Drom

Dokument Hitlers Berg, jehož jinojazyčné názvy pohrávající si se slovem "průzkum" jsou poněkud zavádějící, celkem hezky mapuje historii Obersalzbergu od chvíle, kdy se tam nakýbloval tehdy ještě turista v nájmu Adolf, až po neslavný konec v troskách všeho, co si na svém (tedy vlastně Bormannovu!) písečku nechal za státní peníz zbudovat ó velký vůdce. Škoda zbytečné omáčky, namísto které mohlo být uvedeno více o nadzemních i podzemních stavbách, především nakresy a schémata. Zvláště proto, že skoro vše, co na povrchu nezničily bomby, to zlikvidovala SS a vyrabovali místní a podzemí pro změnu vyklidili spojenci, nechali zchátrat a teď se složitě mapuje. Navíc z dobových záběrů a letmo ukazáných plánů a nákresů si divák rozhodně neudělá představu o celém léta budovaném komplexu pro elitu Třetí říše.

No teda tak hlučnej film o naprostým hovně jsem ještě neviděl. Kdybych si zaběhl na nejbližší stavbu, hodinu a půl tam v prachu a randálu čuměl, jak jezdí Tatrovky s šutrama sem a tam a vzpomínal, co bylo za hlubokomyslnou zápletku v posledním díle Ulice, byl bych na tom snad i líp, než když jsem ten čas doslova zabil koukáním na tohle dílo. Charaktery postav jsou, i přes trapné pokusy, vesměs ploché a nudné, až často otravné (zejména ty z rodiny přihlouplé přítelkyně hlavního hrdiny) a příběh je geniálně nahrazen záběry ze stavby přehrady, které zahrnují prakticky celou stopáž filmu. Tatrovka jede, Hrušínský kroutí volantem, jeřáb zvedá, beton teče, Tatrovka vyklápí, buldozer hrne, Tatrovka jede... Hudbu i dialogy překrývá libozvučné řvaní motorů a Tatrovka jede, Hrušínský kroutí volantem, jeřáb zvedá... eh? Jedna hvězdička za techniku.

První polovina filmu je docela obstojná, i přes jaksi podivné scény a jejich skladbu, druhá se pak definitivně rozpadá a vše vrcholí s upoceným úsilím ve scenérii starých barabizen historické části města Most. Nebýt vždy charismatického Jiřího Adamíry, který bez váhání vystřihne noblesního gentlemana i ošoupaného blázna, mávl bych nad tím rukou, protože to neměl šanci zachránit ani obstojný fízl Ilja Prachař a už vůbec jeho poskok Jiří Lábus, kterého k policii vzali asi jen kvůli naplnění stavů. O dalších postavičkách nemá cenu mluvit. Ani dámské role, značně okleštěné a vlastně vedlejší, nebyly žádnou perlou a veškeré snažení zastrešují někdy vyloženě slabé dialogy neoriginálních scén. Závěrečné drámo pak dosti trapně končí tuhle nemastnou polívku a přitom stačilo, aby z toho baráku Adamíra skočil a alespoň ten poslední hlt mohl být okořeněn.

Bylo nebylo, za devatero schůzemi a devatero sjezdy byla jedna malá republika, ve které vládl zákeřný kapitalistický Buržoust. Usurpoval hodné, kamarádské a krásné dělníky, mořil je hladem, bídou a posílal na ně smečky zkorumpovaných fízlů, špiclů a udavačů. Jak to ostatně dokazují zaručeně pravdivé a autentické černobílé záběry. Ale povstal z lidu utlačovaného charakterní hrdina, rozvážný bolševik Kléma, spolu s Ligou spravedlivých, aby vybojovali svobodu a rovnost všem zavrhovaným a šizeným. I chtěl je zlý Buržoust pošpinit, rozvrátit a umlčet, nečistých triků užíval, pikle kul a majetek hrabal, ale síla spravedlnosti vše překonala, rozvážný Kléma hrdě se postavil do čela boje za lepší zítřky, neváhal nečisté oportunisty, kteří nakonec odhalili svůj proradný kabát, vymést z řad Ligy, kapitalistům pravdu v tvář jejich vmetl a šťastnou budoucnost všem zvěstoval. A jestli nezvítězil, bojuje dodnes!

