foils

Snímek, který trochu klame tělem. Mnoho kritiků mu vyčetlo zkratkovitost zachycení Jobsovy osobnosti i nedostatečně názorné poučení, v čem že spočívala převratnost jeho produktů (k tomu snad jen tolik, že v USA byly počítače Apple vždy mnohem rozšířenější než ve zbytku světa, tedy cílové publikum narozdíl od tuzemského diváka mělo určité povědomí, jak velkou díru do světa ten který výrobek ukázaný ve filmu udělal nebo neudělal; nám ostatním nikdo nebrání si o nich počíst ve Wikipedii). Tvůrcům však evidentně víc než o pikantní detaily z Jobsova života, přesné ztvárnění jeho tvůrčí metody nebo exkurz do historie výpočetní techniky šlo o zobrazení principů, na kterých jsou založeny kapitalistické korporace. Sternův Steve Jobs není nepraktický vizionář, ale stejně nelítostný businessman jako jeho rivalové (čím se od nich odlišuje, je ovšem jeho kreativita). V tomto ohledu je snímek pravým opakem The Social Network, v němž se David Fincher soustředil na (divácky zřejmě atraktivnější, nikoliv však podstatnější) osobní konflikty v pozadí řízení firem. Nakonec i název filmu lze chápat jako odkaz na prostý fakt, že přinejmenším stejně důležité jako ty počítače jsou s nimi spojené pracovní příležitosti, potažmo dolary. Velké plus snímku ovšem spočívá v tom, že školometsky nekritizuje, ale nechává na divákovi, aby se sám (např. v závislosti na svém politickém "vyznání") rozhodl, je-li to tak správně, nebo ne.

Nedávno jsem napsal, že Jarmusch zparodoval Půlnoc v Paříži. Tehdy jsem ještě netušil, že Jodorowsky chtěl v 70. letech minulého století myšlenku tohoto filmu sám zhmotnit a v čele superhvězdné armády pak stvořit film, jaký ještě nikdo neviděl a jehož sledování vás dostane do opojené nálady, aniž byste si napřed museli dát LSD. Jenže když to po dvou letech konečně měli všechno nakreslené na papíře a šli si pro peníze do Hollywoodu, tamní účetní usoudili, že už si ty omalovánky dokážou vybarvit sami, a Jodorovského skvadru titánů rozprášili. Tak by se dal zhruba shrnout explicitní význam dokumentu, který poutavě přibližuje Jodorowského tvůrčí metodu i jeho svéráznou osobnost a je tak jedním ze střípků k analýze (pochopení, docenění - dosaďte si svůj oblíbený výraz sami) jeho díla. Film ale určitě zaujme i fanoušky Star Wars a dalších vesmírných příběhů, protože jejich tvůrci Jodorowského Dunu znali a často se dokonce rekrutovali z týmu jejích spoluautorů. Vítaným osvěžením je zpracování dokumentu, kdy kromě mluvících hlav sledujeme i animované demo ukázky, jak by asi mohly vypadat některé scény z Jodorowského filmu. Sám režisér na konci nabádá k vytvoření animované verze celé Duny - počítám, že je otázkou času, kdy se toho někdo chytne. K dokumentu mám jedinou vážnější výhradu - důvody a okolnosti, za jakých byl režisér nakonec nahrazen Davidem Lynchem, zde prezentuje pouze jedna strana. Přitom by stálo za to minimálně zmínit, jak se k tomu staví samotný Lynch. Cudně se mlčí též o penězích.

Koukal jsem se jen pár minut, nejvíc mě zaujala líbačka Tyla s Magdou a hlavně následný střih, jak páníček obrací svého jezevčíka, aby z toho náhodou neměl trauma. @Douglas: Není * za film, v němž Josef Kajetán Tyl impresionisticky sní o nepokojích roku 1948, trochu málo? :)

Bezprostředně po projekci jsem měl dojem, že mám za sebou nejslabšího Almodóvara, kterého jsem dosud viděl. Nebylo by to ale úplně spravedlivé, od tvůrce s takto bohatou filmografií přece jen nejde čekat, že všechna díla budou mít stejnou sílu jako třeba Mluv s ní. Julieta určitě není špatným filmem, spíš průměrným a snadno zapomenutelným. Navíc jsem měl pocit, že tragicko-romantická poloha režisérovi úplně nesedla, myslím, že třeba Medem by ze stejného scénáře dokázal vykouzlit o dost zajímavější film.

