MayB2

Poetika maličko opepřená srandou. Kamera švenkuje po horách, hraje Liškova hudba a mně běhá mráz po zádech. Když vidím vášnivého Kvietika a tu iluzi svobody, vždycky si vzpomenu na Tatranské pastorále, které jako by tomuto filmu dávalo facku.

Vybere si prsatá princezna jednookého nebo jednorukého bratra? Douglasův záporňák je bezvadný, možná je to tím, že jeho pohnutky jsou jednoduché a hned ho prokoukneme, kdežto Curtisův klaďas (ne teda úplnej) je poněkud zmatený. Syrovost středověkého prostředí mi docela postačuje, útok na hrad dokáže překvapit. A mám radši staré filmy s příběhem než nové dokonalé obrázky bez ducha.

Najdou se chyby - zimní souboj, směšný útěk Constance - ale všechno přebije úžasně silný závěr v klášteře, kdy jdou všechny žerty stranou.

Nejoblíbenější Tři mušketýři (po shlédnutí opěvované verze z roku 1961 ještě víc). Hvězdné obsazení, vykreslení charakterů postav, věrnost předloze a krásně barevné prostředí - život ulic, hospod i dvora. Vždycky se mi líbily i efektní úvodní titulky a pak to, že všechny následující souboje se už bez efektů obejdou.

D'Artagnana bych nazvala všelijak, jen ne sympaťákem. První část tohoto zpracování se alespoň ještě docela drží knihy, druhá je katastrofa.

Není mi jasné, jestli tvůrci vůbec tu knihu četli. Jako by ten příběh měli asi tak z desáté ruky. Lesterova verze si sice dělá sama ze sebe větší legraci, ale postavy mají hloubku a například závěrečný souboj D'Artagnana s Rochefortem asi o 500 % lepší.

Trochu pomalejší rozjezd; závěrečná přestřelka a odpravení hlavního padoucha pěkně dramatické.

Střihač měl zřejmě dovolenou, leda, že by rozvláčnost filmu spolu s hudebními čísly byla také parodií na dobové velkofilmy. Myšlenka i herci jsou fajn, u Burta Lancastera nejde ani o komediální herectví, stačí, že řve a rovná všechny do latě + 1 jeho typický úsměv. Chytlavá hudba od Elmera Bernsteina.

Jak velký rozdíl – Sinatra si malebně stoupne a žvaní a žvaní, zatímco McQueen prostě hraje, takže jeho scény si rozhodně pamatuju lépe. Nebylo by to marné, kdyby Sinatra víc válčil a míň proháněl Lollobrigidu.

Začátek – špinavý New Orleans a McQueen zdrhající po železniční točně – mě dost namlsaly, ale pestré scény byly pak prostřídány o dost sterilnějšími, škoda.