oli009

Když jsem hledala nějaký skutečně dobrý film z hokejového prostředí a našla jsem film o tomto velikánovi a také o době kdy Montréal načal tu neuvěřitelnou šňůru vítězství Stanley Cupů, tak jsem byla štěstím bez sebe a předpokládala jsem, že i samotný film bude plný slávy, vítězství a štěstí. Jenže ačkoli byl Maurice Richard jedním z nejlepších hokejistů, co kdy bruslili na téhle planetě a bezesporu byl nejlepším hokejistou své doby, tak i přes svoji nezkrotnou touhu po vítězství, kterou dokázal přinejmenším tím, že získal neuvěřitelných 8 Stanley Cupů, tak nedokázal zvítězit v tom nejdůležitejším boji. Boji který se víc než na ledě odehrával v zákulisí tehdejší NHL. Je až neuvěřitelné, jak daleko může zajít diskriminace. Nejhorší na tom však je, že to lidé viděli, ale nikdo kromě Richarda nebyl ochoten s tím něco udělat. A tak Richardovi nestačilo být ani tím nejlepším. Film mimořádně dojemný a také inspirativní, přesně Maurice Richard a tento film mi totiž připomněli jeden z důvodů, proč je mým nejoblíbenějším klubem právě Montréal Canadiens.

Síla. Žádná maličká vlnka nebo obyčejná vlna, ale doslova tsunami bylo to, co mě smetlo. Úplně mě to srazilo na kolena a donutilo mě to přemýšlet o tom, proč si vlastně myslíme že lidé jsou víc než zvířata. Vždyť nejsme zas tak rozdílní, třeba taková lví smečka má taky svého vůdce a lidé se očividně pod správným vůdcem dokážou změnit v bezduché panáčky snadněji než si chceme připustit. Ono upřímně se mnou to taky slušně zamávalo, vlastně jsem vůbec nechápala, jak se to mohlo stát, jak to, že to všichni najednou začali brát tak vážně a dokonce jsem ani nedokázala najít ten určitý bod, ve kterém se to zlomilo z normálního projektu v diktaturu. A momentu, kdy se i učitel začal chovat jako absolutistický vůdce, kterej má neomezenou moc, jsem nemohla uvěřit. Doslova mě zaplavila panika, že by i ten poslední člověk, co měl být nad věcí, dokázal být touhle ideologií zachvácen. Ale úplně nejlepší bylo, jak mě naprosto geniálně očůral a to nejenom mě, ale i ty studenty. To byla vážně paráda.

Já z toho asi budu brečet. Ale ne snad proto, že by ten film byl dojemnej nebo tak něco, ale protože jsem právě byla svědkem neuvěřitelně brutálního znásilnění filmu, kterej mohl mít našlápnuto dost vysoko. Jenom nebýt těch příšerných akčních scén. A víte co je na tom to nejhorší? Já se totiž klidně smířím s tím, že Češi neumí točit akční scény, a že to všechno vypadá jenom jako špatně napodobená parodie na Bonda. A to už je sakra špatný. Jenže problém teprve přichází. A to totiž, že se s tím především nedokážou smířit čeští tvůrci a tak trénují a trénují, ale vždycky to na plné čáře prohrají. Nechme akční filmy Hollywoodu, kterej do toho může narvat pár milionů a ani si toho nevšimne a raději se držme toho co umíme. Klasickou hořkou komedii o útrapách v běžným životě, který klidně můžou potkat i nás. Takhle by mi tenhle film bohatě stačil a byl by výbornej. Ale... Vážně je mi smutno z toho promrhanýho potenciálu, kterej tenhle film měl. A k tomu všemu ještě to obsazení! Bože to je zase škody!

Moje srdcovka! Hledá se Nemo byl jeden z prvních filmů, které jsem viděla v kině a určitě 1. film, ze kterého jsem měla rozum a odnesla si z kina nepopsatelný zážitek. Doteď si pamatuju, jak jsem byla úplně unešená z té malé pruhované rybičky, kterou jsem za každou cenu chtěla mít doma v akvárku a společně s ní tam samozřejmě musela být i ta druhá vtipná a ukecaná ryba, co byla šíleně otravná, ale zároveň skvělá. Ani jedna z rybiček se sice v našem domě neocitla, v mém srdci ale zůstaly napořád jako ti nejlepší animovaní hrdinové.

