Hashirama

Poté, co Zack dostal dobrozdání ze všech koutů fanouškovského internetu a nadobro mu ruplo v kouli, podnikl spanilou jízdu po sekáčích a bazarech, vykoupil všechny objektivy od Canonu a jakožto studiový anfán teríbl zakotvil na Netflixu, protože jak známo, tam je jim u prdele, kdo pro ně co točí. Postavy jak z nějaké fps videohry v rozteklé olejomalbě procházejí parádně natočenými klipy, ve kterých Snyder projevuje svůj řemeslný talent, které však dohromady tvoří příběh na úrovni céčkové adventury, absolutně bez jakéhokoliv švihu nebo šťávy, bez jakýchkoli vrcholů a průběžných odměn pro diváka. Kulervoucí akce, nápadité scény, šťavnatý gore - vše je tu spíše okrajově, většinu stopáže tvoří ohraná nenápaditá vata, nahodilé odkazy na mytologii a všudypřítomná plochost na všech rovinách. Pocitově až téměř obchodní zakázka a ne film. Celý dojem pro mě udělal úvod na dálnici, kde je Snyderova nová úchylka na hloubku záběru asi nejvábnější, a závěr, v němž většinu práce udělal zvolený hudební podkres a celkem drsné finále. Ovšem spin-offu s trochou toho německého fekál porna bych se nebál. 5/10

Na kreativní level Lorda s Millerem je to až ostuda, ať už co se týče hlášek, zápletky, animace, popkulturních vychytávek a hrátek. Zvlášť po Spider-Manovi si na sebe fikání producenti upletli bič, což je nepochybně důvodem vlažnějších reakcí na jejich nejnovější přírůstek do animovaného portfolia (ze kterého někdo dřív nebo později udělá další univerzum?). Samořejmě, že výtky v kontextu jejich tvorby znamenají, že jde v mainstreamové produkci o nadprůměr, zvlášť v kontextu posledních pixarovských let. Proto možná trochu zamrzí neobjevnost obou hlavních zápletek, které jen variují témata vídaná v animácích už dobře dvacet třicet let. U Pixaru a dalších tradičních studií jsme si na tuhle hru už zvykli, ale od tohohle tandemu je na místě čekat vždy něco fresh. Na děj nabalené myšlenky i gagy se vezou na vlně zaběhnutého okay nadprůměru, takže se divák baví, ale troufám si tvrdit, že ze židle ho nic nezvedne...což je trochu škoda? Po tom, co nám tohle duo už naservírovalo. 7/10

Осторожно! Русские наносят ответный удар за Нюквиста... Že by se nám tu rodila nová žánrová renesance a po komiksových adaptacích zaplálo světlo naděje definitivně i u ryze akčních flaků? Doufejme... Tenhle John Wick pro normální lidi je (podobně jako sám první Wick) sympatický nejen svou skvěle vymyšlenou a sugestivně natočenou akcí, která jede na prožitek a intenzitu a nikoliv na efekt a líbivou taneční choreografii známou z hongkongské školy. Je sympatický především přímočarostí a tahem na branku bez pokusů o opulentní mytologii, titulním hrdinou, který zbytečně nekecá a vždycky to řádně vyrube, příjemnou přímočarostí a hlavně a především a v prvé řadě dravým a sebejistým režijním uchopením. Tenhle Илья, ten má evidentně nejen nakoukáno, ale co je nejdůležitější, evidentně má řemeslo v ruce jako málokdo, fantazie mu rozhodně nechybí, ani skill přetavit svou fantazii ve vynikající spektákl plný oku lahodících scén (Odenkirk v klubu a kamerový objezd, finále a odpálení záporáka) a výrazného vizuálu (že by inspirace u Wickovy konkurenční série?). S kopou talentu se i ze všech skotů a prvoplánového fotra dokážou stát akční ikony, co to kosí po desítkách. Co se týče zpracování námětu, uchopení látky, přístupu ke vyprávění, snímání či střihu, máme tu před sebou podobně výjimečný úkaz jako již tolikrát zmiňovaná série s Reevesem a já moc doufám, že Najšuller bude růst a příště už nám totálně odpálí hlavu. 8/10

