ageller

Česká premiéra na Ostrava Kamera Oko 2014 - hlavní soutěž Oficiální výběr.

Premiéra v Hlavní soutěži v Cannes. Česká distribuce Artcam, slovenská ASFK.

Film poezie. Otec a syn. Policie vs Armáda. Fotbal. Rumunsko. Sníh. 90 min. Premiéra na Berlinale 2014. Cena Best Feature Romanian Film na Transilvania Int Film Festival. Premiéra na Slovensku - Art Film Fest Trenčanské Teplice. Premiéra v ČR - Ostrava Kamera Oko.

Cena za režii a scénář MFF Mar del Plata, Zlatá mušle MFF San Sebastian.

Dávám čtyři hvězdičky v rámci Garrelova vlastního vesmíru, jinak by to hodnocení bylo nižší. Když člověk přenese přes srdce nepříjemnou Annu Mouglalis, tak ten film rozhodně není špatnou studií mezilidských vztahů. Hodne také pomáhá krásná klasická černobílá kamera Willyho Kuranta. Je vidět, že je to kameraman Francouzské nové vlny. Česká premiéra na MFF Ostrava Kamera Oko 2014.

Film, kvůli kterému jsem se definitivně rozhodla vyřadit Johnnieho To ze svých oblíbených režisérů. Od Exiled a série Election uběhlo holt hodně času a současné Johnnieho filmy už tyhle opusy dávno nepřipomínají. Na nějakého průměrného akčního režiséra by tenhle film byl asi slušný výkon, ale od autora, díky kterému se žánrové filmy dostávají do Cannes a na další významné filmové festivaly, je prostě Drogová válka totální slabota. S frekvencí natáčení jeden až dva filmy za rok se nedá tvořit stále stejně skvěle, ale mě už prostě přijde, že převážil čistý zájem o zisk a na nějakou dřívější snahu inovovat radikálně žánr se zapomnělo.

Dokumentární intimní portrét natočil Arnaud Desplechin o svojí rodině. Vystupuje v něm sám a objeví se tu i jeho sourozenci a rodiče. Ve snímku, který vznikl kvůli prodeji rodinného domu, můžete vidět inspiraci, jakou byla Deplechinovi jeho rodina pro jeho následující hraný film Vánoční příběh. Za kamerou nečekaně Caroline Champetier, slavná francouzská kameramanka, která ale s Desplechinem na jeho hraných filmech nespolupracuje.

Čtyři hvězdičky jdou Tokyo! jedině za skvělý film Leose Caraxe. Ty zbývající dva jsem nikdy vidět nepotřebovala. Na pana Merda si často vzpomenu. Nehledě na jeho nový život v Holly Motors.

Jemná poetika vyprávění, krásná kamera v posledním filmu Harrise Savidese (Christopher Blauvert jako druhý kameraman dílo dokončil), reklamní lákavá upoutávka, defilé bot a kabelek a líbivé hlasité písničky. Kdo má Sofii Coppolu za tyhle věci rád, a to zejména její poslední film Somewhere, tak bude opět spokojený. Režisérka si, nevím ani jak, dovede vždy vybrat velmi zajímavé a důležité téma - u nás to tak možná díky české provinčnosti nevypadá, ale kdo byl někdy v USA nebo Californii, ví o čem mluvím. Bohužel v provedení SC je tohle téma pojaté povrchně, nezajímavě, bez potřeby vyjádřit nějak, jakkoliv svůj názor. Politika do filmu SC prostě nepatří, přitom právě znuděné dětičky bohatých rodičů bývají skvělými kritiky společnosti. Vzpomeňte si na Francouzskou novou vlnu. Navíc režijně opět bez invence, možná prostě bez talentu. Tři hvězdičky ode mě dostává protože je Bling Ring na Copolly filmografii spíš nadprůměr a protože oceňuju, že se snaží (asi i upřímně) točit filmy o sobě, o svém prostředí a svých problémech. Kdyby se do hodnocení promítal český distribuční název, tak by musela jedna hvězdička dolů za ten dovětek "Jako VIPky". Jak říkají hrdinové filmu OMG!

Výborný film. Zapřeháněla bych si, že tzv. "pozdní Polanski", tedy další divadelní kus, který obstojí právě díky filmovému zpracování, postavenému na dobrých hercích. Jestli nesnášíte Seigner či Amalrica, tak asi do kina raději nechoďte. Kromě zjevného tématu věčného milostného souboje žen a mužů a pnutí lidí od submisivitě k dominanci je zde v pozadí i současný Západní svět a jeho obsesivní a neukojená potřeba "být prcán". Zábavnou částí hry je to, že Polanski obsadil do ženské role svoji manželku a Amalric vypadá jak jeho mladší dvojník. Jeden z dobrých příkladů toho, že nemusí být na škodu, když si režisér filmem řeší svoje vlastní problémy. Premiéra v hlavní soutěži Festivalu v Cannes 2013.