bohemia_regent

Asi 15 minut řemeslně zručně natočených akčních scén a ponaučení, že „kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“, je hodně slabou odměnou za to, že divák musí přetrpět hodinu a půl neskutečně jalových ženských plků. Ty byly natolik k nevydržení, až jsem se přistihl, že skoro začínám fandit zloduchovi v autě, který chce těm sice docela hezkým, ale vnitřně prázdným děvám ublížit, protože ty slepice si nakonec nic jiného nezaslouží. Možná to měl být pokus o postmoderní genderové podobenství o tom, že mužský a ženský element sice nemůžou existovat bez svého protějšku, na druhou stranu se ale pod povrchem přitažlivosti ukrývá oboustranná snaha o dokazování si vlastní převahy, přerůstající až v nenávist. Nic objevného: prostě Quentin Tarantino v roli americké Věry Chytilové.

Moc jsem se nebál. Vlastně skoro vůbec. A i ta pointa byla docela předvídatelná.

Jak si může umělec formátu Jiřího Krejčíka napsat takhle diletantský sebeoslavný scénář k dokumentu o své vlastní osobě? V jeho závěru, v jedné z nejtrapnějších scén, kdy si s hercem Pucholtem notují na vyšehradském hřbitově, Krejčík říká: „Ďábel ponouká fušery umění ke zlým věcem.“ Na Dobroslava Zborníka to sedí (nejen za umělecké výsledky) a kdyby nebylo tolika úctyhodných režijních počinů v jeho vlastní kariéře, mohl by si tento citát vztáhnout Jiří Krejčík i sám na sebe. Za tenhle paskvil tedy určitě. Naštěstí ale má za sebou tolik jiných dobrých, výborných a někdy až vynikajících filmů, že mu tento úlet budiž odpuštěn.

V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1998.

Jedno z hlavních hudebních témat je velmi průhledná vykrádačka písně Vlaštovčí hnízdo od Hany Zagorové (z alba Cesta ke štěstí, 1975). Jestlipak "autoři" hudby (Ondřej Brzobohatý a Miroslav Chyška) poslali Vítězslavu Hádlovi aspoň část svého honoráře?

V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1985.

V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1969.

Proč ten Al Pacino ve většině scén tak příšerně přehrává? Vždyť už tolikrát - předtím i potom - dokázal, že umí zahrát výborně. Asi přece jen potřebuje režiséra, který ho bude skutečně režírovat a nenechá ho dělat, co se mu namane. Tady jsem především "díky" jeho výkonu měl každou chvíli dojem, že sleduju parodii na mafiánské filmy.

V titulcích filmu uvedeno: název Dokument o natáčení filmu Zapomenuté světlo.

Hodně zajímavý pohled na tvůrčí práci světoznámého režiséra. Některé jeho úvahy jsou sice diskutabilní („režie v sobě obsahuje jen dvě tvůrčí fáze: práci s námětem a obsazování herců; všechno ostatní je řemeslo“), ale každopádně zajímavé. Maximální pracovní zaujetí v sobě nezapře ani ve chvíli, kdy ho malá holčička v přestávce mezi natáčením požádá o společnou fotku: Wajda ochotně souhlasí, ale nelíbí se mu světlo, nechá si tedy přinést polystyrénové odrazné desky a fotografa „režíruje“ tak dlouho, dokud není spokojený s tím, jak holčička vypadá (se sebou byl spokojený od samého začátku focení). Pobaví i scénka z další pauzy, kdy se v rozhovoru s jedním z polských herců začnou bavit o Carlosi Saurovi, a Wajda se snaží ujistit svého partnera (ale hlavně sám sebe), že Saura je starší než on. (Není, Andrzeji - je o šest let mladší...) -------- V titulcích filmu uvedeno: originální název Andrzej Wajda: Róbmy zdjecie!; režie Zespól filmowy Paladino (= Maciej Cuske, Thierry Paladino, Marcin Sauter, Piotr Stasik).