purekritik

V mnoha směrech revoluční seriál. Revoluční v přístupu k psychologii mafianskejch postav, revoluční svojí kvalitou na tehdejší dobu a revoluční svojí komplexností. Charakter Tonyho Soparna jenž poskytl životní roli Jamesi Gandolfinimu je jednou z nejpozoruhodnějších postav, co sem zatim v kinematografii viděl, psychologie a vývoj postavy jsou rozpracovány do nejmenších detailů. Ovšem dalším pilířem úspěchu seriálu je skvělost a rozmanitost vedlejších postav, které fungovaly v průběhu seriálu povětšinou dokonale. Potřeba je zmínit i výbornej soundtrack, kterej servíruje klasiku za klasikou ze všech žánrů americký hudby. V neposlední řadě je seriál skvělým oknem, skrze který můžeme sledovat dobovou atmosféru a a vývoj v letech 99-07, jak skrze zmíňenej soundtrack, tak taky přes módu a účesy etc., který se měnily takřka každej rok. Taky skrze dialogy, který záměrně reflektujou ikonický momenty jednotlivejch let, zejména kultovní filmy který vycházely, politický dění apod. Nejlíp se však ta proměna sleduje skrze tehdejší neuvěřitelně rychlej technologickej vývoj, od prvních mobilů ve tvaru vysílaček k těm mrňavejm, od krychlovejch televizí k placatejm, skrze desingy aut apod. Hlavním mínusem serialu je nekonzistentní kvalita. Občasný slabší díly, nebo momenty, který mi přišly šitý horkou jehlou, kazí celkovej dojem. Určitě kultovní záležitost, která naplňuje podstatu formátu seriálu, tzn běží pomalejším tempem a detailně zachycuje a rozebírá všechny aspekty děje. 90%

Skutečné precizní vizuál. Propracovanost kostýmů a kulis do nejmenších detailů spolu s dokonalou kamerou utvářejí neuvěřitelně autentickou atmosféru doby okolo roku 1800, bouřlivý doby, kdy se starý struktury rozpadaly pod přelivem moderní doby, kdy se střetávaly zbytky rigidního středověkýho myšlení s racionálním moderním. Děj se odehrává v inkvizičním Španělsku, kde jsou tyhle kontrasty o to zřetelnější. Konceptuálně je film hodně podobnej staršímu Taking Off od Formana. Ten se postavil do role citlivýho pozorovatele, celkem obyčejnýho chlapíka Goyi, kterej skrze svůj výjimečnej talent romanisticky zachytával všemožný temný i krásný přízraky jež se mu míhaly před očima. Film tudíž není životopisem Goyi, je to spíš historická sonda, která reflektuje skrze umělcovy oči tehdejší události. Hlubší emocionální sepětí s ústřední trojicí Bardem, Skarsgård, Portman se nekoná, protože film v relativně krátký stopáži sleduje poměrně širokej časovej úsek a mnoho historickejch událostí, avšak to si myslím, že ani nebyl autorův záměr, herci, zejména Portman hrají nicméně skvěle. Po zhlédnutí jsem měl pocit, že jsem viděl něco neobyčejnýho, něco hodnýho Formanovy velikosti. Pár nezapomenutelnejch scén, silná atmosféra a detailní propracování se postaraj o to, že se na chvíli ocitneš v 18. potažmo 19. století.

Celý mi to přišlo statický, nekompaktní.., režii chyběl cit a právě dynamičnost. Vedlejší postavy všechny nezajímavý, Costner průměrnej, dialogy občas plytký. Psychologie ústředního dua měla jít daleko víc do hloubky, celá ta jejich minulost nebyla dostatečně a dobře vykreslena. Úroveň některejch scén téměř béčkovýho charakteru, kulisy a atmosféra hospodářský krize moc okatá. Jakoby tvůrci nevěděli, jak to celý pojmout, jak nastavit správnej kurz na cestě k 5*. Působilo to jako snaha a o mix Jessieho Jamese s The Bucket List nebo tak něco. Tolik k výhradám, jinak to šlo.

