Kimon

Jiří Strach opět dokazuje, že je dobrý "rejža". Herecké obsazení skvělé, scénář také skvělý, jen ten Míra Donutil by mohl poněkud shodit ze své (nad)hmotnosti a ostrá halůzka Zuzana Kanócz by pro změnu zase mohla doplnit do svého jídelníčku pořádný voňavý bůček. A obecně: žádné nezajímavé a nudné scény, opak je pravdou. Po třetím kousku stále v napětí. Díky všem, kdo se na tvorbě podíleli. S nedočkavostí čekám na každé pondělí a protože su z Moravy, sháňám adresu Zuzany, abych jí dajaký ten provoňaný bůček poslal. :-) ....... PO ZHLÉDNUTÍ POSLEDNÍHO DÍLU (viděl jsem všechny) MUSÍM DOPLNIT osobní pocity. Byl silně "utažen za vlasy". Abych se smířil během jednotlivých dílů s téměř nadpozemskými vlastnostmi a metodami vražedné nestvůry mi dalo zabrat, ale konečné zjištění, že se jednalo vlastně o vetchou stařenku, bravurně a zcela samostatně ovládající nejmodernější technologie, z toho mi pane scénáristo Hudský bylo docela dost špatně. Dokonce i má manželka, odchovanec komerčních TV stanic poslední díl naprosto zavrhla. Pane Hudský, jsme kulturní národ, tak to s námi zase tak moc nepřehánějte a nekazte celkový dojem ze seriálu. Ze čtyř hvězdiček jdu dolů na tři.

Nájemný vrah Alain s kamennou tváří ala "Frigo na mašině" (http://www.csfd.cz/tvurce/823-buster-keaton/) . Film Samuraj, jako by vypadl z období němé filmové tvorby. POZOR!! Film je skoro vhodný i pro hluché!! Těch pár pronesených vět během 105 minut ani nestojí za řeč. Ale abych neprudil, byl jsem spokojen.

Občas jsem si připadal jako bych sledoval okázalou přehlídku vojenské techniky na Rudém náměstí v Moskvě. Jen se to neodehrávalo v Moskvě, ale kdesi uprostřed evropských lesů a vojenská technika nebyla útočná či obranná, ale lékařská. Jo, a těch vrtulníků. Tolik jsem neviděl za celý svůj dlouhý život. Prý štěstí neexistuje. No, ... a štěstí podle mě přece jenom existuje. Už přece v okamžiku, když je člověk ve správný čas na správném místě. Nemyslíte? Harmony ale nebyla na správném místě ve správnou dobu, a to byl závěr filmu.

Nechápu, proč si TEN, kdo psal tzv. "oficiální text distributora" řádně a zodpovědně nenastudoval české dějiny 13. století. Kdyby se tak stalo, bylo by psáno v oficiálním textu distributora toto: .... o lásce českého šlechtice Záviše z Falkenštejna ke královně Kunhutě Uherské, vdově po českém králi Přemyslu Otakaru II. . Kunhuta byla česká královna a v Uhrách jen prožila své mládí. Vážně, ten internet snese opravdu všechno? Původní text distributora nedává správný smysl a naznačuje, že Záviš miloval Kunhutu ještě dříve, než se provdala za Přemysla Otakara II.

Příjemná animovaná pohádka pro malé diváky o dobrodružství rybářských loděk a jedné miniponorky.

