bobrux

Knihu jsem nečetl a proto vás neobšťastním žádným zásadním literárním postřehem, který se do filmu nedostal. Kostra příběhu je sice trošku křehká, co se kvality týče, ovšem Luhrman jí drží poměrně pevně, takže se za celé dvě hodiny dokáže jen jemně naštípnout, ale ne rozsypat. Vizuální stránka, často tak vyumělkovaná až snová, je okázalá stejně jako doba, ve které se děj odehrává a spojení 20. let s moderním soundtrackem mě skoro až nadchlo. Celé herecké obsazení je bohužel vedle excelentního DiCapria odsouzeno hrát o třídu níž, ovšem i tak se nebojím říct, že nikdo z nich naštěstí nekazí dojem z celku.

Za největší nedostatek nepovažuju ani tak nudný z palce vycucaný děj, průměrné vtipy nebo strojově odehrané scény. Největší omyl se stal hned s názvem - ač se film jmenuje Hangover, tak se nikdo za celý film nezchlastá z podoby. Za scénu s žirafou si však jednu bonusovou hvězdičku oddělující průměr od nudy zaslouží.

Až se mě někdo příště zeptá, jak vypadá průměrný film, tak ho s čistým svědomím odkážu ke Hře na hraně. Jede se přesně dle šablony a postupně se odškrtávají splněné cíle. Divák tak dostane vše, oč by mohl stát. Hezké barvičky, fešné tvářičky, trošku dramatické kašičky, dva až tři dějové zvratičky a zří i nějaké ty kozičky. Co na tom, že z ksichtu Bena Afflecka je celý film cítit, jak šíleně ho to v té taškařici nebaví, že Gemma Arterton je v ději jen a pouze proto, aby byl na plátně nějaký ten rozkošný obličejík doplněný patřičným hrudníkem a agenti FBI zde připomínají spíš výběr toho nejlepšího z Pata a Mata, než obávané tvrdé hochy z druhé strany barikády. Dostanete tak vše, co od průměrného filmu čekáte. Zajímavou zápletku kazí zkratkovitý způsob vyprávění, herecké výkony jsou v rozsahu hlavních rolí poněkud kolísavé a hromada trapných hlášek spolehlivě zakryje byť jen náznak nějakého dobře míněného dějového vývoje. Moc velká sázka na jistotu se zde nevyplatila.

Úžasné dobové záběry, mnoho silných momentů a na dokumentární film neskutečná gradace. Lze si vůbec přát něco víc? Typický fanoušek vše, co je ve filmu obsaženo, dávno ví, někde viděl, slyšel, četl. Toto je ale čistě jen můj osobní problém a těžko to filmu vyčítat. Snaha o zacílení na co nejširší publikum je logická a proto ač jsem původně nastřelil čtyřhvězdí, tak po vcítění se do role diváka motorsportem moc nepoznamenaného, nelze jinak, než to na rovinu říct. Toto je majstrštyk dámy a pánové. Nacpat všechny podstatné události padesátileté historie bezpečnosti F1 do rychle ubíhajících dvou hodin jinak nazvat nelze.

Dějové prázdno vyplněné poutavými krajinnými záběry. Příběh možná až děsivý, ve výsledku však díky uspěchanosti začátku nedokáže plně těžit ze své reálné předlohy a zlomení svobodného člověka v otroka proběhnuvší během několika málo scén kladné body filmu také nezíská. Film celou dobu stopáže hledá způsob, jak divákovi sdělit, že otroctví bylo fakt fuj, ale všechny pokusy jsou polovičaté a nedotažené do konce. Scény každodenního koloritu práce na plantážích a přilehlých pozemcích nedokáží vystihnout pravou krutost otroctví a těch pár mučících scén už film z bezradnosti nevytáhne díky naprosté absenci jakéhokoli vztahu k postavám, které se v ději jen mihnou a kdyby se v něm vůbec neobjevily, nestalo by se snad zhola nic. Tedy pardon, stalo. Chiwetel Ejiofor by se nemohl několikrát za dvě hodiny upřeně dívat do krajiny s výrazem signalizujícím zaražené větry. Ale abych jen nehanil, herecké výkony jsou jinak vysoko nad průměrem a kameraman odvedl bez diskuze obrovský kus práce. Pokud ale máte choutky na strhující film, který vás na dvě hodiny vtáhne a dlouho o něm ještě budete přemýšlet, tak vám ušetřím dvě hodiny času. Oscar pro nejlepší film roku je zde skutečně ona pověstná střelba to tmy.