Škoda, že Zelenka neadaptoval raději Bratry Ramazovy.

Výše uvedený "obsah filmu" je ve skutečnosti jen kratičkým fragmentem anotace z festivalu La Película. Netvrdím, že by byl vybraný špatně, přesto si dovolím ocitovat jinou část, a to hned úvodní odstavec: "Barcelona, 1970. Člen bezpečnostní služby v márnici poznává tělo Daniela Javaloyese a vypráví o jeho životě před třiceti lety. Java žil se svou babičkou a věnoval se všemu, co mu mohlo vynést peníze. Nechal si především platit za perverzní sexuální praktiky. Jeho bratr Marcos je anarchistickým předákem a skrývá se ve sklepě před frankisty. Zatímco jeden žije jako krtek, druhý se seznamuje s Aurorou Nin přezdívanou rudá štětka, která je údajně bratrovou milenkou. Java se také začne účastnit ilegálních erotických představení, dostane se do kontaktu s homosexuály a nakonec se zaplete i politicky." Je jasné, že takovýto text obvykle znamená jednu ze dvou věcí: Buď pisatel film absolutně nepobral, anebo se jedná o poměrně složité, možná až trochu překombinované dílo s mnoha postavami, jehož sledování si od diváka žádá nemalé úsilí. Tento snímek, jak ostatně trochu napovídá už jeho název, představuje druhý případ. Režisér měl zjevně obrovské ambice, a i když v mnoha ohledech uspěl, napadá mě skoro ke každému aspektu jeho díla i nějaká výhrada. Oceňuju například netriviální naraci v několika časových rovinách, ale jedním dechem dodávám, že ne všechny fungují stejně dobře. Dílo se na jednu stranu hojně vyjadřuje filmovou řečí, zároveň je ale příliš užvaněné. Parádní scény se střídají s těmi otravně klišovitými. Erotické scény s těhotnou Victoriou Abril, známou z Almodóvarových filmů, sice působí skutečně eroticky (80. léta se nezapřou), ale zároveň i nedotaženě, až nahodile. Stylově Aranda vychází z neorealizmu, snímek má trochu felliniovskou atmosféru.

Zvláštně rozporuplný a nesoudržný film. Na jedné straně ambiciózní snaha o absurdní drama proti vojenskému drilu a vůbec jakémukoliv útlaku ze strany vrchnosti, na druhé estrádní herectví a nesmyslný scénář (tento rozpor může souviset s tím, že jsou pod filmem podepsáni dva režiséři). Snímek nepostrádá některé filmové kvality (dlouhé záběry v hudebních číslech) a povedené nápady, ty jsou ale místo rozvíjení jen periodicky opakovány. Zajímavé také je, že se film neubránil některým nešvarům, z nichž si sám utahuje (omezené bavičské schopnosti, topornost, nadužívání slovní vaty). I přes úctyhodné množství hitů lze velkou část více než dvouhodinové stopáže těžko označit jinak než jako neúnosné tápání (např. song Tereza zazní dokonce třikrát).

Plusy: Jeden z nejvtipnějších Almodóvarových filmů, příjemný early 90s vizuál. Minusy: Jako by Pedro v tomto období točil pořád ten samý film, v tomhle navíc nevystupuje ani jedna sympatická postava. Něco mezi *** a ****.

Rošťácká dekonstrukce žánru buddy gangsterky. Sebeuvědomělá hra na Hollywood, jejíž nepatřičnosti jsou si tvůrci moc dobře vědomi, a tak v naprosto crazy scénáři ironizují jak Hollywood, tak sebe a vlastní svého druhu provinčnost.

Slátanina zhruba na úrovni televizních inscenací našeho Marka Epsteina. Tzn. film chce promlouvat k aktuálním problémům, ale dělá to tak vycucaně z prstu a za pomoci tak trapných figurek, až se z toho člověku dělá blbě.