Shaqualyck

Zpočátku to vypadá na obstojně okopírovanou Sedmičku maestra Finchera, navíc Quaid hraje tradičně na výbornou. Jenže s první pointou (Ziyi Zhang) začne atmosféra propadat sítem logických děr a místo vyvrcholení předkládá zkušený klipař Åkerlund nevěrohodné emo drama o dysfunkční rodině.

Kdysi Frantíci komedie vážně uměli (Veber, Oury, Zidi, De Broca...), jenže tyhle časy jsou podle všeho nenávratně v čoudu. Stejně jako kvalita českého dabingu.

Svinstvo, beznaděj, temnota. K tomu parádní herci a setsakra nepříjemná atmosféra stahující vás milimetr po milimetru pod hladinu nejodpornějšího bahna takzvané "lidskosti"... Co do příběhu sice těžká vykrádačka Schraderovy klasiky Naostro i Amenábarovy mrazivě svíravé Diplomové práce, přesto (anebo právě proto) zatraceně působivá záležitost. Schumacher kdysi vážně uměl.

Veskrze solidní (a neskrývaná) snaha o resuscitaci, resp. volné pokračování Malého pitavalu nachází oporu v přesvědčivém scénáři, jenž vychází ze skutečných zářezů pražské mordparty, a v neposlední řadě v obsazení nadprůměrnými herci. Polívka se zkušeně drží zpátky, Vetchý je taková klidná síla, Vladyka milej blbeček a Blažek zase impulzivní bijec, co se nesere. Leckterej fízl se v tom asi pozná. Atmosféra vcelku hapruje, nicméně zprostředkovaná iluze policejní rutiny funguje víc než dobře, stejně jako příležitostná akce prokládaná vtípky. Některé rádoby cool hlášky jsou hrozně na sílu, ale třeba ta znělka vykrádající moderního Cumberbatchova Sherlocka je maximálně roztomilá. Sečteno a podtrženo - slušné televizní řemeslo, které se nemá za co stydět.

Scorsese dostal erekci.

Na Cronenberga až nečekaně "normální".

Historie jako ten nejděsivější horor.

Rozhodně slabší než jednička. JENŽE! Jalový rozjezd s rozpolcenou Chloë a dilematickým Aaronem dostává zpět do hry bourák Carrey, brutální akce a černočerný humor, který se nemusí ohlížet na přístupnost či politicky korektní žvásty. Zhruba od půlky začnou postavy nekontrolovaně vyklízet pole, příběh nabere tempo a hra s žánrovými pravidly přeroste do kataklyzmatických rozměrů. Závěr už je čirá anarchie, která ale má svůj důvod a troufnu si tvrdit, že v konečném účtování odvádí druhý Kick Ass pro comicsy totéž co Shyamalanův Vyvolený. Toho lidi taky vypískali, když nedokázali připustit, že "jinak" může pro jednou znamenat i "lépe".

A zase ti komunisti! A co na to Lance Armstrong?

Kdo z vás měl rád školu, ruce nahoru. Jiná doba, tytéž (pseudo)problémy aneb Křehké období dospívání (čti: klackovitá drzost) nenapodobitelnou optikou Johna Hughese. Parádní obsazení, ještě lepší soundtrack. Americké osmdesátky měly sakra něco do sebe.