MILUJI PIERCING. ... Ale teď k Reportérce. Josef Klíma je všeobecně znám mimo jiné jako opravdu úspěšný investigativní novinář, a své scénáře napsal dle svých osobních poznatků z dob, kdy ještě svůj "čmuchací nos" strkal vysloveně "do vosích hnízd" korupce a kriminálních činů. Jak ČT uvedla, příběhy, které nám nabízí vychází ze skutečných událostí. V porevoluční době se naše republika stala doslova rájem všech možných darebáků bez skrupulí s kriminálními sklony, vylíhla se spousta mladých nadmíru sebevědomých a "schopných" (rozuměj všehoschopných) managerů na vedoucích místech, ale spolu s tím i spousta malých bulvárních novinářských slídilů, kteří pod tlakem rádoby "úspěšných" mladých ambiciózních šéfů poskytovali do tisku všemožné bláboly. Z toho důvodu přijímám tento miniseriál jako memento všem těm, kdo by si chtěli brát vzor z jednání téměř všech zainteresovaných hereckých postav tohoto seriálu. Prozatím jsem sledoval první díl, hodnotit tedy nebudu, ale přiznám se, že herecký způsob vyjádření jednotlivých postav byl tak dobrý, že jsem byl doslova šokován (ale ne překvapen) tím, až jaké jsou vztahy na pracovištích, vztahy mezi bohatými "podnikateli" (rozuměj podvodníky) a jejich "přáteli" v naší zemi. Nejsem naivní, jen jsem se zhrozil, když jsem to filmově viděl "NA VLASTNÍ OČI". Celkové hvězdičkové hodnocení si ponechám po závěrečném dílu. A abych na hodnocení nezapomněl, cvaknu si piercing do nosu. Uvidím ho každé ráno v zrcadle. Pro pořádek ještě upřesním tu první větu vlevo nahoře. Piercing bych si v nouzi nechal trvale aplikovat na sevření horního a dolního víčka u obou očí. To abych se už na žádné další ocvokované a počmárané Terezky nemusel nikdy dívat. A týká se to i tetování. ........ 17.02.2015 ••••> pomyslný piercing z nosu vyjímám (možná ho pošlu bobulce Voříškové) a hodnotím 3. hvězdami.

O chloupek lepší, než Vraždy v kruhu vysílané souběžně v TV ČT1. Je mi líto, nejsem nějak programově zaměřen proti české filmové tvorbě, spíše naopak, ale kde nic není ani čert nebere. Scénář není až tak špatný jak tady mnozí píší, ale vystupování herců poněkud připomíná hereckou scénku sehranou účastníky nějakého domova duševně chorých. U Miroslava Krobota je to jaksi samozřejmé a možná i přirozené, ale u Kláry Melíškové, Stanislava Majera a dalších? A to jdeme s dobou, když v dialozích slyším občas i nějaké to vulgární slovo z ženských úst? Jo, to je teď IN? To se teď nosí? A také se mi pozdává, že mnozí herci nemluví, ale nesrozumitelně huhňají. Kde je ta správná výslovnost, nějak se nám s moderní demokratickou dobou vytratila? Tak vám děkuji pěkně pane Jarchovský, pane Hřebejku. Mnohdy méně znamená více. Však ČT tu práci jistě dobře zaplatila. Jediné, co mohu hodnotit pozitivně, je počet dílů, ale Ztracená brána Jiřího Stracha a Arnošta Vašíčka to v žádném případě není.

Recept na "Vraždy v kruhu": Vezmeme maso, nejlépe z obětí nějakého vražedného činu, jemně jej rozemeleme, přimícháme namleté bláboly Hany Vagnerové, několik šroubků z invalidního vozíku, zachutíme krví vražedné oběti, okořeníme špetkou nějakého toho upadlého zbytku v pitevně a vše v rukou uplácáme do TV 12-ti karbenátek. Nakonec přidáme populární na jemné kostičky nakrájenou Simonou Stašovou. A poté 12 připálených karbenátek po 85 gramech předložíme divákovi odkojenému komerční televizí. Úspěch je zaručen. Ale tady jsme v ČT1 !!! a ani dobrý kuchař Ivan Trojan z této plácaniny nevyrobí náročnějšímu strávníkovi TV ČT1 nic poživatelného. Bohužel. Prostě, Ivan Pokorný není Jiří Strach, Iva Procházková není Arnošt Vašíček a Vraždy v kruhu nejsou Ďáblovou lestí. Jen Trojan zůstává Trojanem. Ještě poznámku: jen šest karbenátek "na zkoušku" k ochutnání na poprvé by stačilo. To je jak v hospodě. Když jídlo zákazníkovi nechutná, kuchař si ho může hodit na hlavu. .... jsem morbidní, já vím. :-)

