Parabot

Lokalizovaná Cunk on Earth. Zatím baví!

Během let jsem se, pomocí meditace, magických rituálů, hlubinných terapií a ayahuascových sezení naučil tolerovat hudbu Queen, místo přímočaré nenávisti. Tento film mě opět vrátil do bodu nula.

Jsem velký fanoušek herní série. A to jak těch původních z IZO perspektivy, tak bethesdích FPS, kterým většina ortodoxních falloutářů nemůže přijít na jméno. Retrofuturistický atompunkový svět, jako vystřižený z reklamního katalogu zlatého amerického novověku let padesátých, ve kterém se něco příšerně pokazilo je tak skvěle vytvořený a nadesignovaný, že dává celé sérii svébytný unikátní vizuál jasně odlišitelný od jakéhokoli jiného postapa. Adaptace tohoto herního univerza neskončila jako drtivá většina jiných pokusů katastrofálně. Naopak, dopadla velmi dobře. Baví mě, že tvůrci mají stále na paměti, že jde o herní předlohu a do děje přidali řadu eastereggů, které parodicky napodobují herní mechanismy - stimpacky, rychlé uzdravování, bullet time, hackování atd.  Postavy jsou fajn a jednají celkem smysluplně. S čím mám ale problém, je celková atmosféra a ztvárnění pustiny.  Humor je součástí Falloutu ale cynické repliky střídá nervní napínavé putování wastelandem, Ačkoli je herní svět velký, hráč má často stísněný pocit a nezáleží, zda je na rozlehlých pláních nebo zdevastovaném tunelu metra. Kdykoli něco vyskočit a zaútočit, protože člověk už dávno není tím největším predátorem na planetě.  Pustina působí především strašidelně. A tento pocit jsem při sledování vůbec neměl. Stejně tak chyběla veškerá zmutovaná havěť kromě obou typů ghoulů. Doufám, že supermutanty, toxické škorpiony, deathclaws, mirelurky a další potvory si tvůrci nechávají do další série. Utěšuji se tím, že sem se prostě nevešly. Zelené stromy a lesy si naopak mohli nechat od cesty.