Emzet

Na to, jak se tenhle snímek potácí mezi záměrnou sebeparodií a nečekaně vážným a realistickým přístupem k upírům (ano, vím co jsem právě řekl), jsem si Fright Night docela oblíbil. Pokud jde vůbec zařadit mezi béčka, rozhodně mezi nimi vyčnívá a večer strávený s ním bych i docela doporučoval...

Zajímavá detektivka se zvláštním humorem a excelujícími herci může fanoušky Hitche zklamat, fanoušky kvalitní filmařiny ale ne. Přesto však nedávám 5, je pravda, že jde o jedno z Mistrových nejslabších děl (přesto však jde o úžasnou záležitost...)

Největším prohřeškem HG je fakt, že je to zoufale zbytečný film. Znalým knihy nenabídne naprosto nic nového, neznalým knihy zase nenabídne ani ten nejmenší náhled do poutavého a barvitého světa, s propracovaným pozadím, který je v knize tak dobře vidět a který tvoří neoddiskutovatelnou součást jejího šarmu. Když jsem totiž překonal předsudky a dal knižní předloze (potažmo Collinsové) šanci, zjistil jsem, že autorka je velice schopná vypravěčka, která si mě v rozsahu sedmi stovek stran udržela v zájmu a která si dala navýsost záležet na vytvoření uvěřitelného a na teenagerskou knihu nebývale komplexního světa, který je, ať už náznaky či regulérním výkladem, čtenáři podsouván, a to velice zručným způsobem. Film podle knihy je vymyšlen podobně dobře (má totiž stejný příběh i svět), ale s knihou zoufale prohrává. Tvůrci se sice naštěstí vyvarovali nekonečného monologování, které by nováčkům vysvětlovalo, ale zároveň film táhlo dolů (a když už tedy, učinili tak velmi zručně - viz střih do studia u "sršáňů"), jenže zde nastává druhý extrém - spoustě scén chybí pozadí a proto buď zcela postrádají smysl (reprodrozdi, jejich původ a tedy i význam - bez toho je i okrasný špendlík i pískání v lese pouhou hříčkou pro zasvěcené), nebo působí velmi ploše a povrchně (v knize mělo roztažení "jeskynní" pasáže do několika kapitol svůj význam; ve filmu díky absenci myšlenek Katniss pouze vypadá jako samoúčelné plýtvání časem, jakož i filmovým materiálem). Další věcí, kterou jsem příliš neocenil, jsou prostřihy do vnějšího světa - kniha je celá psána čistě z pohledu hlavní hrdinky, může si tedy dovolit určitou míru naivity, nehledě na to, že se čtenář v průběhu dozvídá věci teprve spolu s Katniss. Film, nejspíš ve snaze pomoci divákovi, který nečetl předlohu zbytečně odskakuje za prezidentem či tvůrci hry a ztrácí tak onen zápal, ono ztotožnění, které alespoň mně osobně pomohlo ke knize přilnout. Akce je pomálu a je nijaká, totéž se dá říct o speciálních efektech. Závěrečné "bestie" jsou od knihy odlišné, nevím proč (možná strach z vyššího ratingu), ale zrovna na ně jsem se celkem těšil. Ovšem závěrečným hřebíčkem do rakve je stopáž - s výše zmiňovaným "okleštěním" je nakonec ve filmu materiálu na bratru hodinu dvacet - roztáhnout Hunger Games na téměř dvě a půl hodiny je zkrátka vražda. Obzvlášť na konci, kdy má film i tempo gradovat a místo toho dostaneme téměř pětiminutové bloudění po lese bez cíle a účelu - takový vývoj událostí dokáže diváka dost znechutit. Jak jsem již psal v úvodu - tou nejosudovější chybou je fakt, že film nemá naprosto žádnou přidanou hodnotu, pomineme-li neokoukaný a zvláštní kukuč Jennifer Lawrence. Potteří filmy pracovaly s materiálem svérázně a získaly na svou stranu diváky, kteří o knihu ani nezavadili, nehledě na to, že měly k dispozici skvadru prvotřídních herců, kteří byli schopni vice či méně film táhnout sami o sobě. Twilight sága očesala emo blábolení z knih a vytvořila relativně kompaktní a překvapivě zajímavý celek, který především ve zfilmovaném čtvrtém dílu konečně začal mít smysl a přiměl mě se snad i docela těšit na díl pátý. Hunger Games nejsou pro nikoho. Čtenář bude zklamán, protože všechno zde už jednou viděl a lépe zpracováno (myslete si o ní co chcete, ale přestože Suzanne Collins není nejlepší spisovatelkou na světě, přeci jen své řemeslo ovládá mnohem, mnohem lépe než Gary Ross, alespoň co se tohoto žánru týče). Fanouška bude iritovat absence důležitých součástí mytologie a film zhlédne jen proto, že "to jsou zkrátka Hunger Games, které jsou teď cool". Divák neznalý bude místy zmaten a především si během promítání stokrát pomyslí, že to je přece vlastně průměrná hovadina a že nechápe, co na tom kdo vidí.

