seale

Spletitý příběh zhuštěný do dvou hodin. Něco mu to ubírá na filmařské dokonalosti, ale impozantní a závažné poselství odzbrojuje malicherného soudce uvnitř diváka a nezbývá než pokorně sklonit před tímto dílem hlavu.

"Poslouchej.. nikdy nevěř nikomu, kdo nekouří trávu nebo kdo neposlouchá Boba Dylana. Nikdy nevěř nikomu, kdo nemá rád pláž a nikdy, nikdy nevěř nikomu, kdo říká, že nemá rád psy."

Z první půlky jsem byla lehce rozpačitá. Humoristická přítomnost cikánů nebo sotva uvěřitelná situace, ve které se během dvou týdnů seskupí orchestr a nacvičí Tchaikovskyho. Připadalo mi to trochu jako furiantská fraška. Závěr ale vykreslil zajímavou hudební i citovou mezilidskou pointu a tak jsem si nakonec z filmu odnesla dobrý zážitek.

Musela to být náročná role a Nicole tady ukázala, že je paní herečka.

Poněkud prvoplánové, suché a sterilní. Taková ta americká klasika Kentucky fried chicken.

Bylo znát, že je Bradley režijní zelenáč, jeho uchopení režie působilo nesměle a ve výsledku trochu liše. Pěkné ústřední songy. Překvapilo mě, jak má Lady Gaga příjemnou barvu hlasu. Je majitelkou hlasu jako zvon. Její hudební talent ční ovšem nad herectvím.

Komentář poz3n mě pobavil. Byla to taková dortová třešnička na konci mého filmového zážitku. :)

Bylo to docela chytré a napínavé. Díky stroji času s opakující se smyčkou vlastně odzačátku do konce. Oproti některým dalším nízkorozpočtovým sci-fi snímkům mi koncepce této práce se scénařem a režií přišla uvěřitelná.

Čekala jsem trochu víc. Zlákal mě název filmu i jeho obsazení. Např. přitomnost Toma Waitse dávala tušit, že by se mohlo jednat o peprnější a zajímavější podívanou. Ale asi jsem čekat spíš ani něco neměla. S ohledem na Robertovo ohlášení konce jeho herecké kariéry, jedná o takové oddychové decentní rozloučení.

Palec hore pro Jodie za to, že měla koule chytit se takového tématu.