Skvěle napsaný a špičkově obsazený drama, který mmj. ukazuje, jak je svět složitej a že na dobro a zlo se nedá dívat dichotomicky. Myslim si, že zrežírovaný to není bezchybně, ale minimálně za poslední díl dám plnej počet, ani si nepamatuju, kdy sem byl u "televize" tak napjatej. 4,5*

Komerční prvotina Dannyho Boyla. Charismatickej film, i pres urcity nedostatky stoji za zhlednutí.

Vypadá to, že tu probíhá válka mezi Márvelem a DC komix o to, kdo divákům naservíruje ještě řidší mrdku, která se má lepit se na ty nejprimitivnější lidský vlastnosti. Black Panter zatlačil laťku hluboko do propasti, no touhle sračkou byl spolehlivě dorovnán a skóre je opět nerozhodně. Co nás čeká příště, povstání podzemní říše, jejíž čarodějní lidohmyzí roboti budou bránit lidmi nově objevený naleziště kryptonitu?

Docela pecka, mozna nejlepsi film minulyho roku kterej byl hodně skoupej na kvalitní kousky.

Musel jsem se trochu nutit, abych film dokoukal. Nic jsem o něm dopředu nevěděl, nečetl jsem žádný recenze, nikdo mi jej nedoporučil, avšak zavděk jakémusi sociálnímu šumu jsem tušil, že silně rezonuje mezi intelektuální svoločí. No těžko se mi hodnotí, protože sledovat čenobílej titulkovanej film - jehož kvality jsou odvozeny zejména od vizuální stránky - na poměrně malým monitoru, není úplně aight. Věřím, že v kině a při podání přiměřený dávky hypnotik bych mohl jít i o hvězdičku vejš. Nicméně děj je triviální, povídkovýho charakteru a ať už odkazuje na cokoli, tak moc zajímavej není. Film tedy stojí na jakés atmosféře, jež je utvářena táhlou kamerou, černobílým filtrem, absencí hudby, lakonickým dialogem a vlastně tou všedností. Bohužel mě atmosféra celkově moc nezasáhla, a když se podívám na svoje hodnocení u jinejch filmů, který režíroval tenhle Cuarón, tak zřejmě né náhodou. A to mám obvyklé dlouhý, atmosferický filmy hodně rád.To, o čem film je a na co odkazuje, mi vůbec nevadí, avšak kape do noty současným ideovým diskursům a samozřejmě svou - pro některé - podmanivou "ártovostí“ si taky neublížil, tolik k oceněním a tomu šumu.

"Bude ti chtít způsobit bolest, ale to je v pořádku, protože ty bolest miluješ!" Spojení sportovně-motivační dikce se Slyovou artikulací prostě stojí za to ;-)

Dle očekávání - neurazilo, nenadchlo. Co byl vlastně byl Freddie Mercury za člověka? Ani nevím, film nám toho moc neřekl, koukal jsem na něj z jevištní perspektivy, bohužel za oponu jsem nahlídl jen na malej omažik, když to inspicient posral. Vykastrovaná záležitost. Korektní humor, korektní film. Ani Rami Málek mi tam tolik neseděl, přece jenom s Mercurym má společnou v podstatě jen barvu vlasů, jinak je to jinej somatotyp s očima jakoby indikujícíma Basedowovu nemoc, nu maskéři nám tím střízlivým předkusem nedali šanci pochybovat, na koho že se to vlastně koukáme. Dvacetiminutová scéna z Live Aid nebyla nutná, jelikož jen kopírovala asi nejznámější živák ever, kterej zná mmj. z youtube skoro každej. Klišé typu lítající názvy metropolí, v nichž skupina při svém výstřelu vystupovala etc. asi nemá cenu rozebírat. Tvůrci lidem naservírovali lehce poživatelnou, na nostalgii postavenou návnadu, jenž byla sežrána i s navijákem. Já OsObnĚ nevidím jedinej důvod, proč film adorovat. Za měsíc si nevzpomenu, že sem jej viděl, protože tomu poměrně dobře odvedenýmu řemeslu chyběly balls.