redsparrow

Problém filmů s podobnou tématikou je, že místo filmařiny se vždycky hodnotí závažnost jeho tématu. Vypadají podle toho pak hodnocení. První půlka je fakt až děsivě dobrá, druhá hrozná. Jak kdyby to natočil někdo jiný, nebo už došla všem energie a nápady a nějak se to muselo už dotáhnout. Herci pořád fajn, ale těžkopádně a nezáživně vyprávěné, špatná kamera, rozplizlé nic. Bylo mi jasné, že to nebude zrovna happyend, ale to už si tu zápletku s rodiči mohli raději odpustit, než to takhle odfláknout, "emotivnost" setkání s rodiči byla jak pěst na oko, pominu-li klasika rozdíl deset let matka-dcera. Celkově práce s emocemi šla už té půlky pomalu ale jistě do hajzlu, místo aby všechno nějak vygradovalo, takže bohužel.

Vega je akorát neumětelský béčkový dement, navíc koukám i se zálibou v zcela nevhodné perverzní explotaci. Zasloužil by akorát přes držku, ale lidi mu tady ještě tleskají.

Fantastický výkon hlavní představitelky, kterou jsem doteď neznal. Skvěle zvládlá minimalistická konverzační forma, napětí, nervózní rozhovory, tlak ze strany vyšetřovatelů. Jelikož jsem případ neznal, film mě bavil až do konce, ale nějak nerozumím ani po následném prostudování faktů co tím chtěl kdo říct. Nevidím na téhle kauze vůbec nic rozporuplného, holka věděla do čeho jde, že je to federální zločin a jaký je za to trest. Smrdí mi to trochu umělým mučednictím a politickou manipulací.

Jestli má film věrně vyobrazit život a vnitřní svět mileniálů, tak už chápu proč mě dokonale minul. Ani trochu jsem nepochopil jednání a myšlení postav a už vůbec ne zvolený styl vyprávění, jenom jsem asi hodinu seděl a divil se, na co se to koukám. Komedii bych z popisu úplně vyškrtl, nečekal jsem romatickou stupidní řehtačku, ale komedie je, když se divák zasměje. Skandinávskou filmografii mám hodně rád, hlavně dánskou a alespoň mi došlo, jaká hloupost je takhle zobecňovat, protože od Joachima jsem viděl Oslo a Reprízu a obojí ten samý efekt, takže je to problém s Joachimem, ne "některými skandinávskými režiséry". Další film už si od něj nikdy nepustím.

Kazmu bych pochopil, kdyby mu bylo stejně jako dětem, kterým jsou jeho pranky určeny a z kterých žije, ale tomu chlapovi je skoro 40 a předvádí pořád tu samou trapnost, jako když se pokušel v prvním rozhovoru na DVTV Martinu Veselovskému tykat a byl suverénně utřen. Jsem zvědavý jak dlouho na tomhle stylu humoru chce přežívat, už to není na dlouho. Tak honem, borče, ještě někoho vytrolit!

Určitě je dobré vidět oba dokumenty, minimálně proto, že nezaujatost prvního je dost pofidérní. Tenhle je ještě o malinko lepší a šťouravější, více rozpitvává skutečné zákulisí místo ukazování bulvárních "šokujících" záběrů z mobilů účastníků. I když se mohli tvůrci do chudáčka Billyho a lidí z týmu kolem něj pustit o dost víc, aspoň je krásně v rozhovoru vidět, že na jasné otázky v klidu vrší další a další lži, což je na tom právě to neuvěřitelné. Už jen to, že k nějakému rozhovoru vůbec svolil vypovídá o jeho mentálním zdraví. Ve finále si ale stejně nejsem jistý, která strana, jestli organizátoři nebo samotní podvedení je víc vymaštěná, ale to je asi ještě na úplně jiný dokument. Detail za všechny, zatímco Woodstock před 50 lety kvůli špatné organizaci skončil naprostou apokalypsou včetně požárů a mrtvých lidí, mileniálové v klidu vypili svoje zásoby chlastu ukryté v batůžku Luis Vuitton a veškerou svojí nelibost koncetrovali do napsání opravdu krutě rozhořčených tweetů. A to je dobře :)

A. Hopkins jako vždy skvělý, ale jinak naprosto banální a zapomenutelný film bez jakéhokoliv vtipu, chytřejšího scénáře a vůbec jakéhokoliv nápadu trochu vybočujícího z ohrané televizní zábavy.

Takhle zpackaný námět se jen tak nevidí. Čekal jsem našlapané sportovní drama se zajímavým historicko-technickým podtextem a dostal utahané sentimentální, rodinné melodrama z devadesátých let a to včetně poctivého proamerického patosu. Šablonovité, polopatické a legračně idealizované. Být mi deset let, tak se poseru radostí a o ničem jiném měsíc s kámošema nemluvím, ale obávám se, že to nebyla úplně cílovka. Postava manželky je jak vygenerovaná na poslední chvíli nějakou aplikací v mobilu (hysterická scéna v autě, prosím?), synek jen o trochu líp, všichni prkenní a usměvaví nebo naopak zamračení a nazlobení jak z nějaké marvelovky, to je asi ten herecký koncert. Hloupý film pro nenáročné publikum, kterým stačí, že jsou tam nějaká ta auta a zbytek je vlastně jedno.

Jak mě film docela bavil před 15 lety, tak mě odstupem let nebavil skoro vůbec. Důvodem nebylo vůbec to, že se jedná o sentimentální rodinný film, ale pocit, že model "Carreyho oneman show s co největší dávkou pitvoření" už na mě dneska vůbec nefunguje a připadal spíš trapný až debilní, místy skoro nesnesitelně. Buď jsem dřív chápal tenhe "debilní" humor s větším nadhledem nebo to bylo mizerné už tehdy. Poprvé 5, dneska stěží 2. Pozn.: Opět naprosto nepobírám, proč někdo hodnotí dabing, ne originální film.

Zajímavý námět i vizuál, jen scénář už od půlky začne dost pokulhávat a půl hodiny před koncem, kdy už by tomu slušelo nějaké rozuzlení se děj úplně rozplizne do podivného chaotického a hlavně nudného přešlapování. Konec už vypadá jako kdyby to někdo prostě utnul, protože už nevěděl co dál. Vyznění asi že korporace jsou zlé, tak jo.