xentrixx

V angličtině pro to bývá hezký výraz "bandwagon effect". Hraje tam hudba Michala Davida? Je to z roku 1987? Není tam hluboké poselství, velké drama, či naopak inteligentní jemný humor? Pak to zákonitě musí být odpad a dám-li vyšší hodnocení, budu zde za filmového barbara a kýčaře....budiž... Ne, opravdu to není film s velkými uměleckými ambicemi a strhujícími hereckými výkony, nicméně se na něj vždycky rád podívám. Nejen proto, že mi připomíná bezstarostné dětství v letech osmdesátých, ale hlavně z toho důvodu, že mám pocit, že jsme v posledních letech zaplaveni pouze a jen depresivními, psychologizujícími, introspektivními, bizarními, katastrofickými, experimentálními, post moderními, sociálně kritickými a čert ví jakými dalšími ještě počiny...Než se složitě pídit po tom, co mně chtěl ten který autor svým dílem sdělit (či nesdělit), dám někdy opravdu raději přednost hláškám typu: " tak já ti jak blbec dělám bábovku a ty si klidně nahatej lítáš po Plzni ! "..

Za pět - řečeno žargonem do vysílačky, když je perfektní signál. Rocky mě nikdy nebral, Zuřící býk - přes nesporné kvality - také ne, na tohle se však podívám kdykoliv znovu. Elegická jemná trubka, citlivě vybrané exteriéry (poznal jsem nuselské Spytihněvovu a Křesomyslovu, donedávna existující holešovickou hospodu U vody a ulici Na Zbořenci na Praze 2), výborný Marek Vašut (uvědomíme-li si, jaký trénink musel postoupit, aby v roli působil věrohodně), to vše dohromady ladí a nechává v divákovi hluboký dojem i po několikerém zhlédnutí. Zajímavosti : Marek Vašut měl před natáčením nadváhu způsobenou nicneděláním u vojenského uměleckého útvaru, tvrdým tréninkem se však dostal do takové formy, že si údajně v Polsku, kde se také natáčelo, mysleli, že je skutečný závodní boxer, zatímco Josef Nedorost prý měl zkušenosti s boxem již od žáků. Pavel Nový, představitel Tonyho, v době vzniku filmu točil zároveň seriál Velké sedlo a měl tak možnost denně v přírodě běhat několik kilometrů, aby se na roli dobře připravil. Za pozornost stojí filmová sparringová konfrontace mezi M. Vašutem a R. Osičkou, velmi názorně ukazující rozdíl mezi box trénujícím člověkem a skutečným (velmi dobrým) závodníkem. Sám režisér Soukup mimo jiné o filmu řekl, že jím bylo dokázáno, že i český herec se může bez obav ukázat jen v trenýrkách před kamerou...

Zdatná konkurence profesorům z eposu Svatba Jiřího Káry. Dávám jednu hvězdu, a to za zdařilou ukázku kvintesence českého, alkoholicko- sádelního a prdelně zpoceného dementního buranství, vedle kterého by možná zbledla i pověstná americká "bílá chátra" (white trash). Na druhou stranu ale musím přiznat, že nacucaný padesátník s panděrem mi na fotbale vadí mnohem míň než namakaný mlaďoch s vykérovanými esesáckými motivy...

Kdysi mě tento postoj zaujal natolik, že jsem se linii SE sám snažil několik měsíců držet, leč euforie z úspěšné maturity (láhev vodky) a vůně opečeného buřta (při práci na poli) ji razantně přerušily a od té doby se ji už nepodařilo obnovit. V letech 94-95 zažíval SE v českých luzích a hájích veliký boom, týden co týden narvaný klub 007 při koncertech českých (No Reason, Surface apod.), slovenských (Junk) a zahraničních kapel (Battery, Unbroken, Earth Crisis a další), pravidelné velké koncerty v Roxy (Up Front, Refused). Vzhledem k tomu, že scéna SE nebyla na rozdíl od jiných subkultur v ČR nikdy v médiích blíže popsána, stálo by za to v díle alespoň v základech nastínit její začátky, protagonisty, vývoj a především jednotlivé její odnože, neboť není SE jako SE. Pokud si dobře pamatuji, k SE se například hlásily -dle ortodoxních SE příznivců "lopaťácké" - kapely jako Warzone nebo Rejuvenate (bez akcentu na vegetariánství a spíš proti drogám), krišnovci (Shelter, 108, Kashmir) i fanatičtí vegani a ochránci zvířat (Earth Crisis). Určitým nešvarem scény -alespoň tedy dle mého subjektivního pocitu - byla snaha o svého druhu elitářství a vystupování ze samozvaně nadřazených morálních pozic vůči lidem, kteří po cestě SE nekráčeli...

