Kimon

Nádherné a důstojné profesionální završení herecké kariéry Henryho Fondy a Katharine Hepburn. Oscarovým hodnocením dnes již moc nedůvěřuji, ale tenkrát (nikoliv Tenkrát na Západě) v roce 1982 znamenala soška filmového Oscara opravdu zasloužené nejvyšší hodnocení. Tento film vřele doporučuji především mladým, kterým se chce po dvou letech manželství rozvádět! Jo, vážení, život je o toleranci a odpouštění, nikoliv o bezohledném realizování svých osobních zájmů na úkor rodiny a vlastních dětí. Tož tak, ... vy mlaďoši si tímto citlivým lidským příběhem vemte příklad a nerozvádějte se furt. Vždyť jsme v Evropě na předních příčkách v rozvodovosti! :-) Kdo se na to má furt dívat, na ty děcka z rozvedených rodin! :-)

Knihu jsem nečetl, ale vím, že filmové zpracování obvykle bývá dějově zkrácené a upravené. Mohu tedy hodnotit pouze to, co jsem viděl na vlastní oči ve filmové podobě a ne to, co bych si představoval ve svých myšlenkách při čtení knihy. V každém případě však považuji toto zfilmované životopisné drama za obdivuhodné a v závěru i šokující svou otevřeností k věcem, o kterých se všeobecně vědělo, ale vyspělejší část lidstva tento neřešený problém ignorovala. Jakoby neexistoval. Obřízka je dnes sice zákonem zakázána, ale mnohdy stále prováděna a netrestána. Kde není žalobce, není soudce. Vřele doporučuji, ... samozřejmě ne obřízku, ale film. :-)

Je to komedie, i když první třetina filmu tomu tak docela neodpovídá. Je to komedie, které bych přidělil přívlastek "z nouze ctnost". Nebo ještě lépe, "mezi slepými jednooký král". Chci tím říct, že komedií (především těch zámořských) se rodí ročně sice hromady, ale jsou povětšinou stupidní. Kvalitních komedií s inteligentním humorem a opravdu vtipných se rodí v posledních desetiletích stále méně a méně, a to i v evropských končinách (dnešní generace scénáristů už asi ztratila smysl pro vkusný humor), a (K)lamač srdcí snad tedy patří mezi ty vkusnější, nám náročnějším evropanům bližší, i když s odřenýma ušima. Éra opravdu humorných, milých francouzských (italských) scénáristicky, režijně a herecky propracovaných komedií je nenávratně pryč. Bohužel. Ani kvalitní chléb bez náhražek už v obchodech nekoupíte. Je "divná" doba ...

Všiml jsem si tohoto pořadu až v roce 2012, kdy mě na něj upozornila manželka. Takových pořadů bylo, je a bude v TV vysílání hromada. Ale tihle dva jsou v současné době na rozdíl od těch ostatních i vtipní a kreativní. Alespoň nyní po těch letech jejich zkušeností to tak vnímám. Nemám v oblibě pořady o vaření, ochutnávání apod., obzvlášť ty upjaté na TV PRIMA a TV NOVA. Ale tihle "obyčejní" dva "lidoví" z ČT1 si mě získali až natolik, že si některé pořady nahrávám a recepty z netu tisknu. No, ... a manželka má podle čeho vařit skvělé poživatiny. :-) Také má ty dva ráda. Hoši, držíme Vám palce, protože to není jen u toho kuchařského stolu, ale třeba i na chvíli venku na lyžích nebo např. mezi parohy jelenů či na horské chatě. A hlavně, nejde o show za každou cenu. Jen se špetkou, jako toho koření. Skvělé, díky hoši.

Lidské stvoření, jeho mysl a city jsou velmi citlivé. Ve svém životě se obvykle nevyhneme těžkým, přetěžkým chvílím. To ostatně zná přímo či nepřímo každý z nás. Je to vše ale o tom, jak se s těžkým životním okamžikem ve svém životě vyrovnáváme. Jak dokážeme po takové těžké životní ráně dál žít. Tento vynikající filmový snímek se velmi dotýká citového nitra dvou silných osobností a předkládá nám ho velmi přijatelnou formou, nikoliv v lacině romantických dojemných scénách. A z tohoto hlediska chápu tento umělecký skvost za naprosto vyrovnaný. Ostatně, myslím, že jméno Anthony Hopkins zaručovalo a zaručuje vždy kvalitní filmový zážitek na vrcholné umělecké úrovni. Vřele vám tento film doporučuji. Vám všem, kteří máte kouska citu v duši. Život totiž není o honbě za úspěchem, penězi a majetkem. Ten pravý život je vždy o lásce, o citu, charakterním postoji k ostatním a o pochopení těch ostatních okolo nás. K ničemu je nám hmotné bohatství a profesionální úspěch, když strádáme citově a cítíme se osamoceni a prázdní s plnými kapsami peněz. A kdo tohle nechápe, nepochopil v životě vůbec nic.

