wafc

Ajnštajnovo cameo mi vykouzlilo bezzubý úsměv na rtech. Díky bohu mi bylo po včerejším dýchánku tak zle, že jsem se musel, ehm ehm, vyblít, což bylo mnohem zábavnější než hoňba za pokladem, teda honba. No, prostě furt tam někdo někoho honí.

Nejlepší díl byl samozřejmě s Řáholem, což je skutečná legenda a otec fetování, toho pika a tak... - https://www.youtube.com/watch?v=LFGt3I73_4I

Vezmu si příklad od jedné mé zmámé, která používá pouze pět slov. "Sračka, mrdka, tužka, močka" - wafc (29.4.2014 Ono to má opravdu červená čísla, neskutečné. Lachtane, ty seš hroznej vokurka.)

A jo, žaborybí dement. Chlapci, vaše módní přehlídka spojená s kecánim na gauči opravdu může zaujmout jen vaše kuřdicky a nohshledy. Viděl jsem všehovšudy asi 10 dílů, progres nepřišel, nuda eskalovala.. Držte se kytar, serte na kecání.

Vohol tu mustáž, ŽejBý.

Se ctí jsem to hodil do černejch.

Největším adrenalim pro mě je v těžké opilosti výšlap v sobotu ráno do druhého patra, v totální vyčerpanosti pak souboj se zámkem a následný úhybný manévr před fotrovo hajkykem spojeným se salvou nadávek že prej vožralý hovado nebo co... Takže tuhle kratochvíli moc nechápu. Navíc obdivovat chlapa, co si úmyslně prochcává gaťky a ještě se u toho blahem tetelí, je docela neobvyklý, ale nemůžu jinak - jsou to borci.

Jak ve Spartě. Přes zeď...

Civoe, to byla ale pšíkovina. Troska je neskutečnej čmelák, můj olbřímý čmelák je oproti jeho čmeláctví jeden malej dík. Vynechám-li totálně přepíštěný děj a něco jako scénář, tak mě zarazil ten až neuvěřitelně otřesnej ansámbl. Obsadit do hlavní role tu starou bundu Synkovou a jako sekundanty jí tam poslat toho horšího a teplýho Langmajera, vyčpělou vraždu Žilkovou a chichotajícího se Kikinčuka, tak z toho nemůže vylézt nic než rozteklá smradlavá pračka. Troškovo přepozitivnělost a záliba v jednoduchém humoru prostě nemůže pobavit nikoho než lobotomy, strupoidní tragédy a samotné herecké hvězdy. Ještě, že jsem na tom nebyl v cinemě, protože by došlo ke krveprolití!

Tahle sprostá kapitalistická kopírka se nikdy nevyrovná původní čiště německé verzi, na které mě ovšem hodně zamrzel konec. Především u dílů jako Pád, Sebevražda nebo Proces nejeden nár. soc. urodil slzu. Ach, tehdá...