neo93

Opravdu velkolepý americký film, se vším, co k tomu patří. Dlouhá stopáž, epický příběh otevírající mnohá témata, hvězdy první velikosti v hlavních rolích. Vše, co sledujeme má však své opodstatnění, proč ve filmu je, včetně třeba zmiňované délky snímku. Kdyby nebylo takové délky, nemohly bychom si vychutnat např. dějové linky, které se ve filmu různě vyvíjejí. Bavil mě vývoj mladé ambiciózní dívky Leslie, která se provdává za klasického texaského rančera Bicka Benedicta, který vlastní ohromná stáda dobytka. Musí se naučit žít tímto způsobem života a také podřídit místním tradicím a zvykům. Jenže to pro hrdou ženu z vážené rodiny z Marylandu není vůbec lehké. Navíc když se musí potýkat nejen se svým zarytým a tvrdohlavým manželem, ale také třeba nápomocným, ale vzpurným mladým rančerem Jettem. Vůbec zápletka kolem Jetta Rinka je rovněž impozantní, kdy se z obyčejného a podřadného mladíka, stane zámožný a vlivný muž a to zásluhou objevu velkého množství ropy. Je obdivuhodné, že režisér George Stevens dokázal ukočírovat herecké hvězdy jako Elizabeth Taylor, Rock Hudson nebo James Dean, pro něhož to byla bohužel poslední role. A také, že natočil snímek, jenž neustále poutá naši pozornost a nenudí. Což už dvousetminutového díla není vůbec snadné. Za mě se mu to dokonale podařilo, a proto jsem si jej také naplno užil.

Skvělý film. Opravdu velmi povedený. Velice mě překvapil hlavně tím, jak je komplexní  vlastně po všech stránkách. Ať už příběhově, kdy se sice jeví jednoduše (resp. ve své podstatě je prostý), kdy sledujeme dva tenisty, dva kamarády od mládí, kteří bojují v tenisovém zápase o vítězství v podobě krásné ženy, kterou chtějí mít jen pro sebe. Ale způsob jak nám je tato zápletka vyprávěna je výtečná. Pomocí flasbacků se vracíme do minulosti a zjišťujeme, jaký jejich vzájemný vztah, tak zejména sympatie každého z nich k vytoužené dívce. Flasbacky nejsou samozřejmě nic nového ani převratného, ale tady naprosto přesně přecházejí do osudového střetnutí v současnosti, čímž vzbuzují dané napětí. Navíc charaktery obou hlavních mužských postav jsou výborně napsány a jsou jako oheň a voda, jak ve snímku přímo zazní. Jeden profesionální tenista, který vyhrává velké turnaje, má za sebou početný tým, vydělává v reklamě, ale také muž, jenž poztrácí potřebnou výbušnost a určité nadšení jak v tenise, tak i ve vztahu. A druhý tenista, který si naopak hraje na profesionála, přitom obráží malé turnaje, nemá peníze, za to má velké sebevědomí a horkou krev. A mezi nimi svůdná žena, bývala tenistka, jenž nyní dělá trenérku jednomu z nich a zároveň je jeho manželkou, které ale také chybí jiskra a vášeň u něj, a proto chce zase toho druhého. Rovněž obsazení hlavní představitelů se povedlo na jedničku ať už Josh O'Connor jako Patrich, Mike Faist v roli Arta, a nebo zvláště v tomto případě velmi atraktivní Zendaya jako Tashi, odvádějí báječné výkony. Co však snímek ještě vylepšuje je to, jakým způsoben je natočen. A to především ve snímání tenisu, kdy kamera je vedena z různých úhlů, perspektiv, využívá detaily i zpomalené záběry. To vše vyvolává napětí a také pocit jako bychom byli přítomni na samotném kurtu a byli součástí jedné či druhé strany, což nejvíce pocítíme zejména ve vzrušujícím a gradujícím finále snímku. Navíc, když do těchto, ale jiných vypjatých chvil buší intenzivně laděná hudba, která je dokonalá, prožitek je ještě umocněn. Nemám filmu vlastně, co vytknout, proto klidně dám za plné hodnocení.