Při sledování Colette jsem si uvědomil, že mi to něco silně připomíná. A pak jsem na to došel. Před časem jsem četl knihu "Utekl jsem z Osvětimi" od přímého svědka a osvětimského vězně Rudolfa Vrby (vlastním původním židovským jménem Walter Rosenberg). Knihu vydal Sefer s.r.o. v nakladatelství Federace židovských obcí v roce 2007 a v originálu poprvé vyšla dlouho po ukonční války, až v roce 1989 ve Washingtonu pod názvem "44070 - The Conspiracy of the Twentieth Century. Výše uvedenou knihu opravdu doporučuji všem milovníkům knih přečíst. Kniha je psána velmi čtivou i napínavou formou a podle mého mínění popisuje opravdu skutečný, otřesný život vězňů v lágru smrti Osvětim - Březinka a obsahuje celý, nezkrácený a filmově neupravený osud vězně zcela od počátku nástupu nejdříve do tábora Majdanek, následně Osvětim-základní tábor a konečně do centra spalovacích pecí v Březince. Výtvor Milana Cieslara a jeho spoluscénáristů je jen takový slaboučký odvar obsahu výše uváděné knihy, navíc s domyšlenou dojemně milostnou zápletkou. Bestiálnost fašistické genocidy na židech se opravdu musí neustále lidem připomínat jako výstraha, aby se už nikdy nic podobného nestalo, ale pouhé tři hvězdy dávám za způsob, jakým nám to bylo formou scénáře Colette podáno. Pokud už autoři scénáře zvolili převzít výseky z knihy Rudolfa Vrby, měli se držet skutečných událostí a nepochopitelnými změnami neupravovat způsob útěku obou vězňů, nadměrně se emočně nezaměřovat na milostný poměr Viliho a Colett (nejsem si jistý, zda k němu ve skutečnosti podle knihy vůbec došlo). Ostatně, sám Arnošt Lustig prošel také vyhlazovacími tábory a dokonce se mu podařilo v průběhu transportu do jiného lágru uprchnou. Možná nevyužil A. Lustig k napsání scénáře svůj osobní příběh jen proto, že příběh Rudolfa Vrby a jeho spoluvězně Alfreda Wetzlera obsahuje navíc psanou zprávu celému světu, kterou po svém útěku ihned zveřejnili, totiž zprávu o fašisty přísně utajovaném hromadném statisícovém vyvražďování nepřátel fašistů a genocidě židů. Odhaduje se, že !! JEN !! v Osvětimi usmrtili zrůdní fašisté více jak 1 200 000 lidí!

Američánum zásluhu na záchraně drahocenných památek koncem 2. světové války v žádném případě neupírám. A chce se mi věřit, že opravdu ani jednu nezašantročili do JúEsEj. O tom nalezeném zlatě ovšem nepochybuji. Pro ně si jistě přijela nějaká zámořská loď. Ale co se mi na podobných US válečných filmech nelíbí, je to hrdinské a patriotistické chování našich super amerických hrdinů. Jdou na smrt, ale přitom neztrácí smysl pro "drsňácký" humor (rozuměj, ten americký). Takže ta JEDINÁ nastražená mina ve všech dolech má šanci pod Mattem jen neškodně pšouknout. A scéna, kdy poctivý Matt citově nadneseně, s pokorou a úctou věší obrázek po nějakých deportovaných židech na zeď jejich vyrabovaného bytu mě doslova "dojala a rozplakala". Takhle přehnaně pateticky to umí natočit jen a jen Američané, a díky za to, že v současné době už jen oni. Jinak bych se snad na žádná válečná filmová umění ani nekoukal.