I když jde o poměrně zajímavý dokument, který nadnáší zajímavá témata k zamyšlení, vadilo mi na něm především to, že operuje s pojmy "dobro" a "zlo", jako by se jednalo o pevně stanovené konstanty. A to i přes to, že samotné dílo se téhle problematiky dotýká například prostřednictvím srovnání společenských konvencí týkajících se kouření. Dobro a zlo jsou zástupná pojmenování s významem proměnlivým v čase, ale na druhou stranu chápu, že pro potřeby sdělení této úrovně bylo vhodné pojmout je staticky. Osobně mi dokument celkem nic nového nepřinesl, ale jako výchozí materiál pro masy je to dobré a jako bonus vycpávek a debilit prosté. Dobrá práce.

Na začátku to vypadalo docela dobře, pěkně vymyšlená loupež, obstojně zpracované... a pak to postupně rozbředlo jako zmrzka na sluníčku, zájem se vytratil a ke konci mi bylo docela jedno, jestli před půlnocí přijde Santa, průjem nebo šílenství. Film jsem viděl před několika dny a když si ho tak vybavuju v hlavě, tak je to jasně klesající křivka od poměrně jasných vzpomínek na začátku až po chabé a útržkovité výjevy ke konci, který mě až skoro nudil. Docela škoda, že se zpracování takhle vymklo, protože loupež to byla fikaná a vážně to vypadalo nadějně. Ale něco se bohužel nepovedlo. Ne, nebyla to neomylná Veřejná bezpečnost...

Příběh pana kriminálního rady Heumanna, despoty a šmíráka, policejních poskoků a vlezprdelků a také jeho synka Vikiho, který je mentálně zamrzlý kdesi v předpubertálním věku. Poměrně nezáživný příběh (s dobrým koncem) této bandy na stopě pošahanýho vraha dětí skvěle dokresluje katastrofální Saša Rašilov, který je však, naštěstí, za své snažení v závěru příběhu bohatě odměněn. Pan rada vše mistrně vyřeší a může odejít na zasloužený odpočinek. A protože z podřízených si vychoval jelita, která nemají šanci rozkrýt naprosto žádný případ, může tak svému oblíbenému pošukovi s vražedným vnuknutím prokázat poslední medvědí službu, aniž by se musel starat o to, že to bylo nenápadný jako vznášející se záchodová mísa.

No to byla teda story. Kupa záběrů na rozbordelařený sídliště ve výstavbě, po kterým se bezcílně motá kupa magorů. Pořád někam chodí, jeden na druhýho řve nesmysly a jejich chabá inteligence všudypřítomných bagrů jim nedovoluje rozvinout cokoliv alespoň vzdáleně připomínající kostru dialogu. Randál, špína, další řev, lhostejnost, bagr, smradi, idioti... Ten film má úplně všechno, až na příběh. Tedy pokud nestačí ten kydanec, co se roztekl celou stopáží a spojuje osudy všech těch otravných dementů. Jedna hvězdička za symboliku, která se někdy povedla, ale celkově je to totální slátanina s postavičkami jak uteklých z léčebny pro duševně méněcenný.

No to byla zase jednou prvoplánová agitační telenovela, počínaje gumákama, kteří jsou odpovědní, spravedliví a vlastně pro ty své brance a cvičence v jedné osobě jako tátové, přes společné úsilí vybudovat efektivní bojovou obrněnou jednotku a zároveň nezklamat závazek společného díla spartakiádního, po těžkosti osobního života vojáka naší lidově-demagogické armády. Opravdu za to stojí jen některé vyloženě trapné hlášky jako Vidíš, tady to klape, Mohla bych si udělat nějaký fotky, tady přes ty krásný tanky nebo Sám? Mám na starosti vojáky... no a pak záběry z hromadného cvičení na spartakiádě. Tak tak, že to není odpad...

Prej my jsme mládež metalová a poslouchaj Vitacit. To byly teda songy, až vyvolaly vzpomínky na vesnický bigbíty a tu dlouhou řadu strašných a ještě horších hudebních těles. Zlatý pankáči. Jinak k filmu, klasika o pochybný mládeži, která nemá do čeho píchnout, jelikož je sterilní sídliště a nastupující trend v životním stylu zcela vzdaluje od přírody i nějakých hodnot. Bohužel celkem nijak výrazně zpracováno a spíše než ucelený příběh se to jeví jako řetěz sond do jisté subkultury panelákových part výrostků, kde Mirky Dušíny a jeho rychlošípáky nahradila Bratrstva kočicích pracek a bandy různých Alžbět Prknářových. Máničky jedny!