Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Krimi
  • Krátkometrážny
  • Akčný

Recenzie (429)

plagát

Keď komédia bola kráľom (1960) 

Jako stručný přehled, co se v desátých a dvacátých letech točilo v Americe za grotesky je to dobré, a velmi mě to motivuje ke zhlédnutí grotesek v nesestříhané podobě. Tohle sice žádnou přidanou hodnotu pro diváka nemá, ale zábavné je to dostatečně. Jen ten komentář k tomu nemusel být tak obsáhlý. Sledoval jsem film v originální verzi, tudíž jsem asi něčemu úplně nerozuměl, ale popisovat, co se děje na scéně, mi bylo k ničemu, to můžu vidět sám. Bohatě by stačilo, aby nám byly sděleny pouze základní informace (název, rok vzniku, herci, režisér). 80%

plagát

Bez konca (2008) 

Veliké překvapení! Čekal jsem od tohoto snímku pohřební parodii na komedii, kterou Brešan natočil o pět let později. A upřímně řečeno, už jsem se bál, že ten film bude mít stejný závěr jako ta hrobomedie, protože to k tomu dlouho směřovalo. Zbytečně! Originální nápad byl tentokrát přeměněn ve množství humorných situací (získávání peněz) i dramatických a romantických momentů. Velmi originální je především postava Djura, samotná jeho přítomnost na scéně často dává diváckým bránicím zabrat ("Hej, sousede! Pustila jsem dětem Červenou Karkulku a děti říkaly, že jim je ten vlk nějak povědomý"). Navíc je to první člověk, který jsem kdy viděl hrát na nos. Naďa Šagin je opravdu pravá balkánská fena, krásná, milující a velmi temperamentní, která je snem nejednoho samce, a navíc umí i výborně hrát. A Martin, válečný veterán v podání Hercega oproti těmhle dvěma v ničem nezaostává a je také naprosto přesvědčivý. Navíc je snímek obdařen balkánskou muzikou, která diváka pořádně rozpumpuje. Škoda, že Brešan nepokračoval něčím podobným. //Zhlédnuto v rámci Challenge Tour: 30 dní se světovou kinematografií// 90%

plagát

Na vertikále léta (2000) 

Ano, tenhle snímek má čím zaujmout. Má to hezkou atmosféru, zajímavé prostředí města i přírody a schopné herce. Dobře. Jenže tomu chybí něco, co si člověk víc zapamatuje. Možná by tomu slušel propracovanější scénář, možná je i na vině vadný námět. Tedy pokud vůbec nějaký námět k tomu je... Oslava života lidí ve Vietnamu? Kromě tradičních rituálů tu máme pouze citové problémy, potraty a nevěru. Je tohle něčím unikátní? Ne, tohle najdeme úplně všude. Příběh sester, které táhnou za jeden provaz, tedy může diváka zaujmout opravdu pouze svou formální stránkou. Na to ostatní se totiž Tran vykašlal. //Zhlédnuto v rámci Challenge Tour: 30 dní se světovou kinematografií// 50%

plagát

Není čas na slzy (2001) 

Tenhle film by fungoval stejně dobře, kdyby byl natočen v Jižní Korei. Korejský režisér je tedy na výsledném produktu silně znát, ale zaujmou též i uzbečtí herci. Navíc prostředí horské vesničky kdesi v Uzbekistánu a jejího okolí velmi napomáhá atmosféře snímku. Příběh zkrachovalého houslisty, který dluží, kam se podívá, vracejícího se do rodné vesnice je více než působivý. Náš hrdina se snaží všemožnými způsoby získat peníze. Marně... Je dobře, že to nemá nějaký přeslazený šťastný konec. Hodnocení mých kolegů nechápu. //Zhlédnuto v rámci Challenge Tour: 30 dní se světovou kinematografií// 90%

plagát

Jigureul jikyeora! (2003) 

Velmi mě baví režiséři, kteří dokážou dívaka celý film vodit za nos, aby pak na konci ukázali svůj škleb, že nás, bujnou fantazií nepolíbené, zase pořádně doběhli. To, co dívákům provedl Hitchcock ve Vertigu, úspěšně zvládl i jakýsi Jeong. Pravda, možná to chtělo dokonaleji propracovanou hudební stránku a chybí tomu jakási velkolepost, tedy přesně to, co ještě více nosovodícího Oldboye posunulo od dokonalosti k nesmrtelnosti, ale není třeba si příliš stěžovat. Zprvu komedie o bizárním únosu jednoho z členů korejské smetánky člověkem, jenž zdánlivě vypadá jako pacient psychiatrické léčebny, která pokračuje zneškodněním a zadržováním tohoto vetřelce ve sklepě kdesi v horách a vyúsťuje v konec, který by čekal opravdu málokdo. Dost tomu pomáhají i herci, Shin si psychicky labilní postavy vyzkoušel už v jiných snímcích, tudíž se zahráním podivného chlapce z hor neměl evidentně žádný problém, zaujme i provazochodkyně, která sice Miss Korea být opravdu nemůže, ale je důkazem toho, že herecké umění nezávisí na vzhledu, a ani se zadženým chlápkem nemám žádný problém. Možná, že plnou palbou tento snímek lehce nadhodnocuji, nicméně originality ve filmovém průmyslu je zoufale málo, a proto se klaním každému tvůrci, který se jí nebojí pustit uzdu. 90%

plagát

Parties fines (1977) 

