DiDu

Nikdy jsem neviděla něco tak dojemného jako je Navillera. Filmů o opravdových starých lidech je málo a dotýkají se mě už od dětství, kdy mě zasáhl film Na Zlatém jezeře. Připadá mi, že mladí tvůrci skutečně o stáří točit filmy až tak úplně nemohou. Navillera je mírně idealistický pohled na velké složitosti a skvělým až geniálním způsobem kombinuje pohled na tématiku uskutečnění životních snů z různých úhlů různých osobností. Seriál je také velmi krásně natočený, kamera, osvětlení, střih, zápletka s baletem jako nosičem krásy zcela záměrně válcuje krutou realitu, které bychom se mohli v takovém námětu dočkat. Tvůrci sebevědomě, až do samého konce, se vyhýbají patosu a citovému vydírání diváka, což mě naprosto ohromilo. Ano, herecké výkony staříka i mladíka a všech ostatních postav jsou uchvacujícím způsobem přirozené a lze se s nimi ztotožnit. Jde o působivé dílo, které mě obohatilo. In-hwan Park je ve své obtížné roli obdivuhodný a vidím ho opravdu tančit, navzdory tomu si vůbec nedokážu představit, jak náročné pro něho muselo natáčení být. Song Kang si mě definitivně po Navilleře objednal na svůj seznam dvaceti dvou milionů fanoušků, kteří netrpělivě čekají na jeho další seriál, ať v něm bude hrát cokoliv. A nakonec Navillera u mě upozornila i na množství dalších korejských filmových hvězd, které začínám poznávat v dalších seriálech.

Dobré to bylo. Kouzla a tak, jemně dávkovaný humor, velká láska až za hrob, ty city zase dávkovali lopatou, promyšlený magnetický scénář a nádherné kostýmy. Seriál ve mně vzbudil zájem o korejskou kinematografii.

Předně, seriál je pro evropana jako opravdu z jiného světa. Jednoduše korejci jsou jiní. Děj je vtipně založen na řadě nedorozumění a scénář počítá s tím, že divák si mylně zápletku vyloží na základě omezených informací. Také střídá žánry, což je trochu matoucí, ale jinak se drží svého výchozího záměru až do konce. Diskutabilní konec by si asi zasloužil lepší vysvětlení, které bude pro Evropana a určitě i Američana akceptovatelnější a ne tak krutý a hloupý. Pozor SPOILER Korejský systém hierarchie dle věku dal patrně vzniknout závěrečnému řešení. Protože věkový rozdíl milenců by byl jen těžko v korejské společnosti přijat, obzvláště pokud jde o nedospělého (a já jsem s ním měla také problém), nechali tvůrci hlavní hrdiny zestárnout o pět let, než mohli být opět spolu. Nedorozumění krutě způsobila sobecká matka, Jun se vrací na scénu, aniž by pravděpodobně věděl, že byl přáteli považován za mrtvého.