PanZahadnyCZ

Ztráta času... a s válečným filmem to nemá nic společného.

První polovina je celkem koukatelná akce a zajímavá kritika komunismu. Druhá polovina působí jako neúnosný, křiklavě nízkorozpočtový pokus o válečný velkofilm v čele s trailerovou loutkou Liamem Neesonem, jehož současné minimalistické herectví ve filmech už dávno neznamená záruku dobrého zážitku. Film se příliš okatě nese na vlně neskutečně přehnané naivity a touze po nezapomenutelnosti.

Doufal jsem, že se dozvím něco víc o bitvě u Passchendaele, místo toho jsem se po docela dobré úvodní scéně dočkal stupidního příběhu, ve kterém samozřejmě figurovala láska, zbytečné citové vazby a plno nudných dialogů. Později se přidala i kanadská xenofobie, nacionalismus a já nevím co všechno. Proč se z potencionálního trháku o strašlivé bitvě u Passchendaele stal nudný film, který se totálně vykašlal na výpravu samotné bitvy, a místo toho předvedl nezáživné drama z rádoby idilicky naaranžovaných kulis půvabného kanadského městečka? Jsem toho názoru, že by válečný film měl býti velkolepý, strhující a vůbec by neškodilo, kdyby i dlouhý. Tento film je pravý opak. Režisérský fail v podstatě i herecky nevýrazného Paula Grosse.

Kdysi jsem se na to podíval a upřímně je to docela sranda. Nemám rád kulisově točené pohádky, ale Bohdalka i Prachař jsou super a herecky se nejedná o špatný kousek.

Abych řekl pravdu, tak jsem toho čekal víc. Šestidílná výpravná TV minisérie nalákala na první díl, ale následné díly již nebyly zdaleka tak dobré. Seriál se snažil odvyprávět vojenskou operaci Telemark a veškeré události kolem ní prostřednictvím několika postav, žádná ale nemá tak silný příběh nebo důležitou roli na to, aby s divákem jakkoli hnula. Neříkám, že se mi na to koukalo špatně, ale určitě to mělo větší potenciál a zpracování mohlo být zajímavější.

K mému překvapení velmi vydařený kus, který se svým scénářem dosahuje kvalit hollywoodských trháků, jenže v cestě mu stojí skutečnost, že je to jen z dalších výplodů totalitního Československa, o kterém v Americe měli ponětí snad jen ti, kteří z něj emigrovali. Vít Olmer natočil film, který je pro mnohé již kultovní záležitostí, pro nás mladší nejspíš věrnou exkurzí do nedávné minulosti. Každopádně mě Bony a klid příjemně překvapil. Po herecké stránce naprosto dokonalé a možná první český film v historii s hudebním doprovodem zahraniční popové hudby, který film sice dost zmodernizoval a dal mu šmrnc, ale občas bych si některé konverzace nebo vynesení rozsudku vyslechl radši, než po padesáté Frankie Goes To Hollywood.

Je to natočeno celkem divácky, pravděpodobně to nikoho neurazí a v rámci žánru dětského filmu tomu asi nejde nic moc vytknout, ale když se zamyslíte nad celou tou zápletkou, tak je to neskutečná normalizační sra*ka s naprosto banálním dějem. Námět k tomuto filmu koloval po Barrandově docela dlouho a není divu, že to nikdo nechtěl točit. Troška z toho nakonec dokázal vytřískat i jakousi poetiku a roztomilost, takže věřím, že tehdejší dětské či dospívající publikum na tento film dnes vzpomíná v dobrém, avšak jeho přínos československé kinematografii je nulový.

Režijně průměrné, scenáristicky průměrné, kamerově průměrné, ale: perfektní Hopkins, velmi dobrý výběr zapamatovatelných herců do vedlejších rolí a dostatek situací na jejich vykreslení, a snad díky hudbě od Vangelis je to příběh, který nakonec dojme. Filmu trvá velmi dlouho než skutečně začne a s retrospektivním výprávěcím rámcem u soudu se skoro nijak nepracuje, což je škoda.

Sbírka klišé. Nevěřil jsem tomu ani nos mezi očima.

Tak jako mnozí lidé během svého života několikrát hledají sebe samé, francouzská kinematografie se hledala také, a to zhruba kolem roku 2000. Ta zbytečná touha přiblížit se americkým filmařským móresům ale Evropě nesluší a jsem rád, že i Francie, faktická kolébka filmařského řemesla, se během let vzpamatovala a dnes jde opět o svébytnou, nezaměnitelnou a stabilní filmovou velmoc. Filmy jako Bratrstvo vlků ale zůstávají dobrým dokladem předpokládaného diváckého (ne)vkusu doby, špatné režie a ukázkového béčkového filmu.