První hodina a půl byla neskutečná jízda a vyloženě jsem si užíval každou scénu s Russellem Crowem a Hughem Jackmanem. Pak se mi však začalo všechno to ječení až zajídat a děj i skladby se začaly stávat čím dál více nudnými. Při střízlivějším užití nástrojů ve střižně by ze snímku skutečně vznikl perfektní muzikál. Takto dostanete skvělý rozjezd a neskutečnou nudu ke konci. Minimálně kvůli výkonům Russella Crowea a Anne Hathawayové však stojí za to se na film podívat.

Že by ze scénáře zrovna stříkala originalita se říci nedá, nicméně retrospektivní vstupy a děj odehrávající se ve více časových rovinách dokáže alespoň na oko tento nedostatek zakrýt. Opět se však nevyhnete pohledu na několik kamenných tváří jedinců znuděných vlastní existencí a ani o klasické upíří dilema (žrát/milovat) ochuzeni nebudete. Jde vlastně o takový trošku propracovanější Twilight pro dospělé. Ale co film nezvládá ve vyprávěcí rovině, s přehledem kompenzuje vizuální stránkou. Hrudník Gemmy Arterton jen tak z hlavy nevyženu.

Kdyby byl celý film stejný, jako úvodní scéna, tak bych asi chrochtal blahem. Takhle mi bohužel nezbude nic jiného, než chrochtat i trošičku znechucením. Hláškuje sice o sto šest, a pravda asi jen pamětníci všechny ty narážky poberou, ale zbytek filmu trpí těžko popsatelným mixem trapnosti a nudy. Například Chuck Norris sice pobavil, ale byl do děje narván tak okatě násilně, že kdyby se ve filmu neukázal, tak by se zhola nic nestalo. A takových těžkopádných kliček je zde bohužel více. Ale abych jen nehanil, v některých momentech jsem se i zasmál a film si užíval, takže dám oblíbené průměrné trojhvězdí.

Když přihlédnu k faktu, že fantasy mě téměř vůbec nedokáže oslovit a že první díl Pána prstenů byl dle mého pekelně nudný tříhodinový výlet plný prázdných plků, tak je až k nevíře, jak se mi Hobit zalíbil. Sice ano, opět se všichni celý film camrají do nikam a potkávají při tom hromadu různých stvoření, které si troufám říct mají neadekvátně rozsáhlý prostor a hrají jen na trikový wow efekt (fanoušci, nechť po mě hodí prstenem), ale poslední hodinka měla spád, dokázala udržet mou pozornost a natěšila mě na druhý díl. Avšak doporučuji vypnout mozek a nepřemýšlet nad tím, proč na celý ten slavný vandr nepoužili ve finále se objevivší místní leteckou dopravu, protože pak by se vše mohlo odehrát za pár minut a trpaslíci si mohli ušetřit haldu potíží. Možná půjdu proti proudu, ale jsem toho názoru, že režisérská verze by neměla být o hodinu delší (jak je u Jacksona zvykem), ale kratší a vznikl by téměř dokonalý fantasy film nejen pro fanoušky série.

Skvělá exkurze do zákulisí tvorby nezávislých videoher a hlavně krásně zdokumentovaný "pohled do hlavy" jednotlivých game designerů. Díky jistému zpoždění filmu oproti vydání sledovaných her, jsem nějak nedocenil část filmu, kde jsou všichni na pochybách o úspěchu jejich hry na trhu. Je těžké nechat se tahat za nos, když víte, jak daná hra nakonec obstála. Možná se mohlo trošičku naťuknout i téma vlastního financování takovýchto projektů, ale jinak proti zpracování nelze říct ani ň, nenudil jsem se.