Foma

Jestli má někdo touhu podívat se do Bombaje a ví, že mu to v tomhle životě nevyjde, tak tenhle film je dost dobrou ochutnávkou bombajskýho Pav bhaji :-)). A na indickou vztahovou konzervativnost je dost odvážnej a nutící k zamyšlení.

První třetina (spíše sport za zvuků hrdinský hudby) budí jinej dojem než zbejvající dvě (nedobrovolná změna ze sportovce na banditu a "kariéra" bandity), ovšem nabere to takový grády a stane se z toho fakt strhující příběh jednoho člověka, kterej spoustu věcí řešil špatně, ale přesto mu jsme nucený fandit. Asi za to taky může skvělý herectví Irfana Khana a scénář.

Poněkud překombinovaný, ovšem psychedelicky vtipný a psychologicky hlubinný :-).

Filmů o důležitosti nenásilí a odpouštění nebude nikdy dost!

Opravdu asi jeden z nejvtipnějších a nejinteligentnějších kreslených dětských filmů za poslední dobu. A z plna hrdla se i něj smějou i dospělí. Tedy aspoň u nás v kině to tak bylo :-).

Kvůli Clooneyho "navštěvě" v kokpitu Bullockový, kvůli jeho "oběti", kvůli závěru (nejen se znovuzrodit, ale taky k tomu nacházet sílu) a kvůli mnoha dalším scénám a myšlenkám je to vynikající film. Ono by to asi v mnohým mohlo bejt za 5, ale přijde mi zbytečný zaplnit snad víc než půl filmu "napínacíma" scénama chytání se různých trubek a záchytů vesmírných stanic, prostě pro mě technická dokonalost neznamená dokonalej film. Absence příběhu mi nevadí, ten v Tarkovskýho Zrcadle taky neni, ale do hloubky třeba Zrcadla tomu ještě pár coulů zbejvá a protože to má zřejmě takový ambice, tak nedávám plnej počet. Ovšem vizuelně to je nádhera!

Do extrémů dovedená pravděpodobná realita politiky ve všech částech světa :-). Přes velkou dávku oplzlostí je to docela inteligentní a jemná zábava, když v tom tedy tu inteligenci a jemnost chceme najít.

Vynikající, v podstatě velmi duchovní film, nadčasovej. Každej se na cestě ke Světlu, musí potkat se svou minulostí, se svým stínem, a bez pomoci poslů Světla by tuto cestu vlastně vůbec neprošel. Nevím, jestli to Polák s Juráčkem takhle mysleli, ale je to jedno, protože v principu to vychází stejně. Vlastně to nejspíš pochází od Lema, ale jak říkám, je to jedno, možná i takovýhle příběhy jsou vlastně pomocí od světelných poslů, abychom snadněji překonávali temná období :-).

Musíme Malickovi přiznat, že vším tím prochází jakási nedefinovatelná Přítomnost. A tato Přítomnost, z níž, ať se nám to líbí nebo ne, neustále vyzařuje Láska, jen trpělivě čeká, až se k ní člověk obrátí. Třeba se pletu, ale mám pocit, že tohle chce Malick říct. A jeho hudební vkus je úžasnej, stejně jako má velmi vybranej vkus na herečky :-)). Ještě mě něco napadlo - přijde mi, že klíč k Malickovým filmům je vzdáleně v hudbě Arvo Pärta, je to taky taková nesnadno uchopitelná, nesnadno definovatelná spiritualita, nekonkrétní, jemná..., která možná nechce něco sdělovat, ale spíše jen navozovat stav hledání a otevření vůči duchovním světům.

Pohádka o tom, jak se divocí Vikingové naplňováním svých chlapeckých snů stali mírnými beránky uprostřed severský divočiny :-))). A taky je to o neblahým vlivu výchovy, kterej se jim podařilo překonat tim, že nechali minulost za sebou. Rozumíte, je to pohádka :-). Díky Bohu za takový pohádky.