veru_needy

Tvůrci si pohráli s lidskostí hlavního strůjce zrůdnosti v koncentračním táboře. Má mladou ženu, malého syna a bydlí poblíž koncentračního tábora. Má vůbec nějaké city, když bez rozmyslu nechává likvidovat nejen muže, ale i ženy a děti? Chlapcův svět je jiný. Spousta věcí mu je utajena a tak tápe ve světě kolem sebe a hledá odpovědi. Dojde k plotu tábora kde se seznámí se zajatým stejně starým chlapcem. Jejich vzniklé přátelství je přirozené. A přátele si pomáhají, takže na základě toho dojde k tragédii. Jaké to je pro jeho otce? Jak se cítí, když stejnou metodou, jakou on popravuje, zemře i jeho vlastní syn? Tragický velmi citlivý příběh svým pojetím dokázal divákům vnuknout pocit bezmoci. Snímek je natočen špičkově. Příběh sleduje převážně osud onoho chlapce, takže se o dění v táboře dozvídáme jen okrajově. Divák je tak oné hrůzy ušetřen. O to víc je šokující konec, kdy každý musí s matkou, byť němkou, soucítit.

Film vypráví o klukovi jménem Dominik. Na první pohled se zdá úplně normální. Všechno se ovšem jednou zvrtne. Spolu s ostatními spolužáky popíjejí alkohol a provokují se navzájem, dokud nedojde na polibek dvou holek a potom Dominika s dalším klukem. Všechno to zaznamenávají na video a než se naděje, video je na facebooku. Později se objeví ještě další věci a všichni si z něj dělají srandu. Díky tomu nechce chodit do školy, upne se na internet, kde potká tajmenou růžovovlasou dívku Sylvii. Ta ho přivede do 'místnosti sebevrahů'. Je to místo plné mladých lidí s problémy, kteří už nechtějí žít. I když je to jenom chat, přes internet, je to jako závislost. Všechno se rázem změní, Dominik přichází o všechno co kdy měl, nepoznává sám sebe, nechodí do školy ani ven a je jasné že tohle nemůže skončit dobře. Tento film má děj, je realistický, procítěný a nemá happyend. Je to zase trochu jinak pojatý a určitě stojí za to se na to kouknout.

Nezapomenutelný film díky skvělé režii Tima Burtona, záhrobnímu neotřelému humoru a také zejména maniakálnímu Michaelu Keatonovi. Občas je těžké uvěřit tomu, že toto podivuhodné stvoření a Batman mají nějakou spojitost. Keaton si Beetlejuice evidentně užívá a na celém filmu to jde vidět. Prokurátorka vyfukující kouř skrz proříznutý krk. Morbidní? Jasně. Efektivní? Samozřejmě. Dva mladí naivní manželé, pardon - dva mladí mrtví naivní manželé, kteří se snaží strašit, ale nějak jim to nejde, navíc v podání sympatické dvojice. Možná je to trochu ujeté, ale rozhodně na to jen tak rychle nezapomenete. Takže stačí říct Beetlejuice, Beetlejuice, Beetlejuice a doufat, že se tahle geniální postava objeví u vás doma.

Příběh o mladém nadějném zpěvákovi a interpretu nesmrtelného hitu La Bamba by za předpokladu, že by se jednalo o smyšlený filmový příběh, až tak ničím výrazným nezaujal. Jenže při jeho sledování víte, že Ritchie Valens opravdu žil a zahynul na prahu své kariéry a jako velmi mladý tragickou smrtí při pádu letadla. Zůstala nešťastná maminka a zbytek rodiny, kteří ztratili milovaného blízkého, usměvavého chlapce, z něhož sršela chuť do života a touha zpívat. Chtě nechtě máte pak snahu hledat další materiály o životě skutečného Valense, něco si přečíst. Přemýšlíte také nad tím, jaký by byl dnes, již jako starý muž. Film jsem celou dobu hltala plnými doušky, zejména díky tomu hlavnímu; vynikající muzice. To byly ještě časy, kdy populární hudba měla svůj ksicht a stála opravdu za hodně, to se nedá s dneškem srovnávat. Ohromná škoda tak talentovaného mladého muzikanta.

Tak tohle je opravdu mazec. Film u kterého nevíte, jestli se máte smát, nebo brečet. Naprosté selhávání zodpovědnosti nesoucí své poselství. Prostě v drsnější formě ztvárněná realita. Neuvěřitelně výstižně a realisticky popisuje život 'narkomany okupovaného' Skotska. Než jsem viděla Trainspotting poprvé, znala jsem jen filmy o drogách, které byly brány jen šíleně vážně. Tenhle snímek přišel jako zjevení, kde je většina věcí brána s nadsázkou. Líbí se mi, jak jsou skvěle skloubeny dramatické chvíle s komediálními prvky. A že je v tomto snímku humoru opravdu přehršel. Všechny postavy okolo hlavního protagonisty Rentona, jsou popsány tak, jako byste je dlouho znali ze svého okolí. Např. totální psychouš Begbie s alergií na lidi, nechutný ztroskotanec Spud nebo Tommy, kterému se podělal vztah s holkou a později i celý jeho život. K tomuto filmu neodmyslitelně patří i více než zdařilý soundtrack. Naprostý extrém představovalo mrtvé batole, to mi úplně naskakovala husí kůže a místama mi bylo i špatně. Fakt síla. - "I chose not to choose life."

