Hashirama

Jak se říká - když má člověk nakoukáno, pozná dobrý film během prvních deseti minut. A tady jde znát, že půjde o kvalitní film, od prvního záběru. Je vidět, že Dev Patel svědomitě koukal pod ruce všem svým chlebodárcům. Filmovou řeč má suverénně v ruce, kamera je kreativní a živá, střih dynamický a vtahující, akce je dravá, svěží a kinetická, a celý film je prodchnutý jímavým (a mnohdy netradičním) soundtrackem, neony a kontrasty, zároveň ale boduje i onou indickou exotikou, která mu dává punc něčeho odlišného. Monkey Man sice vypráví jednoduchou revenge zápletku, ale koření ji zasvěceným a krásně nasnímaným průvodcem po různých sférách indického města a jeho obyvatel. Dev Patel umí osvojené filmařské finesy využít i ke změně tónu uvnitř scén a i vrcholně dramatické napínavé sekvence prodchnout trochou humoru. Monkey Man je zkrátka žánrová radost, která, byť je poskládaná z povědomých kusů, si umí s těmi povedomymi kusy krásně pohrát a především je vynikajícně okořenit. V druhé půli nastává změna tempa, kde se Dev Patel pouští i do politických a společenských komentářů, stále však funkčně propojuje různé vrstvy příběhu a hlavně je to všechno stále tak dravé, exotické, sexy a plné energie, že i tváří v tvář tomuto bollywoodizovanému bobtnání je Monkey Man vyložená bomb. 8,5/10

Další zdokumentovaný případ toho, jak se legendární tvůrce ztratil v nekonečném pískovišti streamovacích služeb. Každý záběr Napoleona demonstruje velkofilmový potenciál a příslib epiky, Ridley Scott nám ale servíruje jen bodové poznámky z učebnic dějepisu prostřednictvím krásně nadesignovaných a zrealizovaných scén, které by ale pasovaly lépe do opulentního dokumentu s komentářem. Samy o sobě jen vzdáleně připomínají celistvý film a jediný náznak koherence zde představuje osobní linka s manželkou Josefínou. Tohle měl být ten film, který se bude objevovat v seznamech nejzásadnějších děl kinematografie dvacátých let, pokračovatel Království nebeského a Gladiátora, historický flák se vším všudy. Místo toho jsme dostali minisérii hovadsky sestříhanou do jednoho kusu. Byť samozřejmě zrealizovanou pevnou rukou zkušeného matadora a s oddaným hereckým ansámblem. 6/10

Final Fantasy pro socky, kde se v první půlhodině zpomaleně kosí obilí, poté postavy začnou náhodně vyprávět svoji agendu a pak přijde ze dvou třetin rozmazaných sedm statečných. Film opět tvoří jen rádoby plakátové výjevy a náhodně vstupující flashbacky, které jsou přesně tak bezobsažné jako směšně přepálené. Každá replika i záběr se snaží tvářit jako z nějakého nadčasového eposu, výsledkem je však jen prázdná a nechtěně parodická nuda, ve které není jediný náznak originálního živého světa nebo zajímavých postav (jejichž charaktery a vzájemné interakce jsou opět téměř neexistující). Nechápu, jak může v dvouhodinovém filmu být jediný dějotvorný dialog, zato zpomalovaček a rozmazaného pozadí je tu v nejlepší tradici pozdního snyderismu víc než dost. Mrzí mě to kvůli hercům, kteří se od tohoto hollywoodského dvorního klauna nechali pod pohrůžkou kariérního zpomalení a rozmazání ukecat. Klíčová slova: smyčcové kvarteto, obilí, chorál 3,5/10