moriero

Plné amerických klišé, přesto působivé a silné. Tomovi i Joelovi jsem věřil každý úder. Příběhem to bylo tak na tři hvězdy, ale finále si tu čtvrtou hvězdičku vybojovalo. A Beethowen to na konci totálně rozštípl.

Nejsem fanoušek superheroes-žánru, ale tohle bylo vedle Tangled a Megamind nejlepší animované dílko, co jsem kdy viděl. Disney jsou zkrátka géniové. Umějí vykouzlit vymazlený propracovaný svět, ať už pohádkový nebo futuristický, kam byste prostě chtěli patřit. Jejich motto se promítlo i tohoto animáku: "Začněte myslet jinak a hledejte novou perspektivu!". Nebojí se posunout tento žánr dál. Už zdánlivě nesmyslné spojení San Francisca a Tokia je toho jasným důkazem. No proč ne? Big Hero 6 je akční, velice chytré a velmi, velmi dojemné (i když prvoplánově). Proč ne, když to funguje?

Ze silného příběhu o pomstě se stala australská verze Dallasu a Dynastie. Skoro všechny postavy se během sedmi let přetransformovali nejen do naprosto fyzicky odlišných typů - ale hlavně charakterů. Z nosaté ošklivky Sarah je najednou kráska s plochým ciferníkem a z rozklepané alkoholičky Jilly nepodobná superbestie, která by si Alexis z Dynastie dala k snídani. A tvůrci jaksi zapomněli, že Stephanie měla vždycky hnědé oči, ač byla její představitelka modrooká. Takže když si hrála na Taru, jakože si nasazovala modré čočky, ale ve skutečnosti si sundávala ty hnědé. A v tomto volném pokračování má Stephanie oči jako azur. No ale už za ty Jillyny stále se zvětšující klobouky to stálo zato sledovat.

Jako u většiny, i za mě a mé hvězdičky mluví jasná nostalgie. I já se těšil na každé pondělí, abych věděl, jak bude tento romanticko-dobrodružný příběh o pomstě pokračovat. A Rebecca Gilling byla a pořád je krásná ženská (tedy od 2. dílu první série). Hlas Mileny Steinmasslové k ní fantasticky seděl. Dodával jí na dramatičnosti. A úvodní znělka mi v uších zněla ještě mnoho let.

Tak tohle byl mazec! Fakt mazec! Taková teen-bondovka se vším všudy. A se znepokojivým odkazem Brownova Inferna. Tleskám nápadu i provedení.

Tři hvězdičky s odřenýma ušima. Něco se mi líbilo moc, u něčeho jsem rozpaky studoval raději vzorek koberce. Muriel byla nesympatická, ošklivá, tlustá a prolhaná. Naproti tomu Toni Collette byla fantastická!

Zde se geniální pan Scott pasoval do pozice perfektního řemeslníka, který obrobek vysoustružil k dokonalosti. Na úkor umělecké hodnoty. Je to velkolepé. Je to epické. Je to dech beroucí. Je to nescottovsky ploché. Během sledování jsem se podezřele často koukal na hodinky. A to naznačuje, že je něco špatně - protože Ridleyiho jinak zbožňuju. Taky mě překvapily dvě věci 1) ta menší: civilní pojetí faraónů - vůbec jsem necítil žádnou posvátnou úctu, žádný kult božství, Ramsesovi tam kdekdo odporoval, vyhrožoval a mohl se kdykoliv v noci připlížit, aby ho zapíchl 2) a druhá závažnější věc, která mě naprosto šokovala a popřela veškerá biblická dogmata: minimální a totálně nevyužitý prostor pro Scottovu dvorní múzu - Sigourney! Její postava byla úplně zbytečná. P.S. (A teď ze mě mluví silně věřící ateista): nejnesympatičtější postavou celého filmu byl jednoznačně Bůh - malá sadistická svině, která Ramsese trestala jenom proto, že se považoval za Bohu rovného. Tak proč si neudělat takovou malou dětskou genocidu? P.S.2: za to samozřejmě pan Scott nemůže (prodal, jak koupil).

Filmy o vaření moc v lásce nemám, proto tak nízké hodnocení. Prostě upřímně nechápu tu diváckou (a knižní) posedlost žrádlem. Jo, je to fajn, když je pajšl plný, to ano...ale proč o tom číst 300 stránek a zabít 2 hodiny času? Přesto všechno musím uznat, že tento snímek byl natočen s nesmírnou láskou k jídlu. Vesměs se na to moc dobře koukalo a po závěrečných titulcích jsem vybílil celou ledničku.

Jen dvě věci zabránily plné palbě pěti hvězd: jalový nesympatický Nick Hoult a nemožné číro McŘehoře. Jinak maximální spokojenost. Velkolepá pohádka. Skoro gigantická. P.S. Začínám přicházet americkým pohádkám na chuť. Ty naše evropské všichni známe jako svý boty, ale komu kdy česká babča vyprávěla o Rapunzel, Maleficent nebo Jackovi a obrech? Neuvěřitelný prostor pro překvapivý příběh!

Jak by řekl Barney: Tohle bylo legen...počkej si...dární! A přitom to byl tak podceňovaný film, od kterého nikdo nic nečekal. Taková levná verze Vetřelců. Ellen Ripley měla větší koule než většina chlapů, takže když chtěli mít mužskou hlavní postavu, museli nasadit těžký kalibr. A tehdy ještě neokoukaný Nafťák pořádný kalibr je. Kdybych byl baba, nevím, jestli by to byl zrovna můj typ, ale charisma, to on má. A scéna, jak ladně kopíruje pohyby příšery, aby zůstal mimo její zorné pole, je dnes už kultovní. A jakýmsi perverzním způsobem mě bavili Imanovi synové, kteří padali jako mouchy ve dvacetiminutových intervalech. Ještě že jich měl tolik!