veru_needy

Příběh o mladém nadějném zpěvákovi a interpretu nesmrtelného hitu La Bamba by za předpokladu, že by se jednalo o smyšlený filmový příběh, až tak ničím výrazným nezaujal. Jenže při jeho sledování víte, že Ritchie Valens opravdu žil a zahynul na prahu své kariéry a jako velmi mladý tragickou smrtí při pádu letadla. Zůstala nešťastná maminka a zbytek rodiny, kteří ztratili milovaného blízkého, usměvavého chlapce, z něhož sršela chuť do života a touha zpívat. Chtě nechtě máte pak snahu hledat další materiály o životě skutečného Valense, něco si přečíst. Přemýšlíte také nad tím, jaký by byl dnes, již jako starý muž. Film jsem celou dobu hltala plnými doušky, zejména díky tomu hlavnímu; vynikající muzice. To byly ještě časy, kdy populární hudba měla svůj ksicht a stála opravdu za hodně, to se nedá s dneškem srovnávat. Ohromná škoda tak talentovaného mladého muzikanta.

Tak tohle je opravdu mazec. Film u kterého nevíte, jestli se máte smát, nebo brečet. Naprosté selhávání zodpovědnosti nesoucí své poselství. Prostě v drsnější formě ztvárněná realita. Neuvěřitelně výstižně a realisticky popisuje život 'narkomany okupovaného' Skotska. Než jsem viděla Trainspotting poprvé, znala jsem jen filmy o drogách, které byly brány jen šíleně vážně. Tenhle snímek přišel jako zjevení, kde je většina věcí brána s nadsázkou. Líbí se mi, jak jsou skvěle skloubeny dramatické chvíle s komediálními prvky. A že je v tomto snímku humoru opravdu přehršel. Všechny postavy okolo hlavního protagonisty Rentona, jsou popsány tak, jako byste je dlouho znali ze svého okolí. Např. totální psychouš Begbie s alergií na lidi, nechutný ztroskotanec Spud nebo Tommy, kterému se podělal vztah s holkou a později i celý jeho život. K tomuto filmu neodmyslitelně patří i více než zdařilý soundtrack. Naprostý extrém představovalo mrtvé batole, to mi úplně naskakovala husí kůže a místama mi bylo i špatně. Fakt síla. - "I chose not to choose life."

Tento snímek vždy převelice okouzlí a chytí za srdce. Tim Burton předvedl brilantní podívanou se svým jedinečným, ojedinělým a nezaměnitelným režisérským stylem. Všichni herci odvádí zcela působivé výkony za výtečného hudebního doprovodu, který ještě mnohem více umocňuje kouzlo samotného filmu. Edward žije téměř od zrození sám a najednou během chvíle je středem pozornosti; zmizí všechno, co do teď znal a objeví se spoustu nových možností co dál. Ale jak sám Edward řekl, nejlepší na jeho novým životě jsou jeho noví přátelé. I když ne každý je skutečný přítel. Když se najednou začne štěstí od Edwarda odvracet, začnou mizet všichni jeho 'kamarádi'. Škoda že i Kim pozdě pochopila, co k tomuhle zvláštnímu stvoření cítí. Když jí to došlo, události už běžely zběsilým tempem a ani jejich láska je nemohla zastavit. Škoda toho konce, happyend bych přivítala, ale asi by můj dojem nebyl tak silný. Opravdu nádhera.

Zde tvůrci naznačují, kam můžou různé formy závislosti vést (od pouhé závislosti na prášky až po heroin). Autor nikoho nesoudí, neobhajuje, nepoučuje, ale ani nic nezlehčuje. Jen vypovídá. Nutno podotknout, že tento snímek není jen o drogách, ale také o tápání v osamění, čekání na naději, která žalostně nepřichází a hledání smyslu života. První půlka je hodně poklidná, ale v průběhu příběh postupně graduje až do velkolepého finále. V závěru už je to absolutní psychóza plná beznaděje a realisticky depresivních scén, které mě svou atmosférou podpořenou kvalitním hudebním doprovodem a výbornými prostřihy na zpustošené protagonisty naprosto odrovnaly. - "Purple in the morning, blue in the afternoon, orange in the evening. Just like that, 1, 2, 3, 4."

Nutno říct, že tento film ani po tolika letech neztratil téměř nic ze svého půvabu. Atmosféra je hustá, že by se dala krájet. Myslím, že stále platí, že člověk se více bojí toho tušeného a neznámého zla, než samotného aliena, kterého může vidět nakonec celého. Proto má tento snímek tak neuvěřitelně dusnou atmosféru a dokáže udržet diváka v napětí, i když dávno tuší, jak všechno dopadne. Samozřejmě, že technika na vesmírné lodi už nám dnes může připadat mírně řečeno zaostalá, ale ten příběh zůstal skvělý i po letech. Herecké výkony byly také velmi přesvědčivé. Drsná Ripley, která dbá na dodržování předpisů a bezpečnost všech, je jednoduše úchvatná. Dobrý film se prostě pozná. Dnešní filmy jsou plné brutalit, ale zdaleka nedokážou vytvořit ten všudypřítomný strach. A právě proto, že tento film je tak zatraceně dobrý, má stále své diváky. I po letech si zachoval užasnou atmosféru, nepostrádá napětí. Prostě jde o mistrovský filmařský kousek Ridleyho Scotta, který bude jen těžko překonán. Ve své době film šokoval, děsil i bavil. Ráda se k němu vracím.