Jak jsem ksakru mohla na tenhle film zapomenou a nepřidat k němu komentář?! Sama vůbec netuším, ale možná je to dobře, protože jsem tak měla možnost zhlédnout znovu tuto třešinku na pomyslném vrcholu všech sportovních filmů, jen těžko by se totiž hledal lepší. Ne skutečně, je to jedním slovem naprostá paráda. Tenhle film by klidně svojí precizností mohl učit Coca Colu jak se vyrábí limonáda, protože je perfektní do posledního záběru a především je perfektní v závěrečném doslovu. Snad jedinou drobnou kaňkou tedy může být změna vztahu mezi Huntem a Laudou, oni totiž ve skutečnosti byli docela dobří přátelé

Uff, ještě že to mám za sebou. Ne vážně přežít tenhle film a prokousat se k jeho konci byl téměř nadlidský úkol. Zlaté české zpracování. Sice se nedrží přesně Twainovi verze, což mu ale ve finále jen prospívá. V té naší verzi jsou totiž herci, kteří hrají a hrají výborně. Navíc mají scénář a režii na rozdíl od tohoto filmu, kde hlavní postavy vypadají jako ztuhlé figuríny a jejich mluva se podobá nadprůměrně inteligentnímu šimpanzovi. Snad jediným světlým bodem v téhle temnotě je krajina. I když upřímně i ta se mi něčím zprotivila. Možná tím jak mi přijde kýčovitá nebo tím jak si hraje na americký západ... No nevím, prostě česká verze je oproti tomuto snímku bravurně zvládnutá.

Po shlédnutí Snídaně u Tiffanyho jsem byla dosti skeptická vůči těmto starým "klasikám", což možná ve výsledném hodnocení bylo dobře. Protože kdo nic nečeká, nemůže být zklamán, leda tak mile překvapen a to já byla, přímo velmi. Komedie je to skutečně povedená, scéna: ,,A vy také hrajete na burze?",, Ne, já hraju na ukulele", je prostě úžasná. O Marylin ani nemluvě. Nikdy se mi nechtělo věřit, že by byla tak krásná, jak se o ní všude píše. Ale ona je to skutečně pravda. Ačkoli upřednostňuji mužské pohlaví, po ní jsem slintala i já. Takže ve finále jsem dospěla k názoru, že tyto staré "klasiky", jsou skutečně výborné, jen se mi Snídaně netrefila do vkusu.

Upřímně moc nechápu, jak jsem po shlédnutí toho filmu mohla dát 5 hvězd. Po pár měsících na to jen nevěřícně koukám a s hodnocením musím jít rapidně dolů. Faktem totiž je, že já si vlastně už ani nepamatuji o čem film byl.Jediné co na mě udělalo dojem, byla Audrey, která byla prostě báječná. Zbytek filmu se mi ztrácí ve smogu, který by mohl konkurovat i tomu v ostravské metropoli. Takže shrnuto podtrženo, díky tomuto filmu jsem poznala kouzlo Audrey a taky její úžasnou písničku Moon River, ale to je tak jediné, čím byl pro mě tento film užitečný, jinak to bylo více než hodinu a půl promarněného času...

Ohromný zážitek. Zhruba s těmito pocity jsem opouštěla kino. No nutno dodat, že mi opuštění sálu jako takového trvalo poměrně dlouho, jelikož jsem ještě dobrých pár minut zůstala sedět přikovaná k sedačce a snažila se vstřebat všechny ty zvraty, kterých jsem právě byla svědkem. No řeknu vám, jednoduché to nebylo. Ale zvládla jsem to a tak jsem se mohla sebrat a jet domů. A rozhodně jsem se nenudila, protože jsem neustále musela přemítat nad tím co se vlastně před chvilkou stalo. Ale počkat, vždyť to byl jen film, ne realita. Ale tak dokonale napsaný, natočený a zahraný, že jsem celou dobu měla pocit, že jsem jeho součástí. Příběh samotný byl vynikající, ale tento neopracovaný diamant dokonale vybrousil filmový štáb v čele s dvojicí Lawrence + Lawrence. Prostě velkolepý film, který je součástí série, která míří skutečně vysoko.

Ačkoli by se na první pohled mohla Rebelka blížit výstavní šabloně Disney, tak v podstatě jediné, co má s pohádkami od Disneyho společné, jsou určité postavy a místa (princezna, hrad, útěk z domova, čarodějnice...). Protože udělat ze vztahu mezi matkou a dcerou animovaný film, umí jen Pixar. Film je to mimořádně povedený především co se týče animací krajiny. Myslím, že Skotsko bylo vystiženo opravdu dokonale a malebnost všech těch úžasných scenérií na nás dýchne i přesto nebo snad právě proto, že je to jen animace. Navíc je mi film mimořádně blízký, protože jak už to tak většinou bývá, tak jsem taky něčí dcera a i díky tomu jsem ho asi tolik prožívala. Takže jasný plný počet bodů, i když jak říkám, možná to není tak úplně objektivní.