Bukowski, to je vlastně takový praotec punku. Více než polovina jeho života by se dala popsat slavným leitmotivem No Future. Bezcílné poflakování se, nekonečná řada těch nejhorších šolichů a hlavně předlouhá šňůra ožraleckých eskapád v těch nejroztodivnějších putykách. Film měl po více než třiceti letech ztvárnit jeden z úseků jeho života po boku první osudové lásky, věčně namol a pomočující se alkoholičky Jane. Aby byl celkový dojem co nejvíce autentický, točilo se v tom samém domě, kde spolu tehdy žili, či spíše přežívali. Bohužel to bylo asi to jediné, co ve filmu dokázalo navodit atmosféru skutečného života ala Bukowski, byť herecké výkony nejsou špatné a film určitě stojí za zhlédnutí. Mickey Rourke přehrává co mu síly stačí, jeho tehdy stále ještě fešácký ksichtík má však do Bukowského zohyzděného obličeje kosmicky daleko, stejně jako velmi atraktivní Fay Dunaway do oteklé vyžilé ožralky. Sám Bukowski, který si původně přál v hlavní roli vidět svého přítele Seana Pena, Rourkemu vyčítal, že se nechová jako skutečný opilec, když kupříkladu nechal na baru nedopitou láhev piva. A paradoxně některé reálie filmu jsou zase oproti skutečnosti až moc nadsazené - Bukowski sice byl opilec a hospodský rváč, ale nikdy nechodil ve špinavých, plandajících šatech jako ve filmu Rourke, i ve stavu těžké opilosti si oblečení každý den pral ve vaně. Rovněž bitky s barmanem v zadním traktu baru prý nebyly podle spisovatele ve skutečnosti tak brutální jako ve filmu, oba soupeři obyčejně sotva stáli na nohou, než se začali rvát...Zajímavost : ve filmu se na pár vteřin objeví sám Bukowski coby jeden z hostů sedících u baru, v němž se Henry potká s Wandou...

Ale nakonec jo, jako oddychovka by to docela šlo. Nad hladinou podprůměru to drží hospodský Lojza (O.Kaiser) a ti dva dementní angláni. Srovnávat to s Proč? je úplně mimo mísu, jak z hlediska dobového kontextu, tak žánrového zařazení. Jen ty přehmaty stran určitých reálií bijí do očí - film má v názvu ultras, ale jedná se spíš o chuligány,  Hádek s Novotným jsou zase ohození spíš jako skinheadi. Vzetí starého bohemáka pod ochranná křídla tvrdým jádrem sparťanských hools je pohádkou na dobrou noc pro dospělé. Samostatným úletem je soundtrack. Provařená píseň od The Who je ještě okay, ale Načeva? No a vrcholem je návštěva hools koncertu skupiny Kashmir - pražské HC formace hlásící se k hnutí Haré Krišna. Kdo toto spojení vymyslel, ten musel spadnout na hlavu z hodně velké výšky..nebo to má být takový hodně falešný fíkový list, zakrývající notoricky známý fakt, že prostředí sparťanských hools je považováno za semeniště nácků a příznivců white power?

V podstatě stejné vyznění jako u dílu Punk. Opět se zde bez nějakého pitvání nabízí současný obraz jedné, kdysi neskutečně energické a dynamické scény. Jak už to kdosi napsal níže, ke konci osmdesátek byl metal ventilem všeho toho zmaru, který tehdy mladým dospívajícím nenabízel nic jiného než 2 příšerné televizní programy, Míšu Davida, tesilky a dřevěný skateboard Esarol. Mít bundu s nášivkou přes záda, placky a pyramidy, to byl neuvěřitelnej úlet a je pochopitelné, že to bylo zanedlouho skoro masovou módou. To příjemné mravenčení, když si člověk domů donesl kazetu s padesátou kopií padesáté kopie nahrávek skupin s šokézními názvy - Bulldozer, Exumer nebo Destruction a čekal, co za šílenost z toho v molitanových sluchátkách vyleze. Ta radost z toho, že se podařilo sehnat jeden jediný výtisk časopisu Metal Hammer...čekání na Triangel s Kladivem na čarodějnice, na Větrník a Gung-Ho v rádiu...ta zkušenost je prostě nepřenosná... Thrash metal 2015 kondenzovaný do portrétu dvou kapel je už naprosto "far-cry" story. Drive a zběsilý puls jsou ty tam, čiší z toho melancholie, útlum, vyšumělost. Debustrol, to je stárnoucí pes, co se marně snaží dohonit svůj chvost. Dávno už nevyvolává les hrozících ukazováčků, pecky typu Údolí Hádu nebo Protest znějí poněkud unaveně, klasická výzva k flatulenci je jen trapným reliktem. Ti kluci z kapely Exorcizphobia sice hrát umí, nicméně se prostě nemůžu ubránit pocitu, že už to není jaksi ono. Že je to vše jen jako na oko, na efekt, neautentické...a nezachrání to ani ty stylové retro džísky se spoustou nášivek..Ono se stačí třeba jen podívat na fotografie dnešních a tehdejších kapel. Nemůžu si pomoct, ti týpci v 80. letech prostě vypadali mnohem víc grázlovsky, nespoutaně a provokativně, a přitom mnohým z nich k tomu stačilo mít jen ožvejkané triko bez rukávů, orvané džíny a ochozené adidasky...Dvakrát do téže řeky se prostě vstoupit nedá a tenhle snímek to, myslím, docela dobře ukazuje...