Ani jsem nečekala, že se u toho tak skvěle pobavím. Sledování byla jedna velká, smíchem lemovaná jízda. Ke skvělým hereckým výkonům všech zůčastněných prostě není co dodat. Jack Nicholson v roli svůdného ďábla exceluje na plné čáře. Podobný výkon podává i trio dam, které se nechá od Daryla Van Horna svést. Žádná složitá zápletka (to by se ani nehodilo), jen příjemná podívaná, která je místama okořeněna trefným humorem a atmosférou té doby. - "I hope his dick is bigger than his I.Q."

Tak tuhle sci-fi komedii nelze nic jiného než jen chválit. Cestování v čase bylo, je a bude hodně zajímavé téma. Navíc když je to celé zpracováno zábavnou formou, to pak film jen tak neomrzí. Jedná se o zábavný pohled na stroj času se vším všudy. Film nepůsobí nikterak moc vědecky a na druhou stranu nepostrádá ani určitou, i když dosti nadnesenou logiku. Rovněž potěší hlavní představitelé, kteří působí hodně sympaticky. Bláznivý profesor Emmet Brown a jeho DeLorean aka stroj času jezdící na plutonium, v dalších dílech pak na odpadky. Dále je tu Marty McFly, ztrozkotanec, který by si přál jednou prorazit se svou rockovou kapelou. Když se ovšem nedorozuměním dostane do dob, kdy ještě nebyl na světě a jeho rodiče se měli teprve seznámit, nedopatřením se jeho matka namísto do jeho otce, zamiluje do něj. To mu naštěstí pomůže vyřešit profesor, který je ale samozřejmě z minulosti (přítomnosti). Ještě že jsou na světě další dva díly, abychom se pobavili daleko více. - "Where we're going, we don't need roads."

Nostalgický a stále roztomilý snímek o vojenském útočném robotovi, který po zásahu blesku do elektrického vedení a vzniklému zkratu dostane duši a lidské city. Kdo by ho v 80. letech nechtěl mít doma. Podobnost s E.T. mimozemšťanem je nezpochybnitelná, ale komu by to vadilo. Dobrodružný úsměvný film nestárne a stále se najdou tací, kteří sdílí jeho sympatie do dneška, jako já. "Disassemble, dead" zděšeně vyjekne robot čislo 5 když uvidí dodávku společnosti NOVA a nejednomu divákovi doslova zatrne. Takové emoce ještě žádný filmový robot nikdy nevytvářel. Námět byl zpracován velmi dobře. Kdo by si také nevzpomněl na zvláštní mluvu (v originále nepovedenou angličtinu) a tudíž výborné hlášky indského programátora, který se o robota staral. Veselá atmosféra se drží po celou dobu stopáže, ale i o napětí nouze není. Ve své době vznikl ten nejlepší příběh o robotovi, jaký tu od té doby už nikdy nebyl.

Nejlepší pohádkový fantasy příběh všech dob. Dobře propracovaný scénář, který jedinkrát neuhne z hlavní dějové linky a jde neustále kupředu. Ohromná výprava s tak povedenými vizuálními efekty, že by se nemuseli stydět ani v dnešní době počítačů. Vyprávění neztrácí tempo a doslova vtahuje diváka do všeho dění plného dramatických chvil, napětí a citů. Kromě toho tady je spoustu úžasných postav. Jako malá jsem se vždycky bála vlka Gmorka, ten byl přímo hrůzostrašný. Na druhou stranu je tady i dost smutných okamžiků, hlavně tedy smrt Artaxe, to do dneška nemohu rozdýchat. Pochvalu si zaslouží i skvělý český dabing. Kdo by nemiloval roztomilého Falca, neobdivoval statečnost Atreye, neobdivoval kamenožrouta a nezáviděl onu knížku Bastianovi. Svět fantazie je ničen nicotou a tak je třeba tuto říši zachránit.

Dnes už kultovní komedie o životě středoškoláků, ve které exceluje Matthew Broderick a Jeffrey Jones v roli ředitele školy, který se marně snaží přistihnout Ferrise při jeho podvádění, které je pro něj největší zábavou. Strašně pohodový snímek. Skoro je na něm až něco poetického. Ne že byste se u něj za břicho popadali, ale rozhodně budete mít celou dobu takový ten mírný úsměv. Absolutně netypická komedie osmdesátých let.