Naprosto geniální a dokonalá show, jejímž vrcholem je bez nejmenších pochyb "katovna". Takhle jsem se už dlouho nenasmál...

Patřím k té menšině lidí, které Hulk bavil tak jak byl. Oceňuji jiný úhel pohledu, který Ang Lee zvolil, "neakčnost" mi až tak nevadí a z psychologického hlediska šlo o poměrně zajímavý snímek. Je dobré, že ne všechny komiksové filmy jsou na jedno brdo - ať už to je Burtonovský Batman, Iron Man, či doslovné Sin City. Hulk se mi líbil tak jak byl a nenudil mě a už vůbec ne k posrání, jak nudil jistého nejmenovaného kritika. Nejvíce se mi asi líbil Nick Nolte. Těším se na dvojku a jsem rád, že bude mít jiný směr - podruhé by to už nebylo originální.

Kdo jiný by měl režírovat novou trilogii Star Wars než duchovní otec série Lucas, že? Bohužel, tento úsudek nepočítá s tím, že George sice má nápadů habaděj, ale ta dlouhá léta bez režírování, kdy se plně věnoval produkci, se na něm dost radikálně podepsala. Když se totiž dívám na původní trilogii (respektive Novou naději, kterou měl jedinou režisérsky v prackách), cítím rozvážné epické drama (byť poněkud stylizované), které diváka unese někam pryč, ale unese ho svým příběhem, nikoliv monstry, planetami a hlavně digitálními triky. The Phantom Menace funguje docela dobře jako rozšiřující "encyklopedie", která vypráví začátek, rozkresluje historii některých postav a trochu pobaví, ale drama a příběh stojí v pozadí a projevují se spíše v roztříštěných jednotlivostech. Popravdě - nebýt některých postav z původní trilogie, místy bych měl docela potíže uvěřit že jde o Star Wars. Hromady soubojů a přestřelek, závody v kluzácích (pro mě asi nejnudnější scéna filmu, především pro tu extrémní natahovanost) a popcornový feeling zde zabírají většinu stopáže. Darth Vader není ten astmatický temňas co dřív, ale malý fracek s kukučem Jaka Lloyda a světelné meče už nejsou symbolickými a vznešenými rekvizitami, ale hlavním rubadlem dne ve většině scén. A to už vůbec nemluvím o tom ušišlaném rádobyroztomilém a neskutečně otravném Binksovi, který možná rozesměje menší díváky, ale ti starší dostanou po Ewocích další těžkou ránu. Na druhou stranu mě velice potěšilo duo Neeson-McGregor či Natalie Portman. A pak... Lucas je prostě Lucas. Výprava, zobrazení Republiky desítky let před tím jak ji známe, jemné narážky a odkazy na dřívější filmy (ačkoliv to místy zachází ad absurdum - osobně jsem měl dojem, že se Tuskenové ukázali a po kluzácích během závodu stříleli jenom proto, aby mohl Lucas ukázat jak zvedají svoje gaffi hole nad hlavu s hrdelním "éhehehé") - to všechno diváka uchvátí a vtáhne, dokud si neuvědomí, že to je sice krásné pozlátko, ale pevné a stabilní základy chybí. Škoda že Lucas nepřenechal režii někomu jinému. Třeba Spielbergovi.

Z původní trilogie sice zjevně nejslabší (co proboha mají znamenat ty malé chlupaté bestie?), ale Imperátor je poprvé doopravdy přítomen, Hvězda smrti je příjemný odkaz na jedničku (čtverku) a Jedi Anakin se vrátí.

Ne. Ne. Ne. Nenuťte mě dívat se na duševně zaostalé Němce (nic proti národu, duševně zaostalý je jenom filmový štáb), kterak se snaží předčit Američany v oboru bláznivých teenagerských komedií. Skutečně, ať už vám bude tvrdit kdokoliv cokoliv, Knallharte Jungs není ničím jiným, než levnou nápodobou jeho západních bratříčků. A věřte mi - na levnou nápodobu vtipů se opravdu nedá dívat. Také se nenechte zmýlit názvem či přítomností Diany Amft, toto nemá s Holky to chtěj taky žádnou spojitost - především co se snesitelnosti týče.

Skvělý Chaplin, tentokrát jako boxerský šampion, doprovázen roztomilým buldokem. Co říct víc? Buď totiž tohoto tuláka milujete ("povýšil grotesku na umění") nebo nesnášíte ("tahle trapnost založená na fyzickém humoru vám přijde směšná???"). Já se hrdě řadím k té první skupině.

Úžasné, jak Charlie dokáže přetvořit obyčejnou grotesku na umění. Silně pochybuji, že by někdo dokázal "svádět boj s celým domem" ještě lépe.