Co jste čekali? Faktografický vyčet typu rok, kdy Plexis vydal tu a tu desku, v jakém sklepení zkoušeli HNF, nebo kam chodili kalit SPS? Záznamy z koncertů, zkoušek? "Filozofování" o tom, co a kdo punk je a co a kdo jím už není? Toho všeho jsou na youtube a jinde mraky.... Nevím, zda to byl umělecký záměr či pouze kouzlo nechtěného, ale díl v podstatě bez nějakého velkého bádání vystihnul současný stav tuzemského punku. Doba zběsilých a nekompromisních demáčů s prasáckým zvukem, lezení do kolektorů a kanálů, nošení krys na rameni a koženejch bund po dědkovi, co se válely roky na půdě, je pryč. Sígrovsko rebelský opar, kterým to bylo zahaleno, se rozptýlil. Namísto toho se zjevily drahé a značkové hadry, drahé barevné kérky, limitované edice LP a bonusová DVD, soutěžení v tom, kdo má větší sbírku vinylů, lepší piercing a lístek na Mighty Sounds, kde se rozdávají autogramy. Druhdy elektrizující a žíravý obsah se vylil, vyprchal....zůstal jen barevný, předimenzovaný, kýčovitý prázdný obal...

Ať si kdo chce, jak chce, šetří hvězdami, pro mě silně nostalgický zážitek, který dokáže pochopit jen ten, kdo se taky dětsky radoval ze získání šumící kazety Basf s demem Vitacitu, kdo se těšil o víkendu na Triangel s písní Sybila a kdo se zamilovával do starších holek s hřívou a v džínovině, co byly heavy nikoliv postavou. Ano, herecké výkony jsou nic moc - Miloš Vávra, známý to představitel různých macho typů a komisařů, lepící si v kuchyni letadélko je opravdu k popukání, a ano, všichni jsou takoví nějací zpomalení a co dialog to perla, když však zazní Peaceman, dálkami čtyř hvězd já se toulám...

Zamiloval jsem si tuto detektivku, i když je třeba říct, že až po čase, asi po třetím či čtvrtém zhlédnutí, při tom prvním -ještě televizním - jsem usnul. Říkám tomu efekt Lebowski, který se mi napoprvé také vůbec nelíbil a dnes ho zbožňuji.... Film může v začátku působit trochu chaoticky, neboť děj se velmi rychle přenese z Ostravy do Prahy, hned nato do Sokolova a poté zpět do Prahy. Do toho se současně objevují stále nové a nové figury - cikáni, veksláci, pinglové, štětky, překupníci, šmelináři, vožralové, nepoctiví pézeťáci a další dekadentní postavy tehdejší doby, které celkově vytváří nános, pod nímž se chvílemi ztrácí hlavní dějová linka filmu, a sice pátrání po recidivistovi Parusovi. Dojít k poznání, že jsou všichni tak nějak vzájemně propleteni, lze bohužel až po několikerém zhlédnutí. A proč se mi film vlastně tolik líbí? Na prvním místě je to atmosféra, proložená místy dosti thrillerovými záblesky. Možná je to lehce zvrácené, ale mám rád to chvilkové ponoření se do tehdejších pražských reálií, jak je pamatuji. Konec osmdesátých let, vše zvláštně šedivé, ponuré, mrazivé, obskurní, úpadkové, špinavé a otlučené a přesto něčím magické, na rozdíl od nynějšího kýče a skanzenovosti. Tu scenérii zároveň dokresluje geniální hudba Pavla Richtera, který se nebojí experimentovat s různými zvuky na pomezí industriálu, kupříkladu onen šílený ženský křik v pozadí záběru na denní Václavák s pobíhajícími dětmi navozuje až hororovou atmosféru. Vynikající je rovněž finální scéna z opuštěného baráku, zde všemi opovrhovaný V. Jandák působí chvílemi jako opravdový fantom,, myslím, že mu role sedla. Body dávám rovněž za Pavelku a Vašuta. Toho prvního mám rád pro ten jeho zvláštní, floutkovsko výsměšný výraz, druhého pro takovou tu frajerskou suverenitu kombinovanou s nevrlostí, prostě i oni do filmu, myslím, výborně zapadli. Zajímavostí filmu je i téma možné korupce v policejních řadách, do té doby pro autory kriminálek tabu...a závěrečný Pavelkův smích opravdu nahání husinu.....