Excelentní akční film. John Wick dostal pěknou konkurenci. Byl jsem docela překvapen jakým způsobem je celý film natočen. Takových spoustu přesně nasnímaných, efektních a přehledných bojových scén jsem dlouho neviděl. A nejvíc obdivuhodné na tom je fakt, že jej napsal i zrežíroval debutující Dev Patel, který navíc ještě ztvárnil ústřední postavu. Autor, který se proslavil rolí Jamala ze snímku Milionář z chatrče, nám rozjíždí pořádně nadupanou a brutální akci. Je pravda, že příběh je poněkud ohraný a slabší, když sledujeme bezejmenného hlavního hrdinu, kterého žene jak jinak než pomsta. Ze střípků minulosti se dozvídáme, jak byla vypálena jeho vesnice, včetně jeho rodiny. Postupně se však dostává až do prostředí luxusního hotelu a okruhu lidí, kteří mají na svědomí jeho zavražděnou rodinu. Jeho plán je zcela jasný a pořádně krutý. Ačkoli je hlavní děj předvídatelný, líbila se mi cesta, jakou musí hrdina podstoupit k dosažení svého cíle. Rovněž zobrazení nejchudší indické vrstvy v kontrastu té luxusní nejbohatší třídy je znázorněno velmi přesvědčivě. Politická a etnická stránka filmu v druhé polovině trochu zamrzí, ale dá se to překousnout. A to především díky tomu nejdůležitějšímu ve filmu a to akčním bojovým scénám. Ty jsou prvotřídní. Ať už Dev Patel bojuje v ringu v opičí masce a vydělává potřebné peníze; střetává se s ochrankou v restauraci, při nichž se nebojí využít vhodné nástroje pro zabití či těžké zranění nepřátel a nebo zápasí tváří tvář úhlavnímu nepříteli či gigolovi se sekerou v ruce, všechno vypadá na plátně výtečně. A třeba takový trénink po zotavení také není vůbec k zahození. Za mě překvapivě výborný film, který Dev Patel i se svým týmem natočil. Budu rozhodně zvědavý na jeho další díla.

Excelentní thriller s Michaelem Douglasem v hlavní roli. Ten hraje muže v bílé košili, kravatě a s kufrem v ruce, který nemá svůj den, resp. toho zažívá určitě mnohem více než jeden špatný den. Hned v úvodu ho sledujeme zaseknutého ve svém vozidle v dopravní špičce. Auta před ními i za ním, nesnesitelné horko, nepříjemný hluk, nevlídné tváře a lidé kolem něj. Vše se na něj navalí a on to nezvládá. Proto vystupuje ze svého auta a utíká pryč. Jenže ani venku pro něj nečeká vůbec nic pozitivního a zvláště pro osoby, kteří ho střetnou. Jen ten začátek filmu, který mimochodem musel zažít snad každý řidič, je perfektně ztvárněný, mě naprosto uchvátil, především svým detailním zobrazením situace v autě. Je z něj dokonale cítit zmar hlavního hrdiny. A to, co poté následuje je parádní jízda. Každým dalším skutkem se hrdina stává šílenějším a nepředvídatelnějším. Strašně mě zajímalo, co udělá příště, jaké budou jeho další kroky, ačkoli víme, že se chce dostat za svou bývalou manželkou a malou dcerou, která právě slaví narozeniny. V tomto ohledu byl Michael Douglas jako psychopat, kterému rupnou nervy, naprosto úžasný. Na druhou stranu se mě líbilo také paralelní dění s detektivem, v podání rovněž skvělého Roberta Duvalla, který akorát v tento den končí svoji službu u policie. A je to samozřejmě zrovna on, kdo si jako první spojuje vzniklé kriminální činy s jedním a tytéž mužem. Vše spěje k jejich očekávané konfrontaci, těchto dvou odlišných mužů. Snímek atmosférou a gradací skvěle dospěje až k onomu finále, které rovněž stojí za to, stejně film, jenž mě hodně překvapil a potěšil.

Hororová klasika, která nestárne. A to ani po čtyřiceti letech od uvedení. Děsivě zabijácký Freddy Krueger, který si pohrává se svými oběťmi v jejich snech. Až na Nancy, odvážnou dívku, která se rozhodne po smrti svých přátel s ním bojovat a to značně zajímavými a vynalézavými pastmi. Ačkoli snímek byl natočená již v roce 1984, má neuvěřitelnou až pohlcující atmosféru. Samozřejmě, že triky v současnosti vypadají prehistoricky, ale mě do celého vyznění filmu skvěle zapadly a na svou dobu musely působit dost hrůzostrašně, třeba krvavá lázeň v pokoji stojí za to. Podobně jako samotný Krueger, který sice není ve filmu příliš vidět (kromě závěru), přesto nahání strach. Za mě jeden z kultovních hororových snímků, jenž se bezpochyby tučně zapsal to tohoto žánru.

