seale

Vedle tradiční konfrontace muslimské stísněnosti a svobody mladé holky příběh přináší hlavně objektivní poselství. Na začátku si slečna totiž neklid rodiny vykoledovala svým přičiněním. Zbytek děje byla vesměs už jen tematická rozehrávka příběhu s nešťastným vývojem událostí.

Náboženská agitace tady docela pasovala a podtrhovala smysl příběhu. Čistý, milý a relaxační snímek.

No ovšem, další série nekonečných a nesmrtelných přestřelek ve městě, ve kterém neexistuje žádná racionální logika. Mimo akční scény ale uznávám, že v těch klidných polohách nabízí film docela zajímavou a elegantní podívanou.

Ejchuchu Keanu, k čemu ses to zaprodal?

Trochu to v závěru přípomnělo Nolanovku. Originální příběh i jeho režijní podání. Mathew v herecké formě. Nolanovka to sice nebyla, ale nepovedený brak taky ne.

Balzám na oči a na duši. Krásná forma odreagování.

Nejsem lesbička a podobná témata mě za srdce nechytají. Dokonce mě neodzbrojilo ani žužlající, soplící a slintající cosi, co chtělo v diváku evokovat úžasnou naturalitu. Na druhou stranu musím říct, že se mi lépe koukalo na lesby, než kdybych koukala na gaye. Je mi jasné, že nebudu s touto glosou soutěžit o nejsofistikovanější komentář. Tak aspoň ještě dodám - stopáž byla zbytečně předlouhá. Výkony obou protagonistek jsou parádní, ale sympatičtější byla jednoznačně Léa. Adéle to přepalovala a zároveň v ní bylo něco protivného, nesympatického a těžko jsem se s její osobností identifikovala.

Množství bezva veselých momentů nakonec bohužel zadusila všudypřítomná přihlouplost a pocukrovanost.

Velký respekt k výkonu Krystyny. Nezaostává za ní ani druhý protagonista. Přirozený a uvěřitelný film.

Lyrický obraz na filmovém plátně. Audiovizuální performance. Není to ani divadlo, ani film, a symbioza obou taky ne. Více by tomuto příběhu slušela divadelní prkna a kulisy. Lásku k divadlu tvůrce filmu mj. vyjádřil etudami s divadelním kočujícím kolektivem putujícím napříč městy a neúspěšně hledajícím zájem o jejich představení. Možná proto tvůrce vsadil na filmové zpracování - aby tak pojistil příběhu zaručené publikum. Sice se mu to povedlo, ale nepodařilo se mu pojistit i uvěřitelnost a naplňující zážitek. Objektivně však lze chápat film vč. jeho názvu jako sociálně-politické podobenství určité etapy Řecka.