veru_needy

Režisér Martin Scorsese nám doslova vnucuje temnou story plnou neklidu, pohledy na město, ve kterém se nerespektují lidské hodnoty a vše, jakoby pozoroval ze své pozice Travis Bickle. Osamělost hlavního hrdiny a jeho postupné zlostejnění k hodnotám kolem sebe takřka logicky dozrává do individuálního aktu vzpoury. Ve svém jádru vcelku znepokojující snímek pojednávající o odcizení veterána z vietnamské války v moderní společnosti. Poukazuje na jeho posedlost spojenou s frustrovaným hněvem a znechucením lidského úpadku. K patřičnému uklidnění v jinak depresivní atmosféře pomáhá saxofonová melodie. Každá scéna něco znamená či něco naznačuje. Psychologický vjem v rámci na první pohled obyčejných dialogů předčí očekávání ve svém smyslu a pojetí dané problematiky. Film tak v sobě nese poselství a kritiku zároveň. Příběh zdánlivě jednoduchý, ale pro lepší uchopení toho, co chce divákům vlastně říct, se musí pozorně číst mezi řádky. - "Loneliness has followed me my whole life, everywhere. I'm god's lonely man."

Tenhle film je kultovní, to ví snad každý. Já osobně ho mám moc ráda a to i dnes, kdy je svět zahlcen digitální technologií a tento snímek měl do parádních triků hodně daleko, ale dokázali s tím poradit víc jak dobře. Maketa žraloka je mnohem opravdovější než dnešní digitální žraloci. Steven Spielberg není světovou jedničkou pro nic za nic. Co ještě dodám, ta hudba je prostě parádní. Film má neuvěřitelnou atmosféru, která sálá z obrazovky až k divákovi a film je jednoznačně geniální.

Zdá se, že tento snímek je, co se týče kvality nepřekonatelný. Jedná se zatím o nejlepší dětský film o setkání s mimozemskou bytostí, jaký kdy byl natočen. Léta běží, a toto dílo nechce zestárnout. Každou novou generaci dokáže oslovit. Čím to je? Roztomilostí onoho mimozemšťana? Steven Spielberg vytvořil dílo, které svou představivostí překračuje všechny hranice. Je to klasika, která asi ještě nějakou dobu zůstane nepřekonána.

80. léta a tohle je jeden z mnoha filmových fenoménů, jakých v tomto desetiletí vzniklo. Paranormální jevy v podobě duchů a parta bezvýznamných chlapíků, kteří s nimi udělají přítrž se ukázalo jako dobrý tah na branku. Nikdo se v ničem nebere vážně a v podstatě si každý dělá sám ze sebe srandu. Režisér Reitman měl na komedie talent a i toto spojení s mysteriozním fantastičnem se mu zcela vydařilo. Speciální FX efekty jsou z dnešního pohledu už sice dosti okaté, ale ve své době patřili k tomu nejlepšímu. Jedná se o absolutní klasiku, která nestárne a která ve své skromnosti dokáže pobavit i dnes. Úvodní znělka je vryta pod kůži snad každému kdo film viděl a to se týká i příběhu o nadšencích, kteří se rozhodli krotit a chytat duchy v New Yorku. Jedna z nestárnoucích komedii s zajímavými vizuálními efekty a výborným hereckým obsazením. - "Sometimes shit happens. Someone has to deal with it and who are you gonna call?"

Příběh filmu je vzpomínkou hlavního hrdiny, spisovatele Gordieho La Chance na svá dětská léta. Jeho vzpomínání vyvolala smrt jeho kamaráda Chrise Chamberse. Byl ubodán k smrti. Ve vzpomínkách se Gordie vrací několik desítek let zpět. Bylo mu dvanáct a byl počátek padesátých let. Byli čtyři kamarádi v partě; Gordie, Chris, Teddy a Vern. Vern jednoho dne vyposlechne rozhovor o mrtvém klukovi, který byl asi tak v jejich letech. Jeho mrtvolu doposud nikdo nanašel. Parta kluků se rozhodne vypravit se do míst, kde se předokládá, že leží jeho tělo. Ta cesta je těžkou zkouškou odvahy a mezilidských vztahů. Na každého z hrdinů v průběhu děje vypluje něco na světlo. Jen jednomu z nich je předurčena studijní kariéra na střední a vysoké škole. Tento film přináší skvělou atmosféru amerického maloměsta padesátých let. Film je příběhem napínavým a zajímavým a přesto nastanou chvíle, kdy vám lehce tuhne krev v žilách. Smutné je, že představitel malého Chrise už není mezi námi. O sedm let po natočení snímku River Phoenix zemřel. - "I just want to go somewhere where nobody knows who I am."

