MajklCZsk

Neskutečně překvapilo. Během jednoho dne jsem bingwatchnul obě série v průběhu koronavirové karantény a můžu si je jen vynachválit. Ovšem spousta lidí mi tvrdilo, že druhá série není tak dobrá jako první. A já si myslím přesný opak. S02 je vyzrálejší a příběh skutečně posunuje. Jen svým stylem trochu jinak. V prvé řadě už se nejedná o lehce naivní černou komedii, nýbrž o thriller s komediálními prvky. Postavy se uklidnily a staly opravdovými osobnostmi. Nejsou hektické a dospěly do jakéhosi bodu porozumění. Hlavní záporačka pak působí jako kontrast. Tedy zrcadlo Alysse a Jamese za jejich chování v první sérii a je hlavní příčinou spouštěče jejich démonů. Krásné dialogové finále v sedmé a epilog v osmé epizodě je pak jen pohlazením po duši.

Skvělé uzavření celé série o moravském Slovácku. Vůbec zde není kladen důraz na vytvoření nových motivů, spíše staví na otázkách, které předchozí dvě části vytvořily a důsledně je uzavírá. Tedy to jak na Moravě jsou lidé svými rituály schopni vyvolat zombíky, jak je k tomu třeba dead metal a jak jsme všichni vzešli z AZ kvízu. Tvůrci skvěle pracují s moderními prvky, vstřebá do sebe dost podnětu z české bizarní meme culture, věnuje se bizarním a legendárním hudebníkům a někteří z nich zde i hrají - ústřední dvojicí je duo Kateřina a Jindra, která kdysi složila píseň Mosty, v komparzní roli pak hraje Samčo brat dažďoviek, satanistický folkař a jeden z nejpřednějších slovenských slamerů, a spousta dalších. Nechybí ani Root. Jedná se o úsměvné završení, které ale obsahuje tolik nápaditých mnohovrstevnatých scén, že se k němu budu vracet a rád.

Staříci fungují skvěle v tom, v čem toliko českých filmů zaostává - výběr tématu, tempo a napínání příběhu. Narozdíl od většiny filmů o hrůzách komunismu, si jde Duškův a Provázníkův film vlastní cestou a jde spíše o vyrovnání podpořenou jakousi meditativně-stařeckou linkou. Tempo je vražedně pomalé, vtipy decentní, drama hutné. Jediný problém, který jsem měl, skýtal v nedůsledné kauzalitě. Až na jeden výrazný důsledek na konci filmu se situace na sebe nebalí a spíše jsou jednotlivými povídkami příběhu, které jakoby na sebe nenavazovaly. Ale to je opravdu jediné. Jinak Staříci šlapou jako hodinky... nebo spíše jedou jako invalidní vozík?

Vcelku povedená česká hořkosladká komedie vyvolávající nespočet ambivalentních pocitů. Od smíchu po pláč. Vlastníci jsou dialogově asi nejsilnějším českým filmem, jaký jsem kdy viděl, Havelku bych se nebál označit za mladého Woodyho Allena, ale narozdíl od něho se jeho motivy z replik nijak nevyvíjí a zároveň se od zpočátku předmětných slovních tahanic stává až lehce úmorná nemyšlenkovitá uřvárna. Postavy nemají vývoj a jsou spíše karikaturami. Jinak ovšem režie je pevná, svižná a zábavná, pěkně se na to dívá a stále se jedná o lepší snímek tohohle roku.

Pro někoho, kdo si projde rozvodovým procesem svých rodičů, bude tenhle film ránou do zdaleka ne uhojeného srdce. Začíná vše chápat z perspektivy svých pěstounů. Marriage Story je skvělým příkladem pomalého vztahového filmu, který s minimalistickými prostředky zahraje na obrovskou plejádu vašich citů. Třešničkou na dortu jsou ústřední herecké výkony Drivera a Johansson. Tohle bez plné palby nejde. Ne pro mě.

Obří vyprázdněné nic. Jestliže si autoři chtěli vytvořit absurdní drama po vzoru Samuela Becketta, podařilo se. Většina pronesených replik nedává smysl, scénář tkví v kontextu celé série i jenom trilogie spoustu děr a můžeme zde počítat, kolik motivů si pro tento díl vycucali z prstu. Je smutné, že příběh nebyl napsán jako celistvá trilogie, ale kus po kousku, tak se tedy stávají zvraty, které jsou sice nečekané, ale jsou nečekané především kvůli tomu, že se k nim neschyluje z předchozích dílů. Autoři slíbili, že poslední díl pospojuje všechny trilogie dohromady, ovšem tím, že se ukáže prstem na zaporáka, moc se nespojí, maximálně tak ukážou na neschopnost scenáristů. Osmá epizoda byla sice průser jak vrata, ale Abrams měl alespoň navázat a ne stočit volant o 180 stupňů do příkopu, kde dětství většiny z nás i skončilo. Tak díky bohu, že už to máme za sebou a už se k této sérii nebudeme muset vracet. Minimálně u mě je sága ukončena šestým dílem a tahle trilogie se nestala.

