kakttus

Film, který mě přinutil konečně V Elvisovi viděl víc než "jen" úžasný hlas a skvělou hudbu, ale (pokud je film skutečně autentický) také někoho, kterému se navzdory obrovskému úspěchu vlastně nikdy nepodařilo dosáhnout svých snů a někoho, jehož povaha měla daleko k dokonalosti. Realita všechny jeho sny překroutila a tak mu nakonec zůstala jen hudba, do které dával úplně všechno. Stejně jako Jonathan Rhys Meyers do role, ve které se snad nejvíc projevil jeho obrovský herecký talent. K dokonalému dojmu, který jsem z jeho hereckého ztvárnění nesmrtelného krále měla zajisté přispěla i fyzická podobnost. Filmu chyběl už jen kousek k dokonalosti a další plus mu patří za to, že mě konečně přinutil ocenit, jak úžasný zpěvák Elvis Presley byl.

Zajímalo by mě, kdy si konečně někdo uvědomí, že jen úžasnými scénami s mimozemskými loděmi, které po sobě střílí jako šílené, nemůžou dohnat to, co filmu schází všude jinde. Děj ničím nepřekvapil. To, že to skončí vítězstvím Asgardu bylo jasné jako Slunce na Merkuru a jediné překvapení trvalo asi deset minut, když jsem myslela, že je Loki mrtvý a v této době jsem si také pohrávala s myšlenkou, že bych se sebrala a šla, ale pak se ukázalo, že přežil. Hurá. Moc prostoru už ale stejně nedostal. Zatímco se Thor někde oháněl kladivem, nešetře lidi ani jejich pozemské statky, Jane pobíhala okolo, dělala bůhví co, ale každopádně to zabralo, protože umřeli jen ti, co to měli od začátku předurčeno. Film si na konci velice nenápadně udělal místo pro další pokračování, které zajisté přijde a bude stejně epické a propracované jako tohle. Osobně bych doporučila ubrat na epičnosti a přidat na originalitě. Všechny tyhle "Avengers" filmy ji totiž postrádají jako Jane svého milovaného blonďáka v podivném brnění.

Ne, ne, ne. Z knižní předlohy by se dalo tolik vytřískat a tohle je jen slabý odvar. Film nepřináší (a to i v případě, že jste nečetli knihu) nic nečekaného, pouze otravnou hlavní hrdinku, jejíž charakter spočívá v tom, že ji všichni bůhví proč milují, zatímco ona na ně zvysoka plive. V aréně nastává vyvražďovačka, jejíž výsledek je znám předem a romantická linka je to jediné, co by se dalo hodnotit jako sci-fi. Víc než tři hvězdičky si tohle nezaslouží. Není to úplně ztracené, přebývá jen Jennifer Lawrence a happy end. Takže vlastně všechno, protože na těchhle dvou (vratkých) podpěrách je to celé postavené.

Naprosto stejně a přece úplně jinak pojatý film o rozhádaných rodičích, kteří svou agresi přesunou na bitevní pole. Každý bojuje o dceru, každý vlastním způsobem sleduje vlastní sobecké zájmy bez toho, aniž by se zajímali o to, co to dělá s malou Maisie. Každý z nich hází péči o dceru na nového partnera/partnerku a sami se zajímají jen o právní tahanice. Není tedy divu, že se Maisie čím dál tím víc sbližuje s nevlastními rodiči, kteří se jí věnují, protože ani jeden z biologických rodičů není schopen postavit dceru před práci a peníze. Úžasná Onata Aprile s nevinným kukučem, uťápnutý Alexander a úžasně protivná Julianne jsou jen třešničky na dortu, který by ale bez nich rozhodně nebyl tak dobrý.

Něco úžasného. Téma, ke kterému nemám nijak vřelý vztah a vlastně o něm nic nevím, je zde podáno takovým způsobem, že vás ani na sekundu nenapadne, že by si něco takového mohl někdo vymyslet. Americká armáda jako banda naprostých hňupů, složená z tupců ve velení, kteří jsou na hony od reality, a jejich podřízených, kteří mají mozek a vědí, jak ho použít, ale musí držet klapačku. Dokonalé, dokonalé. V mezičase seriál dokonce zvládá být vtipný.

Nic moc. Zásadní chyba - svěřit roli drsné pistolnice Sharon Stone. Nejneuvěřitelnější kovbojka, kterou jsem kdy viděla. A to počítám i tu malou holku z Cowgirls and Angels. Pomsta, zabiják obrácený na víru a parchant slepě následující všechna filmová bad-ass klišé i přes mrtvolu vlastního syna. To to nevidíte? - podrážděné mlaskání- Tím, že jste městečko pojmenovali "Vykoupení" se jako snažíte něco říct? Vykoupení? Chcete? Zapomeňte.

Někdy, v několika málo životních situacích je vám mozek doopravdy jen na škodu. Proč, proč, proč jsem se na to dívala? Zabijte mě.

Měla bych se smát a zároveň si zoufat na IQ těch, co to vymysleli, ale pravda je ta, že si myslím, že na tohle bylo potřeba víc kreativity a odvahy než na oslavované Pí a jeho život. Někdy mám pocit, že si lidi myslí že komedie je něco podřadnějšího co splácal někdo s půlkou mozku, ale zamyslete se: je lehčí donutit někoho se smát, nebo cítit se smutně? Já si myslím, že to první. Tohle je sice neuvěřitelná pitomost, ale má to něco do sebe. Není ten nejprostší a nejjednodušší pohled na svět někdy ten nejlepší?

I love it. I fucking love it!

Ohraný Johny Depp je jediný tahák, s poněkud zpuchřelým lanem. Jack Sparrow se chytře namaskoval a vyrazil na pevninu, zahrát si na pošahaného indiána. Černou perlu vyměnil za bílého koně a jal se zaučovat nováčky v užitečném umění, jak vypadat jako trouba. Scény, které jsou vtipné (krmení havrana, "výměnný obchod") zanikají ve snaze dodat celému příběhu jakousi emoční hloubku, která tam pasuje asi stejně, jako Deppovi role normálního člověka. Zklamání.