Drsně reálné zachycení válečného konfliktu na Ukrajině. Tvůrci dokumentu, v čele s charkovským novinářem, fotografem a filmařem Mstyslavem Chernovem, sledovali na vlastní oči dění ve městě Mariupol a to od počátku ruské invaze až po prvních 20 dní, kdy bylo město těžce bombardováno a obléháno. Již od úvodu je velmi nepříjemné se dívat na tento film, jenž postupně poodhaluje skutečné hrůzy, které se v tomto městě odehrály. Je rovněž moc důležité, že na začátku je zobrazeno město na pobřeží Azovského moře s více než 400 tisíci obyvateli, které si žilo normální život až do vpádu ruské armády. Radikální změna, která poté nastávala je až neuvěřitelná. Surovost snímku spočívá v tom, že vše pozorujeme v první linii společně s lékaři, sestrami, vojáky, policisty, alei obyčejnými lidmi, kteří prožívali (a prožívají) válku na vlastní kůži. Velký respekt a obdiv si zaslouží tvůrci tohoto záslužného díla. Nic víc není potřeba dodávat, každý si může udělat obrázek sám.

Pátá série populárního seriálu z prostředí karate, která mě znovu výborně bavila. A to i přesto že ve své podstatě opět sází na stejné prvky, které jsme mohli vidět již v minulých řadách, ačkoli dokáže přidat i ty nové či trošku jiné. I samotný hlavní děj, jenž navazuje na minulou sérii, je znovu zaměřen na nepřátelství proti Cobra Kai, který vede nenávistný sensei Terry Silver. Tentokrát to je však především osobní boj pro Daniela LaRussa, jemuž se Silver dostává hluboko pod kůži a nedokáže už myslet na nic jiného, jen na Silvera a na jeho zlomyslné plány, které mu chce jednou pro vždy ukončit. Máme tu však i další vedlejší příběhové linie, které jsou více či méně zajímavé. V první epizodách, Miguel hledá svého otce v Mexiku, zatímco Johny Lawrence a Robbytam rovněž míří, aby ho pro změnu přivedli domů. Sledujeme dceru Daniela, Sam Larusso, které vede svůj vnitřní boj, poté, co prohrála na turnaji karate All Valley. Velmi úsměvnou linkou je drsňák Johny Lawrence a jeho nová budoucí životní kapitola, jenž ho čeká a se kterou jistě budou tvůrci seriálu vtipně pracovat i v šesté řadě. Sensei Orlího tesáku se také snaží urovnat spor mezi svým synem Robbym a Miguelem, což vede k velmi neotřelým situacím. I pátá řada přináší nové postavy. Jednou z nových tváří je Mike Barnes, dávný soupeř Daniela z dojo Cobra Kai před třiceti lety, který zasáhne do asi tří epizod. Mnohem více prostoru dostává japonský karatista Chozen Toguchi, který se objevil již ke konci čtvrté série. Jeho zkušenosti a neortodoxní metody boje jsou výraznou pomocí pro Daniela, tak později pro samotné dojo Miyagi-Do. Na druhou stranu Silver si zve do svého karate klubu sensei Kim Da-Fun a její partičku bojových poskoků, kteří taktéž přilétají z japonského ostrova. Jak už jsme si zvykli z předchozích sérií, znovu se na chvilku podíváme také do minulosti a to konkrétně do Silverovy a Kreesovy. Ačkoli této sérii možná chvilku trvá, než se pořádně rozjede, postupně nabírá na obrátkách až do závěrečného finále, kdy přijdou na řadu také surové hromadné i osobní bitky plné karate. Těším se na údajně poslední řadu, ve které můžeme čekat Sekai Taikai, nejlepší turnaj v karate na světě.

Silné, intenzivní, zároveň však tak lidské. Velice dobře rozumím tomu, že snímek Anatomie pádu získal spoustu ocenění, včetně Zlaté Palmy v Cannes a má také několik nominací na letošní Oscary. Tento film si jej rozhodně zaslouží. Již samotná ústřední zápletka snímku je nevídaná. Spisovatelka Sandra žije se svým manželem Samulem v osamoceném domě uprostřed francouzských Alp, kde vychovávají 11letého syna Daniela, který po těžké nehodě přišel o zrak. Když jednoho dne právě Daniel nalezne tělo svého otce nehybně ležet před domem, volá o pomoc svou matku, je však už pozdě, jeho otec je mrtev. Začíná vyšetřování, které má vyjasnit, zda šlo o nehodu, sebevraždu či dokonce vraždu. To co následuje, je strhující podívaná, která se každým okamžikem stupňuje. Výslechy, rekonstrukce činu až soudní líčení, které nám poodhalují pravdu o všech aktérech osudného skutku mě naplno pohltily. Nejlepší na tom všem je, že film nám neustále předkládá obě možnosti, jak mohl skončit Samuelův život a to bud vlastním či jiným přičiněním. Zejména to lze sledovat při soudním přelíčení, kde se k nám dostávají fakta, výpovědi svědků ale i různé hypotézy, co přesně se mohlo stát. Hlavní podezřelou se samozřejmě stává Sandra, jenž jako jediná byla v danou chvíli doma. V tomto ohledu výtečným způsobem ztvárnila roli Sandry, Sandra Hüller, jejíž postavě jsem hodně věřil, to co říká, zároveň u ní vyplývaly napovrch jisté pochybnosti a problémy v jejich manželství. Pochvalu si jistě zaslouží také dětský představitel Milo Machado Graner jako Daniel, tak i další herci ve vedlejších rolích. Závěr filmu mohl být o něco lépe zpracován, ale ani to mi nezkazilo celkový filmový zážitek, který byl výjimečný, zvláště po emoční stránce.