Já jsem si tuto fanouškovskou jízdu naplno užil. Od povedených masek monster, skvěle zvládnuté choreografie soubojů, gradování práce s časovými linkami až po soundtrack a především jednotlivé písničky (Marigoldovy hitovky jsou fakt virálem). Ačkoliv jsem knížky četl, dokázal mě příběh zarazit a nahnat mi husí kůži, což ovšem mohlo být způsobeno i radostí z adaptace mé oblíbené látky. A lze vidět, že si autoři vzali inspiraci i z adaptace herní (ačkoliv zde nemůžu porovnávat, hrál jsem pouze první díl z trilogie a považuji jej za jednu z nejlepších her všech dob). A co mě především potěšilo bylo zpracování Bílého vlka. Geralt je charakter. Správně cynický i romantický. Jediné, co mě vytáčelo, byly některé herecké výkony (Triss byla otřesná) a částečné alogické kiksy ve scénáři, stejně jako levnější kostýmy. Ovšem i tak si seriál nese své velké kvality a po (očividné) velké sledovanosti, přijde i víc peněz, čili i zvětšená dávka muziky. S01: ****

Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie je kompaktním filosoficko-uměleckým dílem neustále lamentující s vystřikujícími Vachkovými myšlenkami, neustálým polemizováním nad hranou přímé demokracie jdoucí ruku v ruce s demokracií socialistickou a zastupitelskou (parlamentní) demokracií. S neustálými odkazy na Sokrata a Platóna, Kanta a Nietzscheho, umělecká díla, tvůrce samotné a nadmíru současných i (tehdejších) komunistických politiků. V rámci pět a půl hodinové stopáže se to může zdát jako divnozměť plná jmen a referencí, ovšem monstrózní délka jí pouze přikrmuje na kvalitě a počáteční marast se začíná chytat do souvislostí a začíná prohlubovat dnešním moderním dějinám jistý kontext, zajímá se o stav dnešního člověka, o národ, a v čem tkví jeho současná nálada, z čeho vůbec pramení. Vachek má jasnou vizi a manipuluje člověka do fáze, kam on sám chce. Stejně jako s loutkami ve svém bytě si i on sám zahrává s divákem. A zároveň se nám předurčuje se svým názorem a následně ho v dalších scénách zboří a nahlíží na sebe sama s velmi distancovaným kritickým okem. Revoluce v devětaosmdesátém je zde vnímána jako subjekt bez názoru a snaží se ji hodnotit za pomocí historiků i konspiračních teoretiků. A jak sám říká - revoluce byla v šestaosmdesátém, rok devětaosmdesátý byl důsledek. V rámci necelých šesti hodin se dílo neboří a po vzoru - pro Vachka toho blbého - Muchy vytváří enormní výtvarně-filmovou koláž, jakousi Novočeskou epopej. Protože svět, ve kterém žijeme, není jako dřív a všemu nyní musíme dávat přídomek nové, či moderní. Vachek je tím největším filmovým filosofem, který zde v Česku, či snad i v Evropě (nebo na světě) byl.

Jestliže od Snílků vyžadujete politický komentář s ohlédnutím na kritiku mladých, jednak to bude dokazovat vaši schopnost myslet naprosto prvoplánově, jednak se budete zkrátka přespřílišně mýlit. Bertolucciho film je především rozprava o naivním bohémském (a ve svém nitru) pózerském životě. Jedna z postav se ráda baví o politice, ovšem se nezajímá o zprávy ve své vlastní zemi. Další vypadá chladně a jako úplná femme-fatale, jenže ona v životě neměla jediného muže. A ten třetí je... zkrátka snílek, který zřejmě chtěl mít rád život, ale na to ho málo znal. V jádru Snílků tak autor neuvrhuje protagonisty do maoistického smýšlení jen tak, jako by mladí byli náchylní k totalitním režimům, ovšem jim možná nezbývá jiná možnost. Dojemné, svěží, citlivé.

Claire Denis má výborný cit pro vizuální estetiku a užití hudebních motivů do střihové skladby díla. Zdejšímu rozporuplnému hodnocení zde se nedivím, jedná se o věc, která si najde jen zlomek diváků, ale když dáte tomuto filosofickému scifi dílku možnost vás vtáhnout a budete se v něm topit a každý motiv si budete víc a víc užívat. Konec je pak třešničkou na dortu.