R.E.M.

Manipulace cílená na dospělé je sprostá, nemorální, zkráceně humus. Manipulace cílená na bezbranné děti je ... (zasáhla má vnitřní autocenzura). Autoři textů by zasloužili víc než pár facek + rok o suchém chlebu a vodě.

85% za film, který příjemně ctí knižní předlohu. Vesmírná podívaná s novodobým trosečníkem, uvíznutým nikoli na pustém ostrově, ale, pro změnu, na pustém a nehostinném Marsu. Pěkný vizuál, příjemná kamera i střih. Sympatický a nezdolný Matt. Úsměv vzbuzující hudba, vtipně zasazená do děje (je skvělé, že za celý film rušila pouze jednou). Obávala jsem se, jak si Drew Goddard a Ridley Scott poradí s knižní předlohou, založenou především na deníkových záznamech. V této oblasti jsem byla mile překvapená. Jistě, předloha musela být pro potřeby filmu osekaná a přímočará. Vynechaly se mnohé důležité momenty (likvidace Paithfindera, rozhovor Johannesové s otcem), jiné se nelítostně zkrátily (cesta k modulu MAV). V knize zůstalo i několik bezvadných humorných momentů. Ale navzdory tomu všemu byl děj kompaktní a film si uchoval atmosféru nadhledu a sarkastického humoru. Tvůrci navíc přidali obrazy naladěné do vážnějšího tónu. Skvěle si pohráli s detaily změny vzhledu a váhy. Pokud vám přijdou šílené některé momenty marťanské mise - POZOR prozrazení části děje - třeba vykuchání MAVu a let s roztlemenými okny KONEC spoileru - vzpomeňte si na jednu nejmenovanou, diletantatsky organizovanou skutečnou misi na Mars, která plánuje zhruba od roku 2023 posílat na červenou planetu první lidskou posádku s jednosměrnou jízdenkou. Vzhledem k současným technickým možnostem, schopnostem lidského těla a nevyčíslitelnému množství možných selhání a poruch, se z chystané reality show, zaznamenávající osudy prvních "Marťanů" pravděpobně stane velmi drsný thriller, křížený s hororem. Závěrečné zúčtování: Marťan je tématem, hereckým projevem i zpracováním atraktivním filmem, po jehož zhlédnutí budete odcházet s příjemným pocitem nepromarněného času. Pokud teda máte stejný vkus jako já. A pokud ne - je mi líto.

Začátek filmu se rozjel jak Formule 1 s Lewisem Hamiltonem. Nehybně jsem zírala na ohromující obrazy a probíhající drama. A říkala si, jest-li se štábu s režisérem podaří udržet napětí a strhující tempo. No, škoda. Nepodařilo se. Od poloviny stopáže Gravitace sklouzla do absurdní nereálnosti a podivné otravnosti zásluhou nepodařeného děje. Jeho absenci a absenci smysluplných uvěřitelných dia/monologů nemohlo zachránit ani pár vydařených hlášek.

Schematické, vykalkulovaně vyostřené, nezábavné.

Jeden z úžasných a nezapomenutelných filmů, kde byl důležitější děj a dialogy než filmové efekty.

Měla bych pro tvůrce pochopení nebo omluvu jen kdybych měla jistotu, že byli napadeni zákeřnou, velmi vážnou nemocí, postihující schopnost porozumět textu, způsobující hluchotu a ochromující celkovou funkci mozku. "Pohádka" týrala mnohé nebohé diváky stupidními dialogy, otřesnými texty písniček a falešným zpěvem, který mě nutil vypínat zvuk. Jest-li skutečně J. Svěrák použil byť jen jedinou korunu z dotace, tedy našich daní, na tuto slátaninu, doufám, že už nikdy nikoho nenapadne obdarovat ho ještě jednou. Vždycky jsem si cenila textů Z. Svěráka, ale tohle byla z 90 % čirá hrůza. Dílo by také mohlo nést název Jak znehodnotit svěrákovský talent. Na začátku jsem chvilku vyčkávala, chvilku nevěřila..., pak se trápila u otravně nepřirozeného mentorování dědečka Z. S., u falešného zpěvu, namátkou představitelky Růženky (a to jsem ještě neslyšela Holenu s matkou), u zoufalého zpracování děje klasických pohádek s ještě horšími dialogy, u sledování karikatury Lábusovy ježibaby... Mohla bych pokračovat. Pak evidentně zapracoval můj obranný systém a aby ochránil mé mozkové závity vypnul můj cit pro skutečné pohádky, vypnul mé rozpoznávání estetiky..., zkrátka vypnul, co šlo. Nechal smysl pro absurditu a škodolibost. A tak jsem pohádku začala brát jako zpotvořenou karikaturu a parodii, naléhavé praktické varování, jak nemají vypadat pohádkové filmy. V pravidelných intervalech jsem dostávala záchvaty smíchu - tu při směšném textu, vždy při pohledu na vlka, za kterého by se nestyděl ani jediný zdivočelý fantasy horor, tu při pohledu a poslechu tří bratří. Klus, Piškula děs běs, nejlépe ještě dopadl V. Dyk. Ale taky žádná sláva. Tak jaké dát hodnocení? Budu počítat. 2 % za slušné exteriéry a interiéry, za D. Matáska, Z. Norisovou a O. Kaisera 3 %, za polovinu kostýmů 1 % (druhá polovina nevkusná), to máme pěkných 6 %. Ze sympatií k J. Uhlířovi přidám ještě jedno procento. Sečteno, podrženo 7 %, což stačí na lepší odpad.

Působivá divadelní inscenace... Neoznačila bych ji za stoprocentní komedii, ale nedivím se škatulce. Když si produkce neví rady s žánrem filmu, tak tam, pokud to je jen trošku možné, vpálí slovo "komedie". Nic to nemění na perfektních hereckých výkonech - Vlasty Fabiánové, Ladislava Lakomého, Zuzany Slavíkové, Igora Bareše... Nic to nemění ani na mém zážitku, který mi ozvěnou zůstal i po mnoha letech.

Proč jsem už před lety dala pořadu 5 hvězdiček? A stále na nich tvrdošíjně trvám. Prvním a patrně hlavním důvodem je, že miluji tanec, mám zážitek z dobré/krásné/vtipné choreografie, pokochám se účesy a šaty... Jsem nadšená, že se takový pořad (i když model je převzatý ze zahraničí) v ČR vytváří a vysílá. Humor M. Ebena mi k takovému typu taneční soutěže pasuje. V každém z ročníků jsou soutěžící, kteří nejen poctivě trénují, ale umí předvést velmi pěkný amatérský výkon, s poutavou choreografií. Pokud jsou navíc charismatiční, příjemní..., pak mají mé sympatie a ráda se i opakovaně vracím k jejich tanečnímu vystoupení. Uznávám, jsem zcela objektivně zaujatá, takže lehce přivírám oči před prohřešky a fatálními kopanci kamery i osvětlení, vnucenou reklamou, přespříliš blyštivými šaty (méně je často více)... Přivírám oči, ale nezapomínám.

Knižní předlohu jsem nečetla, takže nemůžu srovnávat. Ale... pokud mi zážitek, dojem z filmu zůstane i po více než dvou desítkách let, tak měl film - děj, námět, herecké výkony, ten nezměřitelný rozměr navíc... stal se pro mě nezapomenutelným i po jednom jediném podívání. O kolika televizních filmech to můžu říct.? Zbytek komentáře mi ušetřil svým výstižným příspěvkem lukano.

V jedné slabé chvíli jsme se rozhodli podívat na Neprůstřelného mnicha. Už po pár minutách jsem si mnula oči a štípala se do ruky, jest-li se mi film jen nezdá. To přece scénárista nemyslel vážně! Děj ujíždějící všemi směry... nelogický, nesmyslný. Příběh, kterému chybělo víc, než jen hloubka. Ubohé triky, pitomé scény. Nakonec jsem nechala mozek spát a bez přemýšlení se dívala na líbivého Yun-Fat Chowa. Původní 2 zamýšlené hvězdičky jsem zvýšila na 3 jen kvůli přímluvě potomka, který se zmíněnou blbostí vcelku bavil.