anais

Jeden opilý Rus zabije druhého. Tento motiv je obohacen o všeliké poskakování. Podobné krátké filmy se hodnotí těžko. Už se tu sice projevují osobité Klimtovy loutky, ale na pořádný příběh si přeci jen budou muset počkat až do Fimfára. Je to veselé, rozhodně to věrně zachycuje atmosféru typického ruského kalení, ale to je tak všechno. Jako absoluventský film, proč ne?

Tomáš Hanák jede v autě městskou periferií. Kolem samé tovární haly aprkna pobitá hřebíky. Nebohý Hanák na ně najede a musí tedy zajít do blízkého autoservisu. Tam však nikdo není. Tedy, žádný člověk. Jen roboti toužící zabíjet Syn se vydal v otcových stopách, a je to vidět. Na filmech Jana Švankmajera je znát fascinace lidským organismem a živočišnosně rozpohybované hmoty vůbec. Pokud se dá soudit dle jednoho filmu, mladý Švankmajer se bude přichylovat spíš k animaci technologie – teď nenarážím pouze na roboty z Testu, ale na celé vyznění, které je jaksi odtažitější. I Tomáš Hanák tu, bez jediného slova, působí chladně, jakoby byl jen součástkou v nějakém stroji. Jestli je to náznak budoucího směřování, nebo jen hledání odpovídající formy, ukáže čas. Test je však po všech stránkách precizní dílko, výtvarnou stylizací počínaje, zajímavou pointou konče.

Vším co mohu napsat bych opakoval ostatními hodnotícími řečené. Tenhle film je strašný, ale současně neuvěřitelně zábavný. Vrcholem filmu je fantastická scéna souboje zombiho a žraloka, při jejímž sledování jsem si připadal jak pod vlivem nějaké drogy. Rozhodně doporučuji, a nemíním to nijak ironicky.

Nádherný film. Epický, a přitom tak osobní. Ještě dnes se můj pocit z Blízkých setkání pohybuje na hranici okouzlení a úcty. Neuvěřitelně také působí fakt, že tato rozmáchlá, nákladná sci-fi má tak blízko ke kinematografii Françoise Truffauta. A to nejen proto, že ve filmu hraje. Blízká setkání třetího druhu jsou ve skutečnsti filmem o hledání sebe sama, nějakého uplatnění se ve společnosti. Až v druhém sledu jsou o mimozemšťanech a dětské fascinaci jimi. A právě tím se blíží (ehm) komornějším Truffautovým filmům.

Tvůrci se asi rozhodli sdělit úplně všechno, co měli v danou chvíli na jazyku, a co jim právě přišlo legrační. Jsou tu vedle sebe hezké a fungující scény typu zjevení Hanky Zagorové a současně scény vypointované "cool" hláškami, v nichž se dva idioti oslovují "ty kreténe" a někomu to asi přijde jako vrchol humoru...

Podivný film řešící vztahové problémy několika lidí. Nedá se říci, že by mě nějak odpudil, nechal mě však naprosto chladným. Jediné, co mě zaujalo byla zvuková kulisa, která jako by nabrala na razanci vždy během nějaké hádky (a je jich docela dost) – neobratné dialogy jsou podbarveny různými ruchy z okolí, to jim chvílemi dodává trochu působivosti. Jinak nuda V centru dění je manželský čtyřúhelník, který si vzájemně prohazuje partnery. Kam to spěje je jasné, žádné překvapení se nekoná. Nekoná se ani žádný pokus o myšlenkyTed látka, která by se vešla do hodinové tv inscenace. Za sympatickou dějovou linii považuji pouze tu s Budařem, který se předvádí v nebývale normální podobě. Od chvíle, kdy usednul na injekční stříkačku jsem mu opravdu fandil, aby byl jeho výsledek negativníA je to hlavně jeho herecká zásluha, že dávám jeden bodík pozitivní

Skvělé pokračování, dle mého převyšuje první díl. Ohromné množství hlášek, konečně se objevuje Leo Getz (tady ještě ne trapný, ale vtipný!) v podání Joea Pesciho a Riggs prožije další smutnou lásku (s andělskou Petsy Kensit:-). Ve filmu je jedna vypointovaná scéna vedle druhé, akční scény jedna radost. No comment. Rozviňte červený koberec.

Romantický film odehrávající se v nádherné skotské krajině. Hrdinka vychovaná v luxusu tatínkova tučného bankovního konta si jde vždycky za svým. Nikdy jí nic nestálo v cestě, jak si usmyslela, tak se i stalo. A tak se jednoho dne rozhodla vdát za milionáře, který si pronajal jeden skotský ostrov, tuším na Hebridách. Nikdy ho samozřejmě neviděla, ale nevidí jediný důvod, proč by jejich svazek neměl vyjít. To by se do toho však nesměla připlést skutečná láska. Hrdince je bouří odříznut přístup na snoubencův ostrov, takže romantika může začít. Ve filmu je množství zajímavých postaviček, které tuto jednoduchou dějovou linii oživují. Co ho však odlišuje od jiných slzopudných filmů, je jeho podtext. Režisér Michael Powell se snaží ukázat jak daleko je schopen člověk zajít než sleví ze svých zásad. Jak těžké je někdy překonat sám sebe. K lepšímu posouzení přidává srovnání s lidskou důvěrou v různá pořekadla a legendy, kterým často klademe přehnanou důležitost (tvrdíce však, že jim nevěříme). Přitom mnohem větší nebezpečí než ve starobylé kletbě se skrývá v nás samých, v naší neschopnosti odpoutat se od vlastních nešvarů, přijmout SKUTEČNOU pravdu. Toto lpění pak může způsobit velké škody, větší než nápis na hradní věži. Za zmínku také stojí Powellovo technické hračičkovství, které se v „Cestě k cíli“ projevuje v závěrečné scéně na rozbouřeném moři. Ta se svým skvělým zpracováním působí velice realisticky.

Francouzka a Japonec se setkají v Hirošimě, městě, které poznalo, co je to ztráta. Stanou se z nich milenci, ovšem to, co je pojí není ani tak láska, jako spíš město rezonující lidským utrpením. Francouzská dívka kdysi ztratila svého přítele, a právě v Hirošimě ji vzpomínky dostihnou. Její Japonský milenec zas ztratil v Hirošimě rodinu. Resnaisův film se mi zdál umělý, jako by nefungovala interakce mezi oběma herci. Věty jimi pronášené znějí ploše, umělě, jako by se jednalo o nějaký dramatický přenes v rádiu, a ne o film plný vášně a osamění. I přesto je film z počátku docela poutavý, postava dívky je opředena tajemstvím, které dá jejich vztahu novou tvář. Ve chvíli, kdy však Resnais vyloží všechny karty na stůl, jako by film ztratil dech.

Moc se mi líbila animace, která si nehraje na žádnou nápodobu reality, ale pohybuje se na hranici karikatury, až Disneyvského tvarosloví. Na druhou stranu je však scénář děravý jak ten příslovečný cedník. Podivně dořešená otázka potravy lvího hrdiny – kdy mrtvá ryba ok, ale zvířátka ve filmu zabíjet nebudeme, ale také všeliké nelogičnosti, kterých si dítě asi nevšimne, ale dospělého trknou - útěk zvířat přs NY, aniž by si jich po dlouhou dobu někdo všiml...