Třetí část o čarodějovi s jizvou na čele a jeho osudech, tentokráte již v čele s Alfonsem Cuarónem. Je dobře, že přišla změna na pozici režiséra, stejně jako změna v podání potterovské série,  a to k temnější a více dospělejšímu filmu, což bylo pochopitelně očekávané, jelikož knižní předloha taková je. Pochmurnější zpracování tohoto dílu, jde jasně vidět již na začátku snímku. Už jen to, že Harry opouští sám rodinku Dursleyovou, zahlédne velkého černého psa a poté naskakuje do Záchranného autobusu, což naznačuje, že se bude jednat o odlišný film oproti minulým dvěma. Dost zřetelné to je také poznat na samotné cestě mladých čarodějů do jejich školy. Zatímco v první dílu jde o kouzelnou dopravu ve vlaku a na lodičkách, ve druhém o dobrodružnou jízdu v létajícím autě, tak ve třetím se jedná až o hororovou přepravu, jelikož bradavický expres prohledávají hrůzostrašní mozkomorové. Poté se na malou chvíli vracíme do starých kolejí, kdy sledujeme některé normální okamžiky  ze samotné školy a jeho studia, např. hodinu s Hagridem a hipogryfem nebo lekci černé magie,  jak zkrotit bubáka, ale zanedlouho se děj příběhu znovu navrací na mnohem ponuřejší rovinu. Na tomto dílu se mi ale rovněž dost líbí, že jako fanoušek ústředního tria hrdinů, jsou to  pravě oni, kdo dají pořádně na frak Dracovi Malfoyvi. Nejprve Harry trochu zbaběle v Prasinkách, ale i to se počítá, tak především Hermiona, jenž uštědří Dracovi dnes snad už legendární  ránu, která se jen tak nevidí. Navíc cestování časem vždycky potěší a tady zvlášť.   Harry Potter a vězen z Azkabanu patří pro mě určitě k těm nejlepší filmům ze série a také velmi šikovně propojuje a zároveň odděluje, první dva víceméně dětské snímky od těch vyspělejších.

Výborné historické drama, které dokáže dokonale vtáhnout do příběhu. O muži, který svou  houževnatostí, urputností a neústupností dokázal v roce 1755 nemožné, vypěstovat plodinu - brambory,  v nehostinné a kamenité krajině dánského vřesoviště.  Tak by se ve zkratce dal popsat hlavní děj celého filmu. Jenže stejně jako je příběh vrstevnatější, tak i samotný film je mnohem komplexnější, což je samozřejmě moc dobře. Hlavním hybatelem narativu je přirozeně hlavní hrdina, Ludvig Kahlen, bývalý zahradník a především voják, který se za svou 25letou kariéru u německé armády vypracoval až na kapitána. Nyní však je ve vojenském důchodě a má jediný cíl. Chce vybudovat kolonii ve jménu krále v  drsném vřesovišti a tím si pro sebe získat šlechtický titul. Věděl, že ho nečeká nic jednoduchého, při realizování plánu na kolonii v těchto nevlídných končinách, ovšem nepočítal, že mu bude  na obtíž místní vlastník a soudce této oblasti v jedné osobě, bezcitný a narcistický Frederik de Schinkel.  Od začátku snímku jsem se naplno ponořil do tohoto příběhu, kdy se pomalým způsobem buduje dusná atmosféra, která postupně graduje až do závěru filmu, navíc když k tomu zaznívá mimořádně povedená hudební složka, je radost se dívat. Pozorovat Ludviga, který si jde tvrdě za svým, i přes následné překážky od Schinkela, je skvělé. Velkou zásluhu na tom samozřejmě mají hlavní představitelé. Jak Simon Bennebjerg v roli odporného Schinkela, tak především Mads Mikkelsen jako odhodlaný Ludvig Kahlen. Jeho  herectví vyniká v jeho výrazech a gestech, kdy stačí jeden pohled a hned víte, že s ním  si nechcete začínat. A ačkoli jsem trochu očekával, že dojde na pořádnou hromadnou šarvátku mezi znepřátelenými postavami, ve výsledku to vůbec nevadilo. Drsné a krvavé zakončení to mělo i tak. Velice zručně natočený snímek, kterému vlastně nic nechybělo.