V posledních sezónách tvůrčího sucha i taková reklama na Chupa Chups dokáže rozněžnit nejedno divácké srdce, které je jindy nuceno sledovat paběrkovaný pseudoinspirativní shity jako Falcon nebo propagační videa na léky proti demenci s velkou opicí a robodinosaurem. Neskonale tupé béčko s lehce nadprůměrnou akcí, průměrnými herci, debilním scénářem a úsměvnou výpravou pak může působit jako zázračná mana a člověk se rázem rozpomíná na dávné časy, kdy byla zábava koukat devadesát minut na monitor. Mortalu ale nenahrává jen timing v tomto období temna. Pomáhá mu především to, co dnešní rádoby dobrodružné produkci v zoufalé touze studií budovat značku chybí - flow. Současný divák by po hollywoodské masáži málem zapomněl, jaké je to vzít partu postav a prohnat je klasickou šablonkou bez zbytečných odboček a trapných snah ve stylu "netočím film, ale marketing na další filmy, který nikdy nebudou", pořádně to osolit přiblble roztomilou estetikou devadesátkových béček a prostě to tam nakouřit naplno. Jasně, většina akce mezi prologem a finále by si zasloužila velkorysejšího producenta a třeba i dohled někoho řemeslně zkušenějšího, načrtnuté pozadí postav je dokonale meh a leckdo se u nich posměje, přesto dnes není zvykem sledovat film, který si na nic nehraje a u nějž tvůrci nepřemýšleli o zákulisí, ale o tom, co mají zrovna před sebou. Neškodná výplachová zábava, jejíž fragmenty si najdou hojné publikum na YT, takže za 6/10 a jedna navíc na truc.

Tak za sebou máme jediný Marvel seriál, který mě upřímně zajímal, především kvůli Winter Soldierovi, od své záporácké štace trestuhodně nevyužitému. Co dodat k tomuto kolosu, který už určitě začíná unavovat nejenom mě. Zápletka z devadesátých let v šedé simulaci východní Evropy a pár neony opředených kulisách, jejímž highlightem jsou civilní pasáže, které v očích diváka dokážou skutečně polidštit postavy, jež má zažité jako nadpozemské hrdiny, jichž se běžné problémy netýkají. Tyto momenty však oprávněně ustupují nemastnému neslanému ději, čtyřikrát zdestilovanému z předchozích marvelovek, který (nepřekvapivě) hraje na první dobrou, ať už se dotýká sociálních témat či dějového posunu. Člověk tak buď trošku znuděně kouká do mobilu nebo si dává preventivní face palm při Falconově kýčovitém proslovu v urputně debilním kostýmku, po kterém se všichni začnou chovat hezky. Akce je chabým pokusem o druhého kapitána, přičemž realizační know how (odmítám uvěřit tomu, že jde o záležitost rozpočtu) tu evidentně chybí, Winter Soldier je tu jen jako doplňková stafáž a jeho rozehranému osobnímu oblouku se věnuje prostor zhruba dvacet minut na začátku a pět na konci. Dále pak chudý našedlý vizuál ve stylu Ant-Mana, extrémně generičtí záporáci, bizarní herecký projev Daniela Brühla, potřeba budit v divákovi emoce tím nejstupidnějším způsobem a pokud možno mu vše co nejtriviálněji vysvětlit a ukázat, pokud možno nechat několikavteřinový záběr na detail a počkat, až se chytne opravdu i ten nejslabší divák, do čehož ještě vstupují zvláštní přechody mezi tóny a scénami, takže v rámci jedné scény opravdu může velmi senzitivní divák nabýt dojmu, že trpí labilní poruchou. To vše je kupa malých produkčních aspektů, které by člověk mohl od Marvelu očekávat, přesto jsem tak nějak doufal, že se jim tenhle seriál, když už navazuje na nejkvalitnější trilogii v rámci MCU, šikovně vyhne. Divák si ale užívá, když může konzumovat to stejné stále a stále dokola, a Disney by byl blázen, kdyby na tuhle jednoduchou hru nepřistoupil. Zaráží mě však, že se takovou dobu po Daredevilovi někdo snaží prodat tuhle spotřební šmíru (to znělo zle) jako novou metu na poli seriálů a prodávat ji jako myšlenkově podnětné dílo, které hlásá velké sociální myšlenky. Leda hovno, pravím já! Falconovy rádoby vzletné pindy pronášené v nějakém oblečku od Cornetta můžou imponovat možná fanouškům Digimonů a Kevinu Smithovi, jinak z perspektivy soudného diváka můžu zahlásit “Jděte do prdele!” Dodatkem bych rád věnoval prostor finále, které se celé odehrává ve tmě, z akce člověk nic nevidí, protože...je ve tmě anebo neustále přerušovaná prostřihy, ale především silně evokuje předfinále Batman v Superman, ve kterém postavám stačí říct jedinou větu, aby odhalily padoucha a mohly se spojit, a místo toho se rvou, protože to potřebuje scénář. Fail na všech frontách. 4/10

