteriérových, tak je řekněme velmi jasně vidět, jak měl Wolfi v mládí pevnou ruku při malování modýlků. Film doplňuje úsporná hudba, která mě však trošku zklamala. Nic moc kromě ústředního motivu neuslyšíme. Hlavním záporem filmu však pro mě byla extrémně, ale opravdu extrémně přetažená stopáž, přičemž už v půli filmu (104min!!!) jsem uvažoval o tom, že ponorku potopím ke dnu a půjdu si lehnout. Nakonec jsem to ale vydržel, nudnou střední pasáž jsem přetrpěl a udělal dobře, protože mě strhující závěr opravdu překvapil. Přesto musím souhlasit s tím, že tento film má velmi silný náboj a že se právem může řadit mezi nejlepší Petersenovy filmy, přičemž ale ani zdaleka nasahá po kotníky mému oblíbenému Nekonečnému příběhu, na který do smrti nedám dopustit. Ale klaustrofobikům bych Ponorku před spánkem raději nepouštěl... :-)

Představte si ten krásný sen. Jste Quentin Tarantino, 44 letý režisérský štramák, který má ve filmovém průmyslu takový úspěch a jméno, že si může dovolit prakticky cokoli. Po filmech jako Pulp Fiction či Kill Bill mu svět leží u nohou a nyní už má tu možnost jenom si hrát a plnit si své dětské / pubertální sny. A řekněme si upřímně, co kluky v pubertě zajímá nejvíc. Sexy holky a nadupaný káry. A to je vše, o čem je jeho nový film Death Proof. Nemůžeme v něm hledat nic jiného, protože bychom se ničeho jiného nedohledali, jedná se skutečně "jenom" o převedení tohoto snu na velké plátno. Jesti se ptáte, proč dávám slovo jenom do uvozovek, musíte si uvědomit, jak se jmenuje pan režisér, a proto jenom v jeho případě znamená, že tento film hravě překoná tisíce podobných filmů stejně lehce jako Quentin každou sukni, které by se mu zachtělo... I když se vlastně jedná o jeden dlouhý videoklip, mistrův rukopis je na něm znát stejně jako Leonardovy tahy štětce na Moně Lise. Krásné mladé kočky v nadupaných kárách z 70. let vedou sáhodlouhé mistrovsky napsané repliky, které jsou vlastně o ničem, ale každé slovo od nich hltáte jako nenažraný pes. On celý děj nemá moc smysl, ale styl a celkové provedení jsou na tomto snímku to hlavní a není jim co vytknout. Herecké obsazení je perfektní, holky jsou opravdu sexy, Kurt je jako starý vlk slintající po své kořisti a i Quentin si opět nezapomněl napsat nějaké to krátké kameo pro sebe, kterým zpestřil možná trošku mírnější rozjezd filmu. Ovšem i na Tarantinovi je znát ten biologický zub času zvaný stáří, a proto se na jeho hlavě oběvují čím dál větší kouty a vrásky se mu pomalu a jistě prohlubují... Kamera a potažmo střih jsou jako vždy úžasné, novějším prvkem jsou úmyslné vady ve filmu, kterých je tak akorát, takže nemohou nikomu vadit a ani urazit, příčemž mě se moc líbily. Podthnul bych však perfektně zvolenou hudbu, která k filmu sedí jak "prdel na hrnec" a podkresluje onu grindhousovskou atmosféru. Nejvíc mě však potěšil závěr. Honička, která se jen tak nevidí, mě okouzlila svojí realitou a tahem, že mi srdce opravdu bušilo napětím jak to dopadne a zda-li se kocour stane skutečně myší. Někomu možná nesedla mluva děvčat, fuck aj. bylo skoro za každým slovem, ale co naplat, kdyby byl film bez toho, rozhodně by mu to uškodilo a něco "tarantinovského" by tomu chybělo. Co se týče mého hodnocení, "jen" 4* dávám kvůi tomu, že se mi skutečně filmy jako Pulp Fiction či Reservoir Dogs líbily víc a co na plat, ona klipovost se přeci jen promítla do trochu nudnějšího scénáře.

Pokud se podíváte na četnost mých komentářů v posledních několika týdnech, zjistíte, že moje produktivita rapidně klesla a svou pětiletku už zdaleka neplním na těch správných 120%. A ano, opět za to můžou imperialističtí vykořisťovatelé z prohnilých západních států, a hlavně jejich seriál Heroes, který je vysloveně nevhodný pro pracující čsfd lid! Nenápadně si mě omotal kolem prstů a schramstl mi všechen volný čas, který jsem měl strávit pilnou prací na nových komentářích a jako mraveneček tak pomáhat rozvoji velkého mraveniště čsfd. A nyní již k příčině mého komentářového útlumu, k seriálu Heroes. Za vše asi mluví toto: Po zhlédnutí první série (23 dílů) jsem vysloveně nažhavený na druhou sérii, která se právě začíná vysílat v USA. A proč mě Heroes tolik zaujali? Hlavně kvůli žánru, který mám opravdu rád – pohádkové fantasy o lidech s nadpřirozenými schopnostmi, kteří hodlají zachránit svět, přímo zbožňuji (Superman, Spider-man). Heroes jsou sice oprávněně káráni za kopii X-manů, přesto mě však zaujali daleko více než tento o mnoho let starší komiks. Je to hlavně tím, že jsou mi zde postavy daleko bližší a soucítím s nimi, Masi Okau v roli Hira (nejlepší šášula seriálu) a krásnou roztleskávačku, kterou bych zachránil nejen pro záchranu světa, Hayden Panettiere (Claire) jsem si doslova zamiloval. Co se týče scénáře, je jistě velmi zajímavý, sice nijak originální, přesto je ve všech dílech děj vybroušen téměř k dokonalosti briliantu. Pavučina dějových linií v minulosti, současnosti a budoucnosti se nám zamotává kolem zdánlivě nedůležitých událostí a omotává diváka jak pavouček mouchu k večeři. Sice je tu a tam na seriálu vidět nízký rozpočet (výbuch lidské atomovky), přesto jsou však triky ucházející a dostačující. Kamera je důležitým prvkem seriálu, hlavně kvůli Hirově schopnosti, a proto si na ní tvůrci dávají opravdu záležet. Hudba vše příjemně podkresluje a celková kompozice těchto všech prvků tvoří perlu současné seriálové tvorby. Na závěr bych chtěl dodat, že se opravdu modlím k všemohoucím Sylarovi, aby druhá série zachovala laťku té první stejně vysoko a neklesla, jako například Ztraceni ve třetí sérii. 99,9%

Disturbia je film, v němž se zajímavě mísí prvky hororu, teen komedie, tragédie a trilleru, které vytváří temnou a mystickou, v první části však docela uvolněnou atmosféru plnou zášti, zamilování a strachu zároveň. Shakespearovi by asi lezly oči z důlků, s jakou lehkostí dokázal D.J. Caruso změnit tíživou atmosféru tragického příběhu mladíka z předměstí v bafací horůrek. Scénář je však slabý a nebýt usměvavého hezounka Shia Hovězího, klesl by film ke dnu stejně rychle jak Titanic. Ambice tohoto film jsou totiž jen polechtat většinu filmových témat v jednom snímku a divákovi podat takový koncentovaný vývar 5 v 1 (horor, komedie, triller, drama a romance), který však zanechává po chvilce působení hořkou pachuť v ústech. Nejedná se však o špatný pokus a podobných filmů bude podle mě přicházet víc, protože svět má tendenci všechno koncentrovat, až již prací prostředek nebo ředitelný sirup :-)