Tento snímek vždy převelice okouzlí a chytí za srdce. Tim Burton předvedl brilantní podívanou se svým jedinečným, ojedinělým a nezaměnitelným režisérským stylem. Všichni herci odvádí zcela působivé výkony za výtečného hudebního doprovodu, který ještě mnohem více umocňuje kouzlo samotného filmu. Edward žije téměř od zrození sám a najednou během chvíle je středem pozornosti; zmizí všechno, co do teď znal a objeví se spoustu nových možností co dál. Ale jak sám Edward řekl, nejlepší na jeho novým životě jsou jeho noví přátelé. I když ne každý je skutečný přítel. Když se najednou začne štěstí od Edwarda odvracet, začnou mizet všichni jeho 'kamarádi'. Škoda že i Kim pozdě pochopila, co k tomuhle zvláštnímu stvoření cítí. Když jí to došlo, události už běžely zběsilým tempem a ani jejich láska je nemohla zastavit. Škoda toho konce, happyend bych přivítala, ale asi by můj dojem nebyl tak silný. Opravdu nádhera.

Zde tvůrci naznačují, kam můžou různé formy závislosti vést (od pouhé závislosti na prášky až po heroin). Autor nikoho nesoudí, neobhajuje, nepoučuje, ale ani nic nezlehčuje. Jen vypovídá. Nutno podotknout, že tento snímek není jen o drogách, ale také o tápání v osamění, čekání na naději, která žalostně nepřichází a hledání smyslu života. První půlka je hodně poklidná, ale v průběhu příběh postupně graduje až do velkolepého finále. V závěru už je to absolutní psychóza plná beznaděje a realisticky depresivních scén, které mě svou atmosférou podpořenou kvalitním hudebním doprovodem a výbornými prostřihy na zpustošené protagonisty naprosto odrovnaly. - "Purple in the morning, blue in the afternoon, orange in the evening. Just like that, 1, 2, 3, 4."

Nutno říct, že tento film ani po tolika letech neztratil téměř nic ze svého půvabu. Atmosféra je hustá, že by se dala krájet. Myslím, že stále platí, že člověk se více bojí toho tušeného a neznámého zla, než samotného aliena, kterého může vidět nakonec celého. Proto má tento snímek tak neuvěřitelně dusnou atmosféru a dokáže udržet diváka v napětí, i když dávno tuší, jak všechno dopadne. Samozřejmě, že technika na vesmírné lodi už nám dnes může připadat mírně řečeno zaostalá, ale ten příběh zůstal skvělý i po letech. Herecké výkony byly také velmi přesvědčivé. Drsná Ripley, která dbá na dodržování předpisů a bezpečnost všech, je jednoduše úchvatná. Dobrý film se prostě pozná. Dnešní filmy jsou plné brutalit, ale zdaleka nedokážou vytvořit ten všudypřítomný strach. A právě proto, že tento film je tak zatraceně dobrý, má stále své diváky. I po letech si zachoval užasnou atmosféru, nepostrádá napětí. Prostě jde o mistrovský filmařský kousek Ridleyho Scotta, který bude jen těžko překonán. Ve své době film šokoval, děsil i bavil. Ráda se k němu vracím.

Ani jsem nečekala, že se u toho tak skvěle pobavím. Sledování byla jedna velká, smíchem lemovaná jízda. Ke skvělým hereckým výkonům všech zůčastněných prostě není co dodat. Jack Nicholson v roli svůdného ďábla exceluje na plné čáře. Podobný výkon podává i trio dam, které se nechá od Daryla Van Horna svést. Žádná složitá zápletka (to by se ani nehodilo), jen příjemná podívaná, která je místama okořeněna trefným humorem a atmosférou té doby. - "I hope his dick is bigger than his I.Q."

Tak tuhle sci-fi komedii nelze nic jiného než jen chválit. Cestování v čase bylo, je a bude hodně zajímavé téma. Navíc když je to celé zpracováno zábavnou formou, to pak film jen tak neomrzí. Jedná se o zábavný pohled na stroj času se vším všudy. Film nepůsobí nikterak moc vědecky a na druhou stranu nepostrádá ani určitou, i když dosti nadnesenou logiku. Rovněž potěší hlavní představitelé, kteří působí hodně sympaticky. Bláznivý profesor Emmet Brown a jeho DeLorean aka stroj času jezdící na plutonium, v dalších dílech pak na odpadky. Dále je tu Marty McFly, ztrozkotanec, který by si přál jednou prorazit se svou rockovou kapelou. Když se ovšem nedorozuměním dostane do dob, kdy ještě nebyl na světě a jeho rodiče se měli teprve seznámit, nedopatřením se jeho matka namísto do jeho otce, zamiluje do něj. To mu naštěstí pomůže vyřešit profesor, který je ale samozřejmě z minulosti (přítomnosti). Ještě že jsou na světě další dva díly, abychom se pobavili daleko více. - "Where we're going, we don't need roads."