lsd

Zde by fakt mělo stát varování Najezte se před shlédnutím. Po Jídle vás opravdu přejde chuť k jídlu. Pro mě bylo vrcholné celkem zajímavé pojetí oběda :). První shlédnutí je nejspíš nejlepší, ale i pak to pohne žlučí.

Moje první, krásné seznámení s Bergmanem. Skvostné psychologické drama s dokonale vygradovaným scénářem, citlivou kamerou (hlavně ty detaily jsou přímo lahůdkové) a hlavně se skvělým koncertem dvou hlavních představitelek. Lepší ženské herecké výkony jsem snad ještě neviděl. Z tohoto filmu je mrazivý podzim přímo cítit. Udělat zásadní zvrat ve scéně, kde ty dvě hrají na klavír je prostě dílo génia. A ty dlouhé, nesestříhané scény ne že nejsou nudné, ale ty patří k tou nejlepšímu ve filmu.

Má nejen dětská láska. I ten dabing byl úžasný.

Klasická ukázka totálního odpadu :-))))))))))))))

U tohoto flmu hlavně záleží na tom jestli máte rádi tarantinův styl nebo ne. Mě osobně se hlavně zamlouvá jeho osobitý humor, který tu naštětí je. Pokud bych však měl hodnotit příběh nebo herecké výkony tak to moc velkou kvalitu nemá. 4 dávám tedy za specifický humor, za vizuálně zajímavě ztvárněná závěrečná jatka a za animované scény, které byly taky zájímavě udělané. Ale Pulp Fiction je prostě jen jedno:-)

Oproti jedničce míň brutální, míň vtipné a hlavně horší. První půlka je ještě dobrá (hlavně scény s Madsenem), ale v druhé půlce to až moc ztrácí dech a konec mě taky zklamal. U většiny scén bylo už předem jasné jak dopadnou, až na scénu pohřbení Umy za živa. Ta byla opravdu výborná a vůbec sem si nedokázal představit, jak se z toho dostane. Dialogy jsou tady spíš jako nutná vata a té vaty(dialogů a ne moc dobrých) bylo bohužel až moc.

Krásný humor a krásný film. Souhlasím s Marigoldem, že je to film hodně podobný jak Amarcordu (ve snaze hlavního hrdiny příběhu o ztrátu panictví) tak Pelíškúm (díky tragikomickému příběhu a laskavému humoru i podobnost některých postav byla znatelná). Výborná byla i ta spojitost s událostmi v Československu. Nejvíc mi byla sympatická ta postava dědy (např. vyprávění o sokolském sletu v Brně v dvaadvacátém). Takového by chtěl mít asi každý:-). Opravdu nádherný poetický snímek.

Velmi znepokojující dílko. Hlavně ten Stalin pokreslený národnímy barvamy vypadá hodně strašidelně. Opět hodně surrealistické, až nepochopitelné na druhou stranu však ještě více zajímavé a dokonalé. Aneb 40 let totality z pohledu mistra surrealisty.

Takové nemastné, neslané. Emoci tam určitě byly, ale přišli mi docela umělé za což hodně mohou i herecké výkony, které jsou prostě umělé a zatraceně ploché. Se Shawsankem se to vůbec nedá srovnat. Ke kvalitě snímku však přispívá slušný scénář, občasné fígly s kamerou a...Čmaňa

De niro je výborný, i když je pro něj v dost netypické roli takového spíše blbce a vtipálka než klasického drsňáka. Režie je taky kvalitní, nicméně příběh i to jak je zde podán mě moc nezaujal a není zase tak nápaditý jako v jiných Scorseseho filmech. Dokonce mi některé scény připadaly i kapánek zbytečné. Jako kritika zabavného průmyslu je to však výborné(Scorsese to vystihl tak, jak to asi i doopravdy funguje). Závěr je docela překvapující, stylový a hlavně trefný. Celým filmem se táhne taková absurdita. Jen škoda několika špatných scén. Dávám 3,5, na 4 to zase bohužel není.