Jsem v rozpacích. Jistě, v tvorbě Clint Eastwooda se občas objeví něco, co se snaží dojemně zapůsobit na city citlivějšího diváka. S tím jsem se smířil a po pravdě řečeno, mi tyto "laciné úlety" až tak nevadí. Horší je to ovšem v případech, kdy se v zájmu větší dramatičnosti zamotají do scénáře i věci mírně řečeno poněkud nelogické, na hony se vzdalující možné skutečnosti. Např. "pozapomenutá" dřevěná židlička v rohu ringu v průběhu zápasu, či v závěru filmu očividně volný přístup v nočních hodinách do místnosti pacienta a dokonce bezproblémová realizace přání postiženého. A právě tyto momenty v mých očích snižují celkové hodnocení tohoto Oscarového snímku. Film vznikl v roce 2004 a stal se po udělení vysokého filmového ocenění velmi žádaný. Já osobně se stavím k Oscarovým snímkům s velkou rezervou. A také z toho důvodu jsem se rozhodl film zhlédnout až nyní, začátkem roku 2012, přestože mi už dlouhá léta sbíral prach ve filmotéce. Dnes, po těch letech tedy můžu s čistým svědomím napsat, že Gran Torino či starší Madisonské mosty jsou pro mě hodnotnějším autorským a režisérským počinem, než je tomu v tomto případě. Jen s přihlédnutím ke mnou oblíbenému jménu Clint Eastwood jsem se přiklonil ke čtyřem a ne ke třem hvězdičkám.

S hodnocením jsem na rozpacích. Dal jsem si dlouhý čas od doby vzniku na shlédnutí, snad z důvodů jisté obavy ze zklamání. Nyní zařadila ČT1 toto historické drama do vysílání (21.2.2012) a tak mě nepřímo "donutila", abych film shlédl a posoudil coby běžný divák, milovník filmového umění, nikoliv jako odborný filmový kritik. Můj dojem po shlédnutí byl rozporuplný. Byl jsem zmaten. Mnoho myšlenek autorů mi unikalo, unikaly mi souvislosti a střídavě jsem se cítil, že koukám na pohádku či na druhé straně na drsný, krví podmáčený historický film. Místy mě film uspokojoval, to v okamžicích pocitu historického filmu, místy jsem se usmíval, když Polívka s Mádlem na svých kouzelných kolečkových bruslích vyváděli pohádkové kouzla. Ovšem ten úžasný Bolívkův padák mě doslova uzemnil. Takže vlastně ani nevím, co jsem to zhlédl. Ty své tři hvězdičky přiděluji s odřenýma ušima, jak se tak říká. A to jen z úcty k předcházející tvorbě jinak úspěšného Juraje Jakubiska.

Když tak prohlížím filmografii Michela Piccoli a sleduji hodnocení jednotlivých filmových snímků, přicházím k názoru, že za tímto vynikajícím hercem stojí obrovská řada kvalitních filmů, ve kterých si zahrál více či méně zajímavé postavy. V každém případě, přestože byl a stále je ještě velmi aktivní ve filmových rolích, zůstává v drtivé většině našimi distributory DVD, či Českou televizí velmi opomíjen. Tuto úvahu bych vlastně mohl napsat u všech filmových snímků jeho filmografie, které jsou natolik vysoko hodnoceny, že nezapadají do šedivých podprůměrů. Velmi mě to mrzí. Francie je země několik málo stovek kilometrů od naší země, a přesto si nedokážeme najít cestu nejenom k takovému herci jako je Michel Piccoli, ale vůbec ke starší francouzské kinematografii. Opravdu, kdysi velmi dávno ČT nabídla divákům tento nevšední snímek. Od té doby bohužel nebyla možnost. Napraví to někdo?

Jméno Roman Polanski je všeobecně ve filmovém prostředí dobře známo. Dá se tedy očekávat, že zklamán nebude žádný filmový fanoušek, který dychtí při sledování nejenom po zábavě, ale i po něčem intelektuálně zajímavějším. V tomto ohledu není Tess zklamáním. Nemilé překvapení mi však připravila skutečnost, že snímek má přespříliš dlouhou projekční dobu, přičemž dějový spád není dostatečně naplněn. Osobně bych u tohoto snímku přivítal rychlejší vývoj děje v podstatně kratší projekční době. Snímku by to podle mého názoru přidalo na atraktivnosti. Z tohoto důvodu jsem váhal, zda mé čtyři hodnotící hvězdy nejsou až příliš.

Pražský pavlačový Žižkov z těsně poválečné doby. Kdo by ho neznal, alespoň z mnoha ještě starších filmů. Někdo dokonce osobně. Místo, kde se odvíjely mnohé kruté osudy jednotlivých postaviček, ať už smyšlených či skutečných. Místo, které se od ostatních částí Prahy odlišovalo svou bídou, špínou a zašlostí. A ta špína, ta zašlost domovních omítek, jakoby se zobrazovaly právě na osudech ubohých životů všech těch obyvatel Žižkova. Film je to smutný, ale typicky Kachyňovsky krásný.