Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Krimi
  • Akčný
  • Rozprávka

Recenzie (216)

plagát

Winnetou a Old Shatterhand v Údolí smrti (1968) 

Návaznost filmu na předchozí mayovky Haralda Reinla je jen vnějšková - podobný hudební motiv, vtipné postavy lorda Castlepoola a Sama Hawkense a vůbec celé dějové schéma a ladění scén filmu. Poklad na Stříbrném jezeře a zejména trilogie Vinnetou byla obohacena o motiv, kdy divák soucítil s utlačovanými indiány, jejichž území drze zabírá bílý muž, což veskrze dobrodružné filmy naoko povyšovalo do vyšších pater žánru. Tentokrát už sledujeme jen dobrodružnou zápletku. Ovšem ani ta není zpracována dvakrát kvalitně. Příběh nezaujme, akční scény jsou odbyté a nezajímavé a to, co dříve vypadalo sice nasládle, přesto obdivuhodně (hrdinské kousky) či dojemně (proslovy o přátelství bílého a rudého muže apod.), působí tady už jen trapně.

plagát

Futbaloví chuligáni (2005) 

Naprostá většina postav zde má svůj smysl a dříve či později nějak ovlivní děj. Zpočátku se může zdát, že cestu amerického studenta k hooligans provází zbytečně moc postav, ale tím si jen scénárista připravuje půdu pro budoucí pointu. Příběh přináší hned několik menších překvapení a zvratů. Ale nelíbilo se mi, že film dělá z rowdies skoro až hrdiny - narážím na závěrečnou "hrdinskou bitvu" a pochod do ní. I když jeden člověk při potyčce zahyne, nedočkáme se vystřízlivění postav s tím, že tohle bylo opravdu zbytečné. Smrt této postavy je znázorněna jako hrdinská oběť. Jenže bitka fotbalových fandů přece není bitva v Pánovi prstenů... Jinak ale prostředí rowdies slouží spíše jen jako záminka k tomu, aby byl divákovi ukázán postupný růst sebejistoty Elijaha Wooda. Což je podle mě další klad filmu.

plagát

Hostel (2005) 

Někteří recenzenti filmu vytýkali pomalý rozjezd a dlouhou dobu, než dojde k mučícím scénám - hlavního motivu filmu. Já si myslím, že režisér buduje napětí dobře a důmyslně - hezky postupně, ani pomalu, ani rychle, každá scéna má v tomhle nějaké opodstatnění. Je to ten typ režiséra - fanouška, který točí takové filmy, jaké by v kině sám chtěl vidět. Mučících scén tu je akorát, přesně tolik, kolik příběh vyžaduje. Jsou úplně to nejlepší na celém filmu. To, že je Krumlov vydáván za Bratislavu mě celkem netrápí, stejně jako mně v xXx nevadilo, že Alpy začínají kousek za Prahou. Je to právo filmařů a když něco v rámci filmu funguje, vůbec nevadí, že je to ve skutečnosti blbost.

plagát

Anjel Pána (2005) 

Nejvíc na filmu kladně hodnotím to, že přináší do české pohádky něco nového. Scén z pekla jsme se dočkali už několikrát, ale na scény z nebe si z jiné pohádky nevzpomínám. Jsou milé, vtipné a patří k tomu nejlepšímu. Na zemi je centrem dění hrad Kašperk a je fajn, že se tvůrci nespolehli na Pernštejn či Bouzov, které jsou v českých filmech již přeci jen okoukané. Kamera na Kašperku vykouzlila maximum i to i v interiérech (ty se ale dle titulků točily i jinde). Co se týče hereckých výkonů: ústřední dvojice Ivan Trojan a Jiří Dvořák hraje skvěle, zaujme i Zuzana Stivínová. Zuzana Kajnarová, David Švehlík či Oldřich Navrátil jsou spíše standartní, ale určitě ne špatní. Ve vedlejší roli kuchařky hraje Jana Štěpánková, je dobrá, ale nijak originální - hraje roli podobně jako třeba babičku v Ranči u Zelené sedmy. Což je spíše vina scénáře a režiséra a jeho pokynů. Podobně na tom jsou i malé roličky ztvárněné např. Stanislavem Zindulkou či Jiřinou Jiráskovou. I když Anděl Páně vznikala jako televizní pohádka, i tak působí docela filmově - zejména díky kameře, hudbě a povedeným trikům. Nakonec stejně jako ostatní úspěšné české pohádky skončí na obrazovkách a bude odsouzena ke každoročnímu opakování v době Vánoc.

plagát

Rajónové blues (2005) (TV film) 

Za klady filmu považuji kvalitní technické zpracování, vtipné scény (hlavně ples a vše kolem něj), některé postavy (zejména ostravský mazák) a také chytlavý hudební doprovod (ruská lidovka na plese neměla chybu :). Občas mi to při sledování sice trochu připomnělo Černé barony a Tankový prapor, ale je vidět, že se tvůrci snažili, aby to právě tyto dva filmy evokovalo co nejméně (vyhnout se tomu úplně se přirozeně nedá). Přes tyto klady mě ale film zejména díky příběhu (žádný velký) až tak nechytl a v podstatě mi bylo jedno, jak to skončí. Dobrý průměr přesně na jedno podívání.

