klukluka

Bavilo a baví mě na to koukat, vysílat to veřejnoprávní televize, mělo by to tady úplně jiný čísla (aktuálně 48%). Jestli mi něco vadilo, tak ten zelenej filtr, do kterýho to zabalili a udělali z něj nepěkný poznávací znamení téhle jinak zdařilé krimi. Do očí mě taky pokaždé praštil ten sterilní policejní open space. Scénáře se cizelovaly, na výrobě se ale šetřilo.

Líbila se mi výprava a (hlavně) hudba, příběh už o poznání méně. Když už na něco takovýho koukám, tak se chci fakt dojímat, a klidně i hodně dojímat, tady jsem k tomu ale tolik příležitostí nedostal. Nedostal jsem v podstatě žádnou. Jen lekci, že chlap by měl makat a rozhodně na nic nikdy neříkat NE, pokud může říct ANO. ANO, nemáme to lehký. A přitom si stačí ve správnou chvíli uvědomit, že za kopcem žijí i líp obdařený holky a ještě mají dokonce i srdce. Tahle paní hodně používala hlavu. Na můj vkus příležitostného diváka romantických filmů až moc.

Osm minut a dost. Zlatej Ed Wood.

Taky už jsem rozdal pár ODPAD!ů, ale v tomto případě bych si ho neuměl dostatečně zdůvodnit. Jsem rád za to, že si Italové vybrali knihu českého spisovatele, byť je to patrně další Vieweghův příšerný brak, jsem rád, že točili u nás, že tím našemu hlavnímu městu projevili určitou sympatii a nepochybně mu též udělali reklamu, že do epizodních rolí obsadili naše herce, že dali vydělat i dalším našim filmařům. Výsledek je slabý a slaboduchý, ale forma byla líbivá a standardní, rozhodně žádná amatérština hodná totálního zatracení.

Realita mnohonásobně předčila očekávání, která byla s ohledem na téma v podstatě nulová. A on to vtipný, krásný, jímavý film... Lepší už to snad ani být nemohlo.

Takový ty dobrý tři pecky. Strážnický brambůrky mám taky rád, ale s biftekem si je nespletu.

Tak nesympaticky stylizovaného hlavního hrdinu jsem neviděl už hodně, hodně dlouho. A jsem tomu opravdu velmi rád. Ta jeho tupost, kterou měl v podobě té věčně pootevřené chlebárny vepsanou ve tváři, mě neskutečně iritovala. Novinář/ spisovatel? To jako že fakt? To se toho musí čtenáři dozvědět- od chlápka, kterej se nebyl schopen vyžvejknout. Jinak všechno ok, ale Jacib mi byl těžce proti srsti.

Z této - druhé řady už jsem tak nadšený nebyl. Postrádal jsem tady ty futurologické technologie, které mě tak uchvátily v řadě první. Filmů o humanoidech, kteří - byť by byli sebedokonalejší - nemohou nahradit originální předlohu, jsem už pár viděl, stejně tak mě neohromí lovy lidí nabízející zvrácenou show davům a nadšené očekávání nenaplnil ani medvídek Waldo, i když v této řadě neměl z mého pohledu konkurenci.

Mazec! Pět let starej seriál a pro mě coby pro laika v oboru moderních technologií absolutní sci-fi - zejména tedy Patnáct milionů meritů a Celá tvá minulost. Jsem z toho tak vykulenej, že dokonce věřím tomu, že tentokrát by mohli opisovat vědci od filmařů a ne naopak. Jinak Patnáct milionů meritů pro mě nebylo lehce stravitelné sousto a vlastně se mi nedívalo moc dobře ani na Celou tvou minulost, ale ty nápady mě uhranuly. A Národní hymna mě rozesmála tak, jako už nic dlouho ne. Tuhle povídku rozhodně nezapomenu. "Jako paní premiérová," chtělo by se říct... :)

Bubububububububu... Kiš kiš, kiš kiš, já se nebojím, já se nebojím... OK. Ale jenom trošku.