JoudaCZ

Vcelku originální představa nebe (očistce?) pro celebrity všeho druhu.

Nádherně smutný film, udělaný s neuvěřitelnou láskou. Postavy skutečně hrají, exteriéry jsou živé jak od Miyazakiho a celková atmosféra neždíme, je prostě jen krásně smutná.

Wendersův úkrok mimo vyzkoušené teritorium. Vcelku vydařené. A trochu jiný pohled na Toma Ripleyho...

Von Trierova hříčka silně evokující The Office Rickyho Gervaise...

Těžko posuzovat bez porovnání s Dogville. A ať je to obsazením, tématem či prostě jen efektem již viděného, je to pro mě krok zpět.

Mickey&Mallory ve věku nevinnosti... Kontrast mezi formou a obsahem - dětskou optikou viděný příběh "masového vraha bez příčiny". Malick už ve své prvotině ukázal krásu filmového sdělení, nikam nespěchá, nechá diváka vstřebat nádherné záběry kamery, podkreslené úspornou, ale přesnou hudbou.

Když šťouravý důchodce jednoruč rozvíří stojaté vody (či spíše bahno) pouštního městečka, je z toho pořádné dusno. Dobré!

Děj této emocionálně silné ságy dvou rodin se celý odehrává na ploše pár hektarů (dvě stavení, les mezi nimi). Nabízí mj. zajímavý vhled do života profesionálních sportovců své doby a místa. Ovšem dominantní jsou pochopitelně vztahy, lásky, vášně, v magické atmosféře, na pozadí mezirodových rozepří i skutečných válek. Medem ve svém debutu naznačil, kam se bude ubírat jeho tvorba.

Znáte ten pocit úlevy, když se na plátně objeví určité postavy, jejichž herecký projev je balzámem pro oči v porovnání s křečí jiných? Tuto úlevu mi zde přinášel Tom Conti (Lawrence) a hlavně Takeshi Kitano. Naproti tomu postavy, jejichž vztah byl ústředním motivem filmu, byly ztvárněny značně nekonzistentně - David Bowie střídal slušné momenty s hrůzostrašným přehráváním, Ryuichi Sakamoto působil jako autoritativní velitel snad pokud mluvil japonsky, v anglickém projevu to byl spíš špatný komik. Velitel zajatců taky jakoby vypadl z jiného filmu... Výše popsané bohužel ovlivnilo mé vnímání filmu jako celku, ačkoli rozumově si uvědomuji, že šlo o dobrý příběh slušně zrežírovaný, krásně nasnímaný, se zajímavou, ve své době originální hudbou... V paměti mi tak zůstala (v souladu s výše popsaným) závěrečná, velmi působivá scéna Contiho a Kitana v obrácených rolích.

No, nakonec každá rodina má něco...