plagát

Hranice (2006) (študentský film) 

Film se snaží o překvapivou pointu, ta ale překvapí jen neznalého člověka, který o tzv. akci Kameny ještě neslyšel. Já už o ní kdysi viděl dokument, takže takový konec jsem očekával. Nicméně tvůrci se snaží: např. když roli amerického vojáka hraje Pavel Kříž, ale schválně mu zprvu není vidět do tváře, aby snad divák z faktu, že Američana hraje Čech, něco nevytušil. A moment prozrazení pointy je doprovázen hned několika rychlými flashbacky, aby byl divák překvapen s ještě větší razancí. Zpracování je pěkné a moderní, označit ho za vynikající by bylo přehnané, kvalitní však určitě je (zejména na české poměry).

plagát

Nechcete jet do Bembrly? (1969) (TV film) 

Herecké výkony jsou vynikající a dobře jsem se nad herectvím Pavla Landovského a Jaroslava Marvana bavil. V závěru jsem však čekal nějakou pointu, ne zásadní ani překvapivou, ale takovou, která dá smysl tomu, proč drzý mladík (zřejmě zločinec) otravoval starého pána. Že si z tohoto setkání každý z nich nakonec odnese nějaké ponaučení. Pointy jsem se však nedočkal žádné, což mě velmi zklamalo. Když se pan Marvan lekl nového cestujícího (Jiřího Krampola), přišlo mi to jen jako chabý pokus o nějaké smysluplné zakončení této povídky. Motiv mladík obtěžuje a posléze i ohrožuje staříka, nakonec mladík vystoupí a je konec - to je pro mě opravdu málo. Celá povídka mi přišla nakonec jen jako silvestrovská scénka ve filmové podobě - byť se skvělými hereckými výkony.

plagát

Ohnivé kolesá (2004) 

Hned na začátku dají tvůrci ztvárněním rvačky u motorestu najevo, že Torque vůbec nemáme brát vážně. Tuhle ironickou rovinu si film udrží až do konce, přičemž nikdy nesklouzne ke komedii či dokonce parodii, což považuji za největší plus. Bál jsem se, že po úvodní scéně film tempo ztratí, ale obavy byly zbytečné. Každou chvíli se na vás valí zajímavé kaskadérské kousky, přitažlivé videoklipové sekvence, efektní hrátky s kamerou - prostě vychytávky, které tvůrci servírují až do konce. Hrdinové i záporáci říkají dobré a vtipné hlášky. Když občas dojde k nějaké scéně, která by se mohla zdát už opravdu přehnaná (honička na střeše vlaku i vlakem a jízda městem na superrychlé motorce), tvůrci stejně nějakým způsobem dají vědět: my to víme (v případě honičky vlakem hrdina zahláškuje: nevěděl jsem, co všechno dovedu pod tlakem :). Navíc tyhle scény - i jiné, ale ne tak divoké - jsou dlouhé tak akorát, tvůrci ukážou jen to nejlepší a zbytečně každý dobrý nápad nevymačkávají jako citrón.

plagát

Kousek nebe (2005) 

Milý romantický film, aspoň na mě tak přes všechny scény násilí a jiné smutné momenty působil - to považuji za největší klad. Skoro to až vypadá, jako by upozornění na zločiny komunismu nebylo cílem filmu (ale ono to podle mně cílem tvůrců je, jen to nečiní tak prvoplánově). Zarazil mě docela pozvolný a řekl bych až nudný úvod filmu. Teprve od scény soudu děj nabere spád, do té doby jsem si stále říkal, kdy se to konečně rozběhne (a ono pořád nic :). Scény předtím sice představí vězně, kterého hraje Petr Forman, ale jinak mi přišly až zbytečné - některé diváky by mohly i odradit. A film má přece chytnout hned od první minuty. Ale to je víceméně má jediná výtka vůči filmu, jinak na mě film zapůsobil (zejména scéna s rotvajlerem, kdy napadna bachaře). Herci ve vedlejších rolích (Zedníček, Javorský) sice do děje výrazně nezasáhnou, ale jejich průpovídky pobaví.

plagát

Vaterland - Lovecký deník (2004) 

Hodně divný český film, chvílemi zajímavý a přitažlivý, většinou však nudný a velmi rozpačitý. Pokus o umění. Rozhodně materiál pro filmové teoretiky, kterým nečiní potíž o jedné scéně (někdy i záběru) popsat pět stran. Film mě přilákal a zaujal motivem lovu na kostrouny. Scény z lovu byly pro mě to nejzajímavějším na celém filmu, kostrouni vypadají opravdu dobře. Marně jsem v tom však hledal nějaký smysl, nějakou jednotnou linii "co tím chtěl básník říci". A troufám si tvrdit, že to pořádně nevědí ani tvůrci sami.