Jak jistě všichni ví, příběh je natáčen podle skutečné události, kdy hlavní hrdinka vypovídala o svém životě a formou reportáží. Vše vycházelo nejprve v časopise Stern, později i v knižní podobě. Toto je zfilmovaná verze, a je pěkně drsná a reálná. Přidáme-li v jaké době byl film natočen, pak klobouk dolů před odvahou tvůrců. S knihou filmovou verzi srovnávat nelze, neboť literatura má nespornou výhodu barvitějšího vylíčení. Slovy jde spousta věcí vyjádřit lépe. Proto jsou vždy filmy v tomto ohledu většinou jednodušší. Vysoké hodnocení filmu patří hlavně za autenticitu. Ani v dnešní době si nevybavuji film, který realisticky vykresluje pohled na vývoj závislosti, změnu osobnosti nebo žebříčku hodnot. Herecké výkony jsou dost odstrašující, v dobrém slova smyslu. A za co dávám velké plus je za účinkování Davida Bowieho.

Tímto snímkem to všechno začalo. Vznikl fenomén zvaný 'cyborg', který od této chvíle byl používán v mnoha dalších filmech. Terminátor byl překvapením a šokem zároveň a stal se milníkem pro sci-fi žánr. Děj filmu není nijak složitý a je zde z něho vymáčknuto vše, co se dalo. Strhující hudba dodává na atraktivnosti. Akční scény s Arnieho kamennou tváří zatajují dech. I tento snímek však bohužel neunikl zubu času, a tak z dnešního pohledu rapidně zestárly hlavně speciální efekty. Nejvíce je to znát na konci příběhu, kdy už je z Arnolda jen kovová kostra. Scény poskládané ze záběrů na loutku v životní velikosti s klasickou animací, jehož nedokonalost a nereálnost je do očí bijící, už spíše vzbuzují posměch. Přesto je to Cameronova trefa do černého, která má co říci i v dnešní době a snaha navázat na toto dílo dalšími díly je toho důkazem.

Tak to je film se skvělou napínavou atmosférou. Ponurá doba, dlouhé záběry na téměř nekončící chodby plné různých barev, působily až děsivě. A námět, ten je více než zajímavý. Chlápek od rodiny se má stát přes zimní období správcem na opuštěném hotelu. Na tento rozsáhlý komplex umísrěný kdesi v horách přijíždí i se svojí rodinou. Netrvá dlouho a na jednotlivé členy rodiny začne působit ponorková nemoc a v dalším stádiu vrcholí v šílenství. Je to prostě klasika. Pecka od Stephena Kinga, kterou si vzal do parády Kubrick. Je to neokoukané. Nejlepší byl samozřejmě Jack Nicholson. V téhle roli si těžko představím někoho jiného. Šílence zahrál špičkově, on to prostě umí; stačilo mi když se jen zamračil.

Jsou vánoce, ale teroristům je to jedno. Bruce Willis ve své nejslavnější roli, která poctivě zapadá do série snímků s motivem sám proti všem. Zvolené netypické prostředí mrakodrapu také funguje. Děj si udržuje tempo a přísně se drží tématu bez zbytečného odbočování. John McTiernan věděl co chce a dokázal z Willise vytáhnout vše co potřeboval. Ve své době velké překvapení. I přestože akčních filmů bylo natočeno již neskutečné množství, některé působí nerealisticky. Tady to ovšem tak není. Film svou atmosférou dokáže diváky dokonale vtáhnout do děje a působí přirozeně a realisticky. Jde doslova o smršť akce, která diváka pohltí natolik, že nemá čas příliš přemýšlet nad samotným dějem. Vše tu má logiku a není hluchých míst. Ze snímku se stala vyhledávaná akční klasika a zaslouženě. - "Come out to the coast, we'll get together, have a few laughs..."

Už dlouho v sobě nosím hezký dojem z filmu, který jsem kdysi viděla. Dva mladí lidé v nějakém městě, kde vystoupí po cestě, stráví spolu noc, pak se rozloučí a jedou zase každý svou cestou. Jde o lehce naivní ale velice milý film, ale takové holt mladé lásky bývají. V podání Ethana Hawkea a Julie Delpy je to navíc velmi upřímné a přirozené, protože ti dva skutečně vypadají, že si mají co říct. Vzácná nepřikrášlená chemie, která své pouto nečerpá z jednotlivců, ale ze souhry. Tomuto by se mohlo říkat mluvený film. Obraz takřka není potřeba, jelikož jde opravdu jen o to, co jeden nebo druhý říkají a jakým způsobem to na nás působí. To co říkají samozřejmě stojí za to; banality, schované pravdy, emoce, city. I když k tomuhle typu filmů přistupuji s rezervou, tento mě opravdu bavil. Takhle nějak vypadá skutečné životní 'once'. - "Can I tell you a secret?"