J.e.r.e.c

Černý jestřáb má za sebou už skoro čtvrtstoletí existence, ale za tu dobu mu pírka ani trochu nezešedivěla a vůbec se nedivím, že se dodnes bere jako měřítko pro moderní válečné filmy. Žánrové klasiky typu Ryan většinou mají dvě tři větší akční scény a k tomu pár přestřelek, mezi kterými si vojáci povídají a sypou ze sebe moudra nebo emoce. Tady nic takového (snad až na úplný závěr) není, Jestřáb je extrémně intenzivní a nonstop akční jízda prakticky od první do poslední minuty, a to i když se zrovna nestřílí. Nedávno na mě trochu podobně zapůsobil Lone Survivor, jenže tady se pohybujeme na mnohonásobně širší škále, která místo speciální vojenské operace (v původním významu) o pár lidech připomíná skutečnou válku. Vtažení do víru boje je absolutní. Je to celé jeden obrovský chaos svištících kulek, řevu, výbuchů, zvířeného prachu, padajících helikoptér a běsnícího davu. Jistě se dá polemizovat nad jednostranným pohledem, který nám servíruje hollywoodský trhák o tom, jak se hrdinní bílí Američané pokoušejí zachránit před tlupou černých opic, které neumí nic jiného, než dělat bordel a zabíjet (S chutí bych si dal somálskou verzi s opačným vyzněním), jenže právě tohle zkreslení umožní našinci ponořit se až po uši do kůže vojáků v naprosto cizím a nepřátelském světě s pocitem maximálního ohrožení na každém kroku. Filmu se také vyčítá, že je to válečná propaganda, jejímž cílem bylo povzbudit americký patriotismus po 9/11. I tohle tvrzení je přinejmenším sporné, protože se zde nijak nezastírá, že celá akce skončila jako obrovský průser, který v důsledku vedl k odchodu amerických vojenských sil ze Somálska. A byť možná nechtěně, tak se tu zpochybňuje celý ten koncept „no one left behind“, kdy se kvůli čtyřem členům posádky havarovaného vrtulníku (z nichž dva už jsou mrtví) spustí rozsáhlá záchranná akce, která v důsledku stojí obrovské množství životů na obou stranách a vede k destrukci půlky města. 75 %

Paradoxem Motýlka je, že působí rozvlekle a místy snad až nudně, přestože se v něm pořád něco děje. Jednoznačně nejpůsobivější jsou pasáže na samotce, kde k nepoznání zbídačený McQueen po cele honí šváby a do břečkovité polévky si mačká housenky. Ve druhé polovině příběh dostane trochu větší grády a vězeňské drama se překlopí do dobrodružného filmu skoro ve stylu nějaké méně odlehčené belmondovky. Jenomže ta délka je fakt ubíjející, a i když Motýlek prakticky nevyletí z obrazu, stejně jsem se toho o něm ani o Degovi (Hoffman mi asi kvůli těm brejlím připomínal Jeana Rena z Magické hlubiny) nedozvěděl dost na to, aby mě jejich postavy začaly doopravdy zajímat. Po cvičném zhlédnutí trailerů na novou verzi musím říct, že vypadá o dost zábavnější a energičtější. 70 %

Váhání mezi třemi a čtyřmi hvězdami nakonec zaokrouhluji nahoru, protože vymáčknout celovečerní film z plastové panenky bez jakékoliv skutečné backstory je fakt... umění. Stejně jako to, že v celé (pop)kultuře našli asi jediný významný případ, kdy mužská postava slouží pouze jako příslušenství k té ženské, a dokázali to docela rafinovaně a hlavně vtipně využít. Že tahle blbůstka vydělala miliardu a půl a stala se nejúspěšnějším filmem roku 2023 je už jen lichi na růžovém dortu. Plus jsem se na mnoha místech smál a bavila mě ta přepálená barvičková stylizace a přehnaně infantilní chování prakticky všech postav, včetně sboru uniformních kravaťáků Willa Ferrella, o kterých jsem si původně myslel, že budou záporáci, jenže ono je to ve své pozitivitě tak inkluzivní, že tu vlastně žádní zlí lidé nejsou. Má to i svoje ekvivalenty celulitidy a plochých nohou - měli se vyvarovat některých až příliš na sílu tlačených mouder, přičemž poslední zhruba čtvrthodina je fakt k nepřežití, postava puberťačky je úplně zbytečná (její vztah s mámou má asi pětiminutový vývoj a pak už nic), stejně jako ta bába, co Barbie vymyslela a pár dalších věcí. Kdyby tohle vyhodili, zkrátili stopáž na hodinku a půl a vymysleli hitovější písničky, měli by komediální klasiku. Takhle je výsledkem ucházející spotřební zábava, jejíž top momenty si přehraju na youtube, ale podruhé si ji nepustím. P.S. Někde jsem tu zahlédl komentář, že různí lidé vidí v Barbie velmi různé věci. Já tam vidím Ztracený ráj od Johna Miltona. Gosling a ostatní Kenové mi připomínají Satana a padlé anděly, které Milton také všelijak očerňuje a zostouzí, ale vy si přesto nemůžete pomoci a fandíte jim... protože ten Barbie world je ve své dokonalosti tak nesnesitelný, že si o pořádnou revoltu hlasitě koleduje! 71 %