Uvědomělá parodie, ve které sice není ani zbla vášně jako v Desperadu, ovšem podtóny Rodriguezova nesporného talentu k pokleslé rukodělné filmařině zůstávají i nadále zcela čitelné. Machete je grind jako řemen, Rodriguez vykutáleně balancuje na hraně totálního cringe a totálního guilty pleasure. Díky tomu tu máme duchovního nástupce Komanda, který svou přiznanou brakovost naštěstí neprodává jako nějaký filmový standard, ale sebereflexivně jako vtipnou anomálii. Machete improvises

Co jsem to zase viděl do pitche...scénář Rychle a zběsile se může úspěšně ucházet o cenu Magnesia Litera, protože takovou kreténskou pitchovinu, která se ještě tváří vážně a megalomansky zhruba na úrovni pátých Transformers (přičemž myšlenková hloubka je o zhruba tři úrovně níž), jsem tu neměli přesně od...předchozí Godzilly. Jasně, film nemusí oplývat sociálním přesahem nebo podnětnými myšlenkami, ale pak musí být hlavně zábavný, což tenhle kus dokonale nesplňuje, jak nám ostatně avizovala už...předchozí Godzilla. Rozum zůstává stát nad tím, jak je všechno ve filmu epicky mimo - postavy beze jmen a charakterů dělají nějaký pitchoviny, který nedávají smysl, trousí u toho hlášky jak z Krokodýla Dundeeho, scénář buduje podloží pro děj a vývoj zápletky frázemi typu “když se nad tím zamyslíš, dává to smysl”, přičemž si dovolím podotknout a varovat, ať se nad tím nikdo nezamýšlí. Příběh má výjimečně tempo a zběsilý spád, jenže zoufale vytváří iluzi konfliktu a urgence ve scénách, kde A) se patnáctiletá holka s minoritním sidekickem vloupává do největší korporace na světě jako kdyby šla sbírat jahody...a nikoho to nesere, B) komando no name obličejů z plakátů jede na návštěvu k Brendanu Fraserovi do středu země, kde svítí sluníčko a hopkají dlouze renderovaná zvířátka, a C) zlý magnát (s Asiatem, který řekne “Gojira!”) uvádí do chodu to jediné, čím tenhle film trumfoval v PR kampani. Dejme tomu, že oproti předchozí vyloženě bolestivé anabázi Wingard aspoň ví, co je to dynamika a tempo, takže když se zavelí akce, má to docela cheesy styl a spoustu super barev. A přiznám se, že jsem se dvakrát zahihňal na místech, kde byly fórky. Ale člověka to pořád spíš bolí než co jiného. 4/10

Krásná filmová řeč a herecká noblesa aplikované na příběh, který mě ani na minutu nechytl, není v něm žádná souvislá gradace či spoje (a to jak v celku, tak v rámci jednotlivých scén), celé rozvíjení dějového vlákna se nese spíše ve stylu volných výjevů svázaných hlavními postavami, které zastupují spíš dobové archetypální idoly než živé charaktery, o které bych se bál. Stylem dost malickovská zkušenost s krásnými výjevy přírody a domorodých kmenů, ovšem na lyrické kouzlo příliš omezená a na epický příběh příliš rozvolněná.

Nejdůležitější premiéru - troufám si tvrdit - tohoto roku máme za sebou. Ale co napsat k tomuto projektu, co ještě nebylo napsáno? Vždyť vděčnější materiál k tématu producentské bezradnosti WB, komiksových adaptací a vůbec současné podoby Hollywoodu by člověk hledal jen těžko. Snyderova vize (jak se tomu říká) mě především utvrdila nikoliv v tom, že by to byl nadčasový vizionář a režijní génius (ačkoliv mám rád i takové obskurnosti jako Sucker Punch), ale že je to na Hollywood nepochybně velká myslivna, protože mu na rozdíl od manažerů Warner Bros. došlo, že dělat epickou týmovku po dvou filmech je totální demence, a tak to zkoušel uhrát na body, čili pokusit se odvyprávět příběh a zároveň vykreslit nějaký širší rámec filmového univerza do dalších filmů v co nejkratší stopáži. Zack to zvládl v rámci čtyř hodin, takže i Endgame může v tomto ohledu tiše závidět. První hodina demonstruje především to, jak hovadsky se zacházelo s kinoverzí. Tam, kde jsme v kině viděli deset dějotvorných momentů bez jakéhokoliv kontextu, zde Snyder věnuje prostor právě alespoň základnímu zasazení zápletky do nějakého rámce, byť k uvěřitelnému světu (v kontextu toho, že v něm existuje i někdo jiný než hlavní hrdinové) má pořád JL dál než Třístovka. Rovněž jako vypravěč / architekt Snyder nerovná se Spielberg - do flashbacku původně se Steppenwolfem (meh) byl nainstalován papá Darkseid, který dostává asi dvě minuty nepřetržitě přes pytel, čímž mizí jakákoliv aura neporazitelného záporáka, kterou si Thanos během Infinity War suverénně vybudoval (fakt, že během několika let nesehnal jediný kámen a pak během cca dvou dnů posbírá všechny a ještě u toho rozseká všechny enemies je druhá věc), a monolog o tom, jak pokořil stovky světů, mu kredit nijak nepřidává (už jen proto, že tahle budovatelská glosa není nijak demonstrovaná). Na druhou stranu stopáž do velké míry omlouvá právě snaha dát ústředním hrdinům nějakou back story a charakter (jakkoliv klišovitě, snaha se pořád cení). Především Cyborg dostal zrychlený reparát a Flash se dočkal několika zásadních momentů (finále boží). Nalijme si čistého piva, tahle verze není obsahově diametrálně odlišná od toho, co jsme viděli v kině. Hlavní rozdíl je však v tom, že Zack Snyder tu žebráckou kostru obalil nějakým masem. Jsou zde zužitkovány nadhozené motivy z BvS, hrdinům - jak už bylo zmíněno - byla dopřána nějaká drobnokresba a vzájemná chemie (z odpadového záporáka je jen záporák tradičně podprůměrný), akční scény otočily volume řádně doprava, je tu kupa příjemných detailů (vytahování Atlanťanů z vody) a třeba takový parádní postapo epilog s Jokerem nám dává jen tušit, čeho jsme se bývali mohli dočkat, kdyby...však to známe. Co není, může ale být, a třeba se dočkáme nějakého nosného rozhřešení v chystaném Flashovi. Dodatkem - nepopírám, že už za tři měsíce bude Snyderův přístup k digitálním efektům v TV naprosto nekoukatelný, ale jeho styl mě pořád baví a každý jeho nový film mě bude zajímat. 6/10

Pokud točíte kvalitní evropské drama, musíte ho točit v Dánsku nebo ve východní Evropě, kde všechno vypadá jak po jaderném útoku, aby to mělo tu existenciální urgenci. To, o co se trapně snažil Dogville, zvládli Rumuni jednoduše díky vším prostupující šedi, sovětskému odkazu a nekompromisnímu portrétu životní krize. Film, který by rozhodně nikdo nechtěl zažít, a právě v tom je jeho síla. Postavy prochází učiněným martýriem, do kterého se samy navezly, jenže to netrvá nepřetržitě všem na očích, nepřetržitě trvá především v mysli, která je ale stejně tak neustále konfrontována s okolním světem a nutností žít svůj život ve společnosti, jež je k vašim problémům zcela slepá. Nejen formálně (nekonečný záběr na plod), ale taky zdánlivě omezeným obsahem velice nepříjemný, ale působivý film. 8/10