bohemia_regent

Po řemeslné stránce je to výborný film. Skoro jako výtečné celovečerní dokumenty Leni Riefenstahlové, které točila na zakázku pro nacisty. Je vidět, že když se mezi pohlaváry odpovědnými za propagaci rodné strany vyskytne někdo se schopností používat mozek, i zvrhlé ideologie si dokážou hýčkat svoje „užitečné idioty“ (jak je nazýval - samozřejmě, že pouze v soukromí a bez jejich vědomí - Vladimir Iljič Lenin). Oceľová cesta dnes pobaví (vedle obsahu jakožto celku) hlavně dramatickou podobou komentáře. Ten se pohybuje v rozmezí od huráoptimistického patosu až po neskrývanou, jakoby mezi zuby ceděnou nenávist ke všemu, co ohrožuje novou komunistickou mládež, ať už je to církev nebo „žuvacia guma a boogie-woogie“.

V titulcích filmu uvedeno: název Český herec.

V titulcích filmu uvedeno: název Film u Hybernů 1986.

V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 2009.

V titulcích filmu uvedeno: režie (pouze) Ivan Vojnár.

Asi 15 minut řemeslně zručně natočených akčních scén a ponaučení, že „kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“, je hodně slabou odměnou za to, že divák musí přetrpět hodinu a půl neskutečně jalových ženských plků. Ty byly natolik k nevydržení, až jsem se přistihl, že skoro začínám fandit zloduchovi v autě, který chce těm sice docela hezkým, ale vnitřně prázdným děvám ublížit, protože ty slepice si nakonec nic jiného nezaslouží. Možná to měl být pokus o postmoderní genderové podobenství o tom, že mužský a ženský element sice nemůžou existovat bez svého protějšku, na druhou stranu se ale pod povrchem přitažlivosti ukrývá oboustranná snaha o dokazování si vlastní převahy, přerůstající až v nenávist. Nic objevného: prostě Quentin Tarantino v roli americké Věry Chytilové.

Moc jsem se nebál. Vlastně skoro vůbec. A i ta pointa byla docela předvídatelná.

Jak si může umělec formátu Jiřího Krejčíka napsat takhle diletantský sebeoslavný scénář k dokumentu o své vlastní osobě? V jeho závěru, v jedné z nejtrapnějších scén, kdy si s hercem Pucholtem notují na vyšehradském hřbitově, Krejčík říká: „Ďábel ponouká fušery umění ke zlým věcem.“ Na Dobroslava Zborníka to sedí (nejen za umělecké výsledky) a kdyby nebylo tolika úctyhodných režijních počinů v jeho vlastní kariéře, mohl by si tento citát vztáhnout Jiří Krejčík i sám na sebe. Za tenhle paskvil tedy určitě. Naštěstí ale má za sebou tolik jiných dobrých, výborných a někdy až vynikajících filmů, že mu tento úlet budiž odpuštěn.

V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1998.

Jedno z hlavních hudebních témat je velmi průhledná vykrádačka písně Vlaštovčí hnízdo od Hany Zagorové (z alba Cesta ke štěstí, 1975). Jestlipak "autoři" hudby (Ondřej Brzobohatý a Miroslav Chyška) poslali Vítězslavu Hádlovi aspoň část svého honoráře?