Před sledováním tohoto filmu jsem se byl projet na kole. Během jízdy mi praskl drát v předním kole, zadní kolo neustále drhlo, a proto jsem ho musel neustále přemontovávat, přehazovačka okázale ignorovala přední nejmenší kolečko, tudíž jsem si výstupy do kopců opravdu užil, a na úplný závěr mi přestalo fungovat dynamo, a proto jsem dojel domů v úplné tmě. No, na co byste měli po takovém zážitku náladu? Na Bergmana a jemu podobné určitě ne, na inteligentní humor také ne, akční filmy nevyhledávám a jednoduchý fekální humor nesnáším. A proto volba padla na tuto pornokomedii. Musím říct, že jsem vybral velice dobře, neboť jsem od toho nic moc neočekával, ale kupodivu se mi to celkem líbilo. Od filmu tohoto ražení přece nelze očekávat nějaký světoborný příběh, protože se zde tvůrci zaměřují především na pohlavní orgány všech zúčastněných. Přesto bych vyzdvihl velmi kvalitní herecké výkony, které v dnešním sterilním a ničím nepřekvapujícím pornu nenajdeme. Kromě Brigitte Lahaie na mě velmi sympaticky zapůsobila i Maude Carolle v roli služky Alice. A navíc ani scénář nebyl napsán na pornofilm vůbec špatně, člověk se u sledování tohoto dílka může i dobře zasmát. 70%

plagát

Bohovia sa museli zblázniť (1980) 

Očekával jsem od toho mnohem víc. Jamie Uys měl zůstat u šprťouchlatovských Funny people, protože to mu šlo lépe. Navíc hlavní "atrakce" filmu mi připadá, jako kdyby byla ve filmu tak trochu navíc. Hlavním tahounem filmu je totiž Andrew Steyn, který ze sebe dělá pořádného vola a všechno se víceméně točí kolem něho. Na konfrontaci mezi světem Křováků a světem "civilizovaných" lidí nedochází k takové míře, aby to uspokojilo i smíchochtivé diváky jako já. Proto se nejvtipnější momenty filmu týkají auta, kterému jaksi nefunguje ruční brzda. Scény, kde se auto potkává s bránou v kopci, jsou opravdu skvělé. A jinak? Jinak se člověk musí těšít ze záběrů na krásnou krajinu a na život domorodých Křováků. Nic jiného mu totiž nezbývá. //Zhlédnuto v rámci Challenge Tour: 30 dní se světovou kinematografií// 55%

plagát

Dona Flor a její dva manželé (1976) 

Flor si nejdříve vzala manžela ochlastu a gamblera. Ten však nápor alkoholu a karet nevydržel, a proto si našla náhradu ve velice seriozním lékárníkovi, se kterým si však moc legrace neužije. Zjišťuje, že by chtěla oba dva. Na film se stopáží necelé dvě hodiny poměrně slabé téma, nemyslíte? Zvláště první polovina, kdy se divák seznamuje s pestrou paletou hazardních her, které budoucí nebožtík provozuje. Snad to nemuselo být zobrazeno všechno, stačilo by ukázat, jak třeba prohrál všechny prachy v ruletě. Nahota tam sice nějaká je, ale o 7 let mladší režisérův snímek Gabriela jí obsahuje mnohem více. Navíc, ač to má být komedie, humoru tam je jak šafránu, a proto se divák, který očekával, že se bude dobře bavit, spíš nudí. //Zhlédnuto v rámci Challenge Tour: 30 dní se světovou kinematografií// 50%

plagát

Juhong geulshi (2004) 

Obě dějové linie, které jsou propojeny pouze díky postavě detektiva, by byly nejspíše funkční samy o sobě. Jejich začlenění do jednoho celku však film posouvá někam mnohem výš. Temná atmosféra prostupuje celým snímkem, přičemž tomu výraně napomáhá výborně zvolená hudba a fantastičtí herci. Když tento film sledujete s vědomím, že si kvůli němu Lee Eun-ju vzala život, získává Šarlatový dopis nový rozměr. Skoro by se dala vysledovat jistá paralela mezi skutečným osudem herečky a postavy, kterou ztvárnila. Ale nejen díky této smutné skutečnosti se člověku zapíše tento film hluboko do paměti, fungoval by naštěstí i bez toho. Byun je talent, škoda, že se režíroval jen několik málo snímků. //Zhlédnuto v rámci Challenge Tour: 30 dní se světovou kinematografií// 100%

plagát

Fleur d'oseille (1967) 

Vidět Mireille Darc jako odhodlanou pistolnici stojí za to vidět, stejně tak Paula Préboista jako rozežraného umělce. Komedie to však není bůhvíjaká, humorné pasáže jsou rychle střídány s těmi, ze kterých napětí teče proudem. Bohužel jsem ale dost často i nudil. Je to nepochybně způsobeno stopáží (k zde uvedenému údaji si připočtěte zhruba 15 minut), některé rozhovory zaznít nemusely a také by se nic nestalo. //Zhlédnuto v rámci Challenge Tour: 